KRE BY
Jan Rajlich ml., k výstavě jeho kreseb
S docentem Janem Rajlichem ml. se znám řadu let, o jeho otci i o něm jsem psal vícekrát. Naposled jsme se potkali na nekonvenční výstavě Fraktale, tuším třetí v pořadí, tím snad celý cyklus fraktálně končí. Zda fatálně navždy, není ovšem nikdy jisté. J. Rajlich k výstavě přispěl symbolickou malbou. Akce v Galerii 13 jsem se zúčastnil spolu s kamarádem Ladislavem Vencálkem, známým brněnským novinářem, dnes nestorem profese, stále aktivním a čile píšícím. Dva, o nichž zatím padla řeč, se k mému údivu moc neznali. Tak jsem napomohl seznámení. J. R. ml. přiblížil jsem trochu neformálně: Ing. architekt, Jan Rajlich – stále mladší. Jmenovaný se nahlas a upřímně rozesmál Projevil tak smysl pro humor, který je nepominutelnou součástí značné části z jeho výtvarné tvorby. Od malička kreslil, ve známost postupně vešel jako grafik, grafický designér, afišista, současně vysokoškolský pedagog a teoretik oboru. V obou těchto spojených nádobách dosáhl doma i ve světě uznání a řadu ocenění.
Rajlich ml. (1950) tak úspěšně navázal na otce. Jan Rajlich starší (1920–2016), rodák z jižních Čech, začínal jako malíř krajinář. V roce 1950 se s rodinou natrvalo usadil v Brně. Zde se rychle zařadil mezi významné osobnosti a aktivní organizátory uměleckého a kulturního života. Jediný syn i zde šel ve stopách otce. Vlastní aktivitou a osobním přínosem pokračoval v angažmá ve slavném brněnském Bienále, které Jan Rajlich starší založil. Mladší dodnes pokračuje a je činný v multidisciplinárním, uměleckém sdružení Q, kde byl otec jedním ze zakladatelů. Myslím, že bez organizátorské činnosti a preciznosti mladšího z Janů by Sdružení stěží hledalo např. plnohodnotnou náhradu editora k přípravě a vydání pravidelného čtvrtletního KVÉ-buletýnu.
Rajlich starší byl na mezinárodním poli ceněn jako tvůrce plakátů, syn se v tomto okruhu výtvarné tvorby také prosadil. Na kontě má dnes množství srovnatelné s otcem. Oba se orientovali především k tématům z oblasti kultury a umění, zvláště k divadlu. Celkovým pojetím se syn od otce odlišuje, a sám zdůrazňuje. Později se k této oblasti jeho tvorby přiřazují ty, kterou nezvou na divadelní premiéru či pozoruhodnou kulturní událost. Jde o plakáty, ne, jak je běžné, na objednávku. Autor takové tvoří z vlastní libosti s možností užít maximum tvořivé svobody a volnosti. Některé z těchto plakátů jsou zaplněny téměř do posledního místečka, při kombinaci zdánlivě nesouvisejících kreseb, doplňujících detailů, vtipných nápadů či humorných souvislostí. Autor často kombinuje výtvarný projev se slovním, nejednou zaujímající nemalý prostor. Myslím, že zde takto nachází nejvíce prostoru k uplatnění vlastního pojetí humoru.
Zatím poslední ze samostatných výstav Jana Rajlicha ml. zvala k vernisáži jeho slovem i obrazem, a to – do galerie 8A, na Pellicově 8a, v Brně. Autorem úvodní kresbičky není. Zobrazuje budovu, v jejímž přízemí se nacházejí výstavní prostory. Je logem galerie. Pod jménem vystavujícího stojí nápis verzálkami – KRE BY
Čtenář čte KRESBY, písmeno S mu nechybí. Čte špatně, vnímá však a chápe jasně, logicky a správně. Potvrdit si tak možno platnost celostní a tvarové psychologie i tezi, že celek není prostým součtem částí.
Výtvarník na literku nezapomněl. Po hříčce s osmou á, je další na plakátku pozvání. Dál, jak se patří, nechybí, kdo k události promluví, a stalo se. Úvodním slovem za pořadatele zahájil Mgr. Jan Škampa, k vystaveným obrazům a autoru měl slovo prof. Pavel Noga, ArtD. Zpěvem, za doprovodu kytary, přispěl k příjemné atmosféře třemi krátkými písněmi s texty vtipně vypointovanými Jiří Vondrák.
