Za rokenrolem Šakalích let do Městského divadla Brno
Když se vydaří film a následně divadelní adaptace výborného námětu
A máme najednou plné divadlo rokenrolu. Wikipedie poučí, že se může psát rovněž jako rock and roll nebo i rock ‚n‘ roll, ale v tom bychom nasekali zbytečně chyby. Tedy rokenrol, podomácku rokec. Tato hudba od 50. let roztančí i ty, kteří se považují za netančící. Od premiér muzikálu Šakalí léta 3. a 4. května roztančuje tento úžasný hudební žánr jeviště Hudební scény Městského divadla Brno. Cestou na druhou premiéru jsem si pročítal nadšené ohlasy na tu první.
Režisér Stano Slovák rozprostírá přepis proslulé filmové muzikálové komedie režiséra Jana Hřebejka a scénáristy Petra Jarchovského z roku 1993. Vznikla tehdy na motivy stejnojmenné povídky Petra Šabacha. Pod divadelní adaptací je podepsán herec, režisér a milovník rokenrolu Miroslav Hanuš. Pátým autorem je textař a skladatel Ivan Hlas, majitel prvního Českého lva za hudbu – z roku 1993. Tedy za hudbu a písničky ze zmíněného filmu, z nichž mnohé zlidověly.
Rokenrol není ve filmu ani na jevišti samoúčelný. Provází diváka dějem z 50. let odehrávajícím se v Dejvicích. Tam, kde tehdy stavěli obrovský hotel International ve stylu socialistického realismu a v ulicích se potulovaly dorůstající děti-šakalíci, kluci i holky, i starší, které začal ovládat rokenrol. Příběh je milý, žádné drama, přesto obsahuje kritičtější místa. Stojí na vášnivém prožívání hudby a naopak na jejím odmítání tehdejším režimem reprezentovaným jedinou postavou – Potentátem. Je to klasický stranický funkcionář, nasupený sebevědomý pitomec, čestprácista, nádherně vystižený Jakubem Uličníkem a na první premiéře Jakubem Przebindou. Ocitáme se v neúplné rodině okrskáře, dopravního strážníka Jindřicha Prokopa, vdovce. Na druhé premiéře slušela tato role dlouhému hubeňourovi Oldřichu Smyslovi. Bez okázalých gest zvládá i složité situace s oním funkcionářem i se svými dětmi, slečnou Alenou a klukem Kšandou. Alternuje s Alešem Slaninou. Rodinu doplňuje Teta. Je už postarší, shrbená a o hůlce, trochu dementní, mívá představy. Vnořila se do ní Jana Musilová, která ještě nedosahuje věk postavy, proto se maskéři museli snažit, aby ji „zestárnuli“. Je roztomilá, škoda, že tentokrát nepředvádí svůj talent pro šanson. Roli hraje též neméně příjemná a zkušená kolegyně Erika Kubálková. Alenin brácha Kšanda je další dětská role, výborně zvládnutá na druhé premiéře Matyášem Mičulkou. Výborný zvučný zpěv kluka před mutací. Hru na kytaru sice margýruje, ale na prstech je vidět, že nástroj nedrží v ruce poprvé a dovede zahrát. Alternuje s neméně šikovným Kryštofem Helbichem. Ústřední dvojici, nositelku něžných písní i romantického děje, představili na druhé premiéře Sandra Tupá coby zmíněná dcera Alena a Josef Gazdík jako Eda Drábek, číšnický učeň z hotelu International. Gazdík má již více usazený hlas, nicméně oběma to spolu velmi sluší. Alternují s Elenou Juráčkovou a Šimonem Fikarem. Bejby, blesk z čistého nebe, rocker a také postava z plakátu je Kristian Pekar. S ním přichází na jeviště tvrdý rokenrol a symbol odporu proti tehdejšímu režimu. Zpívá, hraje na kytaru, tančí, skáče a dráždí svojí hudbou a vitalitou Potentáta i některé zapšklé starší osoby. Rockera zvládá i jeho protějšek Libor Matouš. Ve výčtu postav nesmí chybět Milada, barová zpěvačka a také manželem Potentátem trápená žena. Patřičný glanc a půvab tady dávají Tereza Navrátilová (druhá premiéra, herecky i pěvecky bravo!) a zcela jistě i Lucie Bergerová. Výraznou postavou je Vrchní Kaláb z hotelu International, jehož na druhé premiéře s patřičnou noblesou bravurně předvedl téměř 80letý Miloslav Čížek. Dříve narození ho znají jako skvělého člena brněnské operety, to už je bohužel dávno… Poctu zaslouží i zkušený herecký bard Ladislav Kolář ve stejné roli.
Potlesk na otevřené scéně patří též dalším účinkujícím – klukům z party Janu Juráčkovi nebo Adamu Gazdíkovi, Icikovi Peterkovi v podání Patrika Földešiho nebo Ondřeje Halámka, dvojici Peterkových Tomáši Sagherovi a Márii Lalkové nebo Robertu Jíchovi a Haně Štěpánové. Potentátovi pochlebovali Jiří Daniel nebo Marek Kolář v roli Soudruha.
Inscenaci výrazně doplňuje rokenrolový tanec číšníků a číšnic, soudruhů i soudružek, pionýrů a pionýrek, holek i kluků z party, obyvatelé Dejvic. Pohybují se podle choreografky Hany Kubinové, všechny postavy oblékly do slušivých dobových oblečení Andrea a Adéla Kučerovy. Zásluhu na souhře sboru s orchestrem jistě má sbormistr Daniel Rymeš. Režisér měl dobrý nápad, když orchestr nechává občas pro diváky zviditelnit zvednutím dekorací. Na nich vidíme hotel International a nekonečné řady baráků Dejvic, ale v příjemném výtvarném zpracování autora scény Jaroslava Milfajta. Nechybí ani scenérie parku a v prostoru jeviště proměny mj. pohybem větších celků, konkrétně schodů. Scénickými projekcemi se opět „blýskl“ Petr Hloušek. Zdařilý je detail rozpadu rudé hvězdy na špici hotelu International. Orchestr složený z kláves, klarinetů, saxofonů, trubek, trombonu, kytar, baskytary, kontrabasu a bicích řízený Martinem Procházkou nebo Tony Markem (oba též klávesisté) také zaslouží velkou jedničku. Poruchu zvukové aparatury, která při druhé premiéře začala příliš zesilovat brum, diváci divadelníkům odpustili, bylo to jistě vis maior. Ve druhém jednání brum už nebručel. Nadšený závěrečný potlesk trval zhruba dvacet minut.
