Manon Lescaut nadchla milovníky opery
K premiéře díla Giacoma Pucciniho na scéně Janáčkova divadla
Národní divadlo Brno (NDB) dalo o sobě inscenací opery Manon Lescaut opět vědět, že patří mezi věhlasné evropské operní domy. Dlouhý neutuchající potlesk po premiéře v pátek 7. února ve vyprodaném Janáčkově divadle potvrdil nadšené přijetí u obecenstva. Poklona patří především sólistům a také celému inscenačnímu týmu.
Opera Manon Lescaut je dílem teprve 34letého Giacoma Pucciniho. V té době byl autorem teprve dvou oper, jedné průměrné a druhé – tragédie Edgar (1889), méně úspěšné. Zato první únor 1893 v Teatro Regio v Turínu po prvním uvedení jeho Manon Lescaut znamenalo pro skladatele mezinárodní slávu a také finanční zajištění. Vznik opery je nesmírně zajímavý a milovník tohoto žánru jistě doma otevře programovou brožuru, aby si pročetl poutavou stať zkušené dramaturgyně Patricie Částkové. Vždyť opera měla hned čtyři libretisty a sám autor měl na konečnou verzi (kterou postupně přepracovával) velký vliv. Jen připomeňme, že Puccini zvolil jako námět román abbého Prévosta Histoire du Chevalier des Grieux, et de Manon Lescaut. Částková provede čtenáře celým dějem od Pucciniho coby mladíka až po autora této opery. Obdiv patří Puccinimu také za odvahu pouštět se do námětu, který osm let před ním zpracoval Jules Massenet.
Dobový plakát pro Pucciniho Manon Lescaut zobrazuje tragický závěr opery – Manon umírá v náručí rytíře des Grieux. Převzato z Kroniky opery.
Výkony všech sólistů na premiéře byly špičkové nejen po pěvecké stránce. Režisér Štěpán Pácl nezapřel svoje zkušenosti z činohry, ostatně operu nyní dělal poprvé, a velmi úspěšně. Jeho opera je oživena sympatickými gagy, gesty i mimikou. Na facebooku opery NDB říká: „Zpěváci byli skvěle připraveni, jsou talentovaní, práce s nimi je obrovská radost… Není to nacvičování nebo trénování, ale je to otevřený dialog…. Stejným způsobem to probíhá se sborem; přestože je na jevišti na 60 lidí, všichni jsou připraveni, koncentrovaní a zapálení do práce.“ Po zásluze mohl ředitel divadla Martin Glaser na společenském setkání po premiéře prohlásit, že se zrodil nový operní režisér.
Titulní roli zpívala na premiéře Jana Šrejma Kačírková, Renata des Grieux Peter Berger. Na nich ležela tíha složitého vztahu této dvojice. Zpěvačka skvěle interpretuje postavu Manon, která se zmítá mezi vztahem s chudým studentem a bohatým milencem. Peter Berger označuje roli za jednu z nejnáročnějších ve svém repertoáru. „Vyžaduje technickou dokonalou připravenost a také plno energie, otevřené srdce, vášeň.“ Totéž samozřejmě platí o postavě Manon i o dalších. O bratrovi Manon Lescautovi (Jiří Brückler), o bohatém výběrčím daní a milenci Manon Geronte di Ravior (Zdeněk Plech), o studentu Edmontovi (Vít Nosek). Také o postavě Hospodského v podání Josefa Škarky, Tanečního mistra Petra Levíčka, Zpěváka Jitky Klečanské i o dalších postavách a jejich interpretech. V titulní postavě a v roli Renata des Grieux alternují Linda Ballová a Mykhailo Malafii. Poklonu zaslouží též orchestr s dirigentem Ondrejem Olosem, v jehož plném zvuku, který však nepřehlušoval sólisty, jsme slyšeli sóla houslí a violoncella (koncertní mistři Lenka Kuželová a Karolína Zívalíková).
Brněnskou inscenaci Manon Lescaut začíná scénograf Dragan Stojčevski rozevíráním šesti obrovských rokokově laděných vějířů, které se v dalším průběhu zvedají do výše, klesají, mění své místo. Jinak zůstává celá scéna téměř volná pro sborové scény (sbormistr Pavel Koňárek) a také pro skvělá baletní čísla, která tento opus výrazně zdobí (choreografie Andrea Miltnerová). Nápadem jsou velká zrcadla, v nichž se Manon zhlíží a také pozlacená křídla Gerontových přátel oblečených v kostýmech kardinálů (kostýmy Linda Boráros).
Opera Manon je pozoruhodná už také tím, že o syžet podle Prévostova románu projevilo zájem více skladatelů. Podle českého vydání Kroniky opery z roku 1999 vzniklo mezi roky 1830 až 1952 celkem šest hudebních děl, Puccini je v časové ose předposlední. První byl balet Jacquese Fromental Halévyho a první operu napsal v roce 1836 irský skladatel Michael William Balfe, od svých šestnácti let houslista divadelního orchestru. A (zatím?) poslední ozvěnou této látky je baletní opera Hanse Wernera Henzeho uvedená v únoru 1952 v Zemském divadle v Hannoveru. Jak uvádí zmíněná kronika, vedle dodekafonie jsou zde také jazzové rytmy a dokonce i citáty z Pucciniho opery. Tak je hudební a přímo operní svět pestrý, krásný. Proto ho máme rádi a proto na opery chodíme. V Brně je máme na vysoké úrovni.
