Ze života hmyzu je nepesimistická satira
Nad premiérou veselé i vážné hry bratří Čapků v činohře Národního divadla Brno
Hra bratří Čapků Ze života hmyzu v brilantním provedení činoherního souboru Národního divadla Brno působí trochu jako krásná věc vytažená ze šuplíku. Víme o ní, ale necháváme ji ležet, snad někdy až příliš dlouho. A pak ji najednou položíme na světlo denní a zíráme. Světová premiéra byla ve stejném divadle jako ta nejnovější inscenace, v Mahenově divadle, 3. února 1922. Pak se tam objevila ještě v letech 1934, 1958 a potom až v roce 1978. Pamatuju jen dávnou inscenaci v Martě, v paměti mně coby klukovi na léta uvízla velká kulička valená párem chrobáků…
O hře snad nejlépe vypovídají sami autoři, Karel a Josef Čapkové. Jejich Předmluvu najdete v programové brožuře. Nejdříve si dobírají novinové kritiky na uvedení doma (ND Praha až čtyři měsíce po Brně) i v cizině. Citují, co napsali v Christian Science Monitor: „… úžasná satira na lásku, bohatství a válku, … ale také ošklivé, cynické a pesimistické drama, jemuž chybí pravda.“ Bratři se ohradili jen v jednom. Jejich komedie je možná ošklivá, ale není pesimistická.
V podání činohry ND Brno není hra vůbec ošklivá. Kostýmy hmyzí říše vytvořil zkušený David Janošek, skvělí jsou jeho chrobáci a mravenci. Je autorem také scény, kde využívá, stejně jako na kostýmech, motivy květů. Střízlivější scénu charakterizuje režisér Štěpán Pácl (v rozhovoru pro iDNES) jako protiklad k výrazným kostýmům. „Bílá kostka, vlastně jakási krabička. Taková zvětšená krabička od sirek, do které jako bychom ty jednotlivé brouky naházeli a pozorovali,“ říká režisér a zároveň autor inscenační úpravy. Patrně také on přišel se zajímavým nápadem samotného začátku inscenace. Uvaděčka na pravé straně hlediště požádá dva diváky, aby se posunuli o jedno místo doprava. Vzápětí přichází Petr Kubes v roli (jen ze začátku) opilého Tuláka, začne svůj monolog. Lamentuje, že ho lidé oslovují ,člověče´, zatímco od něj by takové oslovení nesnesli. Rozhodne se, že je tedy bude považovat za hmyz. A ,uvaděčka´, která před chvílí manipulovala s diváky, s rozhořčením stahuje Tuláka coby ,nepatřičnou´ osobu z jeviště. Marně. Rychle diváci pochopí, že ,uvaděčka´ je součástí company. Jsou to mladí herci a tanečníci z JAMU a Konzervatoře. Zpívají a tančí v nápadité choreografii Andrey Opavské, inscenaci dávají patřičný lesk. Tulák pak provází celým dějem.
V textu jsou komické momenty, v průběhu představení zaznívá smích. Alespoň do té doby, než se pár cvrčků stane obětí lumka shánějícího potravu pro svou dceru larvičku. V těchto postavách vidíte Petru Lorenc, Tomáše Šulaje, Ivana Dejmala a Oldřicha Bělku. Larvičku pak sežere i se zásobami potravin Parazit v podání Vojtěcha Blahuty. Přesto komedie opravdu není pesimistická, inscenátoři vytvořili komediální revui s písněmi a tancem. Samotní autoři si s nadhledem i s nadsázkou pohrávají s lidskými vlastnostmi zavěšenými v této bajce na brouky. Jsou závistiví, pomstychtiví, sebestřední, ctižádostiví, hamižní. A také skutečně zlí. Na začátku druhého jednání si uvědomujeme prozíravost autorů, když na jeviště pošlou skupinu mravenců vedených Slepým mravencem, jehož skvěle vystihuje David Kaloč. Hlásá, že potřebují území mezi borovicí a břízou, které je historicky jejich a jedině spravedlivá válka, která je vlastně cestou k míru, jim umožní získat ono území obsazené žlutými mravenci. Tehdy, na začátku 20. let, nastupoval v Itálii fašismus. Ještě aktuálnější byla hra o deset, patnáct let později, nemluvě o současnosti. Tanec míru-, ve skutečnosti válkychtivých mravenců je úžasný, umocněný kostýmy z černého latexu a s velkými ,mravenčími´ kuklami na hlavách. Půvabná je Terézia Bocianová (alternuje s Michaelou Skalovou, obě hostující) v roli Kukly. V dialogu s Tulákem vykřikuje, že se z ní zrodí něco velkolepého. Nakonec se vylíhne, pozbude masku, ale je z ní jepice s krátkým životem. Příjemné pocity i smích vzbuzují oba Chrobáci, kterým Ivan Dejmal a David Kaloč dávají svérázný pohyb i grimasy. Totéž lze napsat o Janu Grygarovi a Tomáši Šulajovi v postavách Prvního a Druhého slimáka. Neméně příjemná je Zuzana Černá v roli Chrobačky. Pochvalu zaslouží všichni účinkující i tvůrci včetně dramaturga Milana Šotka a asistentů choreografky i režie Daniely Hanelové a Adama Milky.
Představení je vhodně doplněno písněmi s texty Robina Krále a hudbou Jakuba Kudláče, držitele Českého lva.
