Za špičkovým baletem do Brna
Minkusův Don Quijote podle uměleckého šéfa baletu pařížské Opery José Carlose Martíneze
Spontánní potlesk na otevřené scéně mezi jednotlivými vystoupeními a mohutný, dlouho trvající závěrečný potlesk. Taková byla v pátek 25. dubna premiéra baletu Ludwiga Minkuse na scéně Janáčkova divadla, stejně bylo i v reprízách. Tanečnice a tanečníci domácího souboru byli rovnocennými partnery hostům v hlavních rolích milenecké dvojice Kitri a Basila – sólistům Holandského národního baletu Anně Tsygankové a Giorgi Potskhishvilimu.
Umělecký šéf baletu Národního divadla Brno Mário Radačovský neskrýval po představení dojetí, když předával choreografovi – uměleckému šéfovi baletu pařížské opery, jedné z nejvýznamnějších osobností svého oboru José Carlosi Martinézovi – kytici k narozeninám. A před prvním zvednutím opony Radačovský diváky připravil na baletní výkony, mezi nimiž bude dominovat létání. „Připravme se ke startu!,“ zavelel a začala úžasná podívaná. Jeviště je od začátku zaplněno desítkami účinkujících, v rychlém sledu se střídají sólové výstupy s kreacemi ostatních tanečníků. Titulní postavu na premiéře tančil Dillon Perry (alternuje s Arthurem Abramem). Mohutný zjev i kostým dodává jeho vystoupením patřičné grády. Přitom jeho postava, jakožto staršího zralého muže, nevyniká náročnými kreacemi, přesto má, v pojetí současného choreografa, větší význam v ději než v původním pojetí, kde byl, společně se sluhou Sanzo Panzou, výsostně komickou figurou. Tady zasahuje více do děje, stává se důležitějším. Z románu Miguela de Cervantese y Saavedry Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha použil původní libretista a slavný francouzský choreograf Marius Petipa epizodu z druhého dílu, „ve které pokračuje Gamachova svatba a jiné příjemné události…“, a děj se soustředí více na bouřlivou lásku Kitri a Basila než na samotná dobrodružství Dona Quijota a Sancha Panzy, píše v programové brožuře choreograf, Španěl José Carlos Martínez. Po svých zkušenostech, kdy tančil v několika verzích tohoto baletu, se rozhodl, jak říká v rozhovoru tamtéž, Donu Quijotovi skutečně zúčastnit se děje.
O špičkovou podívanou se zaslouží v této skvělé inscenaci kromě jmenovaných také Izabela Gracíková jako Mercedes, úžasný je její tanec s Espadou (na premiéře Adrian Sánchez). Ve vzduchu doslova skutečně létají Anna Yeh v roli Amorka, tančí v této inscenaci zároveň v postavě Přítelkyně Kitri. A samotnou Kitri má rovněž nastudovanou. Také Hugo Martinez coby Sancho Panza, jenž jindy tančí v roli Gamacha či v ansámblu. Akrobatickými prvky nešetří ani zamilovaný Basil v podání, jak je uvedeno na začátku, Giorgi Potskhishviliho. Tento tanečník, původem Gruzínec, dovede neuvěřitelně vysoké skoky, pro balet se snad narodil. Do vzduchu lehce vyhazuje partnerku, Annu Tsygankovou coby Kitri. Odborná kritika oceňuje jejich lyricky pojaté svatební pas de deux. Nádherný temperamentní sólový tanec předvádí Shoma Ogasawara jako Cikán, skvěle mu sekunduje sbor, ostatně jako v celém představení. Ladnými pohyby oslňuje v roli Dulciney tanečnice Nanaka Ogawa.
Scénu i kostýmy odpovídající dějišti románu, španělskému regionu La Mancha, vytvořil španělský tanečník a výtvarník Iñaki Cobos Guerrero. Ocitáme se v kraji větrných mlýnů, jejichž pěkné reálné zpodobnění zaplní projekce hned v úvodu celou scénu. Pak se ocitáme v reálné vesnici s dřevěnými domky, prostě podívaná se vším všudy. Choreograf Martínez vše umocnil nápadem, když o přestávce před třetím dějstvím začali tanečníci rozdávat divákům pozvánky na svatbu Kitri a Basila.
Na kostýmech se podílel i Roman Šolc. Hudba Ludwiga Minkuse podle odborníků „nepatří ke skvostům ani originálům hudebního světa“, přesto se skvěle hodí k baletu, což dokládají i ostatní tituly tohoto rakouského skladatele. A lidem, buďme upřímní, se Minkusova hudba líbí. Skvělý divadelní orchestr řídí zkušený dirigent Ondrej Olos. V neúplném výčtu jmen by neměly chybět asistentky choreografa Elna Matamoros a Mayte Chico.
Premiéra Minkusova-Petipova Dona Quijota se konala v roce 1869 v Moskvě, v pražském Národním divadle až v roce 1986 a v Brně nastudoval tento náročný opus choreograf Jaroslav Slavický v roce 1996, hrál se tehdy sedm sezón. Podrobněji informuje v programové brožuře Karel Littera. Současným nastudováním Dona Quijota pokračuje Národní divadlo Brno v úspěšných inscenacích na všech svých scénách.
