Předvánoční pohoda s kytarou a mandolínou ve vile Löw-Beer
Předvánočních koncertů se v Brně vyrojilo mnoho, a jedním z nejlákavějších byl koncert ve středu 18. prosince večer ve vile Löw-Beer. Pořádala ho Česká kytarová společnost, jejímž čelním představitelem je brněnský kytarista a pedagog Vladislav Bláha. Připravil se svojí manželkou Taniou Drobysh výjimečný večer krásných melodií. Nechybělo ani překvapení a s manželi spolupracoval i komorní orchestr Czech Virtuosi.
Těch překvapení bylo hned několik. Nejprve se představilo mladinké kytarové duo studentů konzervatoře, žáků obou manželů. Dorota Silárzská a Artur Korolchuk zahráli dvě skladby s názvem Milonga. Argentinské tance napsali Jorge Cardoso a druhý Maximo Diego Pujol a oba překvapily melodičností a zasněností, ale především dokonalou souhrou a niterným výrazem obou mladičkých hudebníků.
Pak již ovládl prostor svojí hudbou Antonio Vivaldi, benátský skladatel 18. století, jehož skladby byly určeny především pro chovanky sirotčince v Benátkách, kde Vivaldi působil jako kněz. Il prette rosso – zrzavý kněz – byl nápadný svými ohnivými vlasy, ale ještě víc svojí energickou a jiskřivou hudbou. Jelikož byl houslistou, psal především pro housle, ale skladby mohly hrát, a dodnes hrají, i kytary. Koncert D dur pro kytaru a orchestr má tři věty, Allegro – Largo – Allegro a Vladislav Bláha si ho užil jak v polohách měkkých a něžných, tak v tanečních plochách, rytmických a energických. Další skladbou byl Koncert G dur pro 2 kytary a orchestr, ve které se setkali ve spolupráci manželé, Vladislav Bláha a Tania Drobysh. Skladba měla opět stejnou sazbu, Alegro – Andante – Allegro, a dvojice upoutala především dokonalou souhrou, vyvážeností a vylehčením tónů. Nostalgie věty Andante se střídala s energií a tanečností Allegra, vše s podporou komorního orchestru. Smyčce, s primáriem Jiřím Pospíchalem, doplňovalo cembalo, na které hrál Pavel Maňásek a anglický roh, s měkkým, nostalgickým zvukem, které mu dala Catherine Zatloukalová.
Další skladbou Antonia Vivaldiho byl Koncert C dur pro mandolínu a orchestr. Opět sazba vět stejná, tentokrát Allegro – Largo – Allegro. Na mandolínu hrála Tania Drobysh a překvapení bylo v tom, že to byla úplně první premiéra na tento nástroj, který umělkyně obdržela den před koncertem z Itálie. Krásně výtvarně vyvedený kousek má pevný a zvučný tón a paní Drobysh na mandolínu hrála s odzbrojující lehkostí a samozřejmostí, s emočním výrazem a technickou virtuozitou. V první větě spolu s orchestrem se mandolína prosazovala se zvonivou razancí spolu s violoncellem, Largo přineslo naříkavé, pomalé a dlouhé akordy a poslední Allegro odzbrojilo lehkostí a tanečním rytmem. Obecenstvo odměnilo výkon umělkyně nadšenými ovacemi.
Poslední skladbou večera bylo Concierto de Aranjuez pro kytaru a orchestr Joaquina Rodriga a zazněla jeho 2. věta Adagio. Podle Vladislava Bláhy, který koncert přednesl, je to nejkrásnější koncertní věta z kytarové literatury. Spolu s anglickým rohem dostalo sólo žalostný výraz, který slušel krásné nostalgické melodii. Na závěr nechyběla virtuózní část pro kytaru, kde měl sólista možnost prokázat své technické kvality. Nechyběl ani expresivní výraz, který dal zakončení koncertu přesvědčivost a efektnost.
V závěru koncertu nechyběl přídavek, Kavatina anglického skladatele Stenleyho Myerse z filmu Lovec jelenů, který dostal Oscara právě za hudbu. Dvě kytary a orchestr vytvořily dojemný a přitom efektní závěr koncertu, dokreslující předvánoční náladu.