ŠIBOLET
Letos v létě (2024) vyšla v nakladatelství dybbuk kniha Paula Celana Všechno je jinak, shrnující veškeré překlady pořízené Ludvíkem Kunderou z Celanova díla. Jde vlastně o rozšířenou verzi Sněžného partu Paula Celana, vydaného v Odeonu roku 1986 jako 99. svazek edice Plamen, tenkrát i s doslovem Na pomezí řeči a poznámkami Ludvíka Kundery. Ty v novém vydání už nejsou, zato je tam pětadvacetistránkový doslov Kukly diluviálních usazenin pořadatele svazku Roberta Jandy, podrobně informující o básníkovi a jeho díle.
Celan u nás
Celan, patřící k básnické elitě, se těší velkému zájmu českých překladatelů. V roce 2015 vyšly dvě knihy jeho překladů: Mříž hovorny. Růže Nikoho (Malvern), jež převedl Miloš Tomasco, a Černé vločky (Archa Zlín) z dílny Radka Malého. Plodem trvalého překladatelského zájmu básníka a publicisty Radka Malého (1977) o německou poezii jsou jeho další práce: paralelní překlad Celanovy Růže nikoho (Opus 2023), publikace o Celanovi a Traklovi, překlady R. M. Rilka a německých expresionistů, antologie poezie německého nonsensu Malé lalulá atd. Stejný překladatel vydal v roce 2015 skvělou antologii Hroby v povětří. Poezie Bukoviny (Fra), přinášející výběr z tvorby dvaceti devíti německy píšících básníků, vesměs židovského původu, z regionu Bukoviny, která sousedí s Haličí, Besarábií, Moldávií a Sedmihradskem a je dnes rozdělena mezi Ukrajinu a Rumunsko. Dva z bukovinských básníků – Paul Celan (1920–1970) a Rose Ausländerová (1901–1988) – překročili regionální rámec směrem do vrcholné poezie světové.
Tak se stalo, že v množství překladů z Celana najdeme i dvě různá přebásnění (Tamasco rané básníkovy sbírky nepřeložil) básně Šibolet ze sbírky Od prahu k prahu (1955). Zajímavý, ale dnes už jen ojediněle užívaný pojem šibolet se zdánlivě ničím neliší od běžných českých složených jmen, ale jde o hebrejské slovo z Bible (původně značící obilný klas). „Označuje v přeneseném významu jazykové poznávací heslo sloužící k rozpoznání jedné skupiny od druhé“ (R. Malý), je to znak, „přiznání barvy“ (L. Kundera). Zatímco Slovník jazyka českého (Váša – Trávníček, 1941) suše konstatuje „pův. = poznávací heslo, dnes = heslo“, současný Slovník spisovného jazyka českého označuje šibolet jako poněkud zastaralý knižní výraz (a jako příklad užití má Vrchlického výrok „Shakespeare stal se šiboletem romantiků“). Ve zmíněné básni Celan šiboletem míní heslo obránců Madridu „No pasarán“ (Neprojdou), zaměřené proti frankistickým pučistům ve španělské občanské válce, jíž předcházelo vítězství španělské Lidové fronty ve volbách v Madridu v únoru 1936 – odtud onen únor v posledním verši úryvku: „Zvolej ten šibolet, tam ven / do ciziny domova: / Únor. No pasarán.“ Stejné téma se objevuje v básni Zajedno (sbírka Růže nikoho, 1963): „Třináctý únor. V ústech–srdci / procitlý šibolet. S tebou, / peuple / de Paris. No pasarán.“ (obojí přel. L. Kundera)
Původ šiboletu a souvislosti s češtinou
Termín pochází z biblické Knihy Soudců, sedmé knihy Starého zákona (z druhé poloviny 6. století př. n. l.). Tato „Samuelova kniha nám povídá“, jak soudce Jiftách (Jefta) a jeho bojovníci pomocí výslovnosti slova šibbolet rozeznávali své nepřátele, neboť ti nebyli schopni správné výslovnosti a hlásku š vyslovovali jako s. Takoví nepřátelé pak byli zabiti (údajně jich zemřelo čtyřicet dva tisíc). Podobně bylo v historii řešeno rozpoznávání nepřátel ještě vícekrát, takže neschopnost správně vyslovit určité slovo má na svědomí mnoho tisíc lidských životů – včetně současné války na Ukrajině, kde etničtí Rusové nejsou schopni vyslovit ukrajinský pojem paljanycja (druh pečiva) se změkčeným n a tvrdým c.
Nám Čechům se v souvislosti se šiboletem vybaví několik slov spisovného jazyka: šibal, šibovat – posunovat, šíbr – posunovač, lichvář, šibenice, šibřinky – sokolská maškarní zábava, ale jde jen o mezijazyková homonyma. Ta se hojně vyskytují i v nářečích: šibolit – popásat se, šibat – švihat, mrskat, šíba – beran, ovce, prut, jímž se švihá, šibula – ovce, šibinka – prut vodorovně položený na dvou rozsoškách, sloužící k přeskakování, šibký – rychlý, šibík – slepá chodba (hornický slang).
Ze života
V padesátých letech minulého století se na tehdejší osmiletce v Brně-Jundrově s námi učili i spolužáci z Rozdrojovic a Jinačovic. A tehdy proběhl tento památný rozhovor mezi učitelkou a jedním z přespolních žáků.
U: Jak se sem dopravujete?
Ž: Ótobusem.
U: Čím?
Ž: Ótobusem.
U: Ty neumíš říct autobus?
Ž: Umím.
U: Tak to řekni.
Ž: Ótobus.
U: Řekni a.
Ž: A.
U: Řekni au.
Ž: Au.
U: Řekni auto.
Ž: Auto.
U: Řekni autobus.
Ž: Ótobus.
Hle, šibolet jak vyšitý!
Poznámka redakce: České nakladatelství a vydavatelství dybbuk se skutečně často píše s malým d. Informuje o tom Wikipedie s tím, že od roku 2001 provozuje Jan Šavrda. Nakladatelství se soustřeďuje podle Wikipedie na vydávání okrajových literárních žánrů, vydává poezii i prózu a též překladovou literaturu z okrajových jazykových oblastí. Zaměřuje se i na knihy, v nichž se protínají filosofické ideje s moderními úvahami o jevech současných i historických.