Výstav v 8A se koná v roce zpravidla 5 a to již 25 let. Budova s pěknou, strmě stoupající zahradou je zajímavým místem. Roku 1915 se do tehdy novostavby nastěhovali Gödelovi (rodiče s dcerou a synem Kurtem), z bytu kousek odtud. Kurt Gödel (1906–1978), se proslavil ve světě jako geniální matematik a logik. Dávný již pobyt v Brně připomíná zde pamětní deska.
Z prostoru na terase pod širým nebem vstupují návštěvníci do galerijních prostor, rychle se plnících, za prohlídky obrazů zavěšených na stěnách. Jiní z příchozích se houfují u stolu se šanony plnými menších kreseb formátu A4, tzv. čtvrtek. Jan Rajlich se v posledních letech vrací k malbě a kresbě, s tou, jak říká, „začínal tak ve třech letech“. Nyní představuje KRE BY z posledních let a upřesňuje:
„Vystavené kresby jsou z období 2023 až 2026. Jak 41 závěsných obrazů, tak ty ve 13 šanonech ve formátu A4, přibližně 1400 kreseb. Na výstavě jsou i čtyři velkoformátové kresby 100×70 cm. Hlavně jsem zde zaexperimentoval, zkusil jsem pro výstavu ověřit technologii tisku na plátno. Vybral jsem pro tisk 32 kreseb. Některé jsou tzv. manipulované, domalovával jsem je akrylovými barvami. 5 malých kreseb v rámečcích jsou skicami pro plakát k 40. výročí černobylské havárie (26. 4. 1986).“
Kresby si žádají pozorné oko i vlastní zamyšlení. Při pročtení autorem zvoleného názvu může jít o jakýsi pokus o vstup do vnitřního světa kreslíře a jeho vidění. Stylem jsou si kresby blízké, na těch zavěšených na stěnách je patrna jednotící „linka“ blízkých si skupin. Mám docela rád, když tvůrce dává diváku prostor k vlastnímu výkladu, který nemusí být totožný s jeho, pro obě strany však zajímavý, snad i přínosný případnou rozdílností percepce. Myslím, že Rajlichovy kresby takovou možnost skýtají. Mě takto zaujala kupříkladu kresba s řadem osob pěkně za sebou až kvapících, stoupajících vzhůru snad k výšinám či nedosažitelným metám, nebo až tam, jak nikdo neví kam. Jednou z osob v řadu je kreslíř sám, a kam a proč, sám nejlíp ví. Název kresby vlastní rukou praví: Po špičkách vzhůru (kolkolem blíž dáli). Zde můžeme hledat sami výklad vlastní v jistém kontrastu mezi oním vzhůru a kolkolem. V onom kolkolem je téměř skryta loď směřující k neznámého cíli, snad právě tím lákavému. J. Rajlich je intelektuál, to se do jeho výtvarné tvorby jistě promítá, zde však hovořím o vlastní percepci.
Za mě, tedy mým subjektivním pohledem, autor vhodně na závěr pozvánky volil kresby Mirákl a Povýjení. Mirákl a jeho konstrukce jistě osloví i podnítí fantazii. Nebudu však vlastní úvahou, i tak dlouhý text prodlužovat…
Závěrečná kresba na pozvánce k výstavě nese název Povýjení. Dva psi zde vyjí, tedy povýjejí. Tak se děje např. na vsích, když z tlampačů spustí křaplavá hudba, za níž následuje hlášení místního rozhlasu. Jeden pes je žlutý, druhý oranžový. Povýjejí na zvláštní žlutooranžové snad Slunce se žlutými paprsky? Jde vůbec o Slunce, nebo snad o poslední prototyp tlampače? Ani Slunce, ani tlampač. Psí povýjení povil stresující, kvílivý zvuk žlutooranžově maskovaného větrníku. Neznámý zelenopopleta zbudoval jej v blízkosti psích budek. Tak, tomu se říká psí život… Autor ani neidentifikovaný popleta se snad nebudou hněvat pro drobnou humornou úvahu. A docela závěrem: lidé si ten svůj obraz či obrázek volí zpravidla dle prvního celkového dojmu, jak na ně zapůsobil, oslovil je, zamlouvá se jim, až by si jej nejraděj odnesli s sebou domů.
Výstava byla zahájena 21. dubna, potrvá do 16. června 2026. Součástí pozvánky bylo telefonní číslo: 543 246 446 na něž mohou zájemci o prohlídku zavolat, domluvit se na návštěvě.
