Aida se vrátila na brněnské jeviště
Komorní příběh v monumentálním prostředí stále láká diváky
Pane řediteli, zase se vám to povedlo, říká dojatá divačka Martinu Glaserovi při premiéře Verdiho Aidy již o přestávce. Ostatně i potlesk po druhém dějství v Janáčkově divadle v pátek 26. září byl mohutnější než tomu obvykle bývá. Nemluvě o potlesku závěrečném. Odborná kritika i diváci nešetří nadšením, první inscenace nové divadelní sezóny opery Národního divadla Brno snad nikoho nezklamala. Režisérka Magdalena Švecová zachovala klasické pojetí bez experimentů.
Ze starého Egypta hned na začátku přicházejí a po scéně zleva kráčejí lučištníci jakoby právě opustili stěnu v některé hrobce či chrámu. Jejich atypický, přitom lehký krok předznamenává velký zážitek. Staroegyptskými malbami a chrámy se inspirovala autorka kostýmů Linda Boráros i scénárista Marek Cpin. Vytvořil po obvodu velké zlaté čtverce a nad scénou se vznášející zlatavou kouli, ve starém Egyptě tolik uctívané slunce. Oba výtvarníci i režisérka využili bohaté sborové scény. Slyšíme špičkový sbor brněnské opery, jehož členové v Aidě hrají a zpívají vojáky, ministry, kněze a kněžky, otroky a otrokyně, ženy i prostý lid. Všichni mají dobové kostýmy, jak si to ostatně přál egyptský místokrál, jenž stál u vzniku opery. Působivé jsou kostýmy otroků, jejich bílý trikot zakrývá i obličej. Pochvala míří též ke sbormistrovi Martinu Buchtovi. Zaujme scéna vyrovnané řady kněží s Veleknězem vyjíždějících z podlahy v popředí scény. Zajímavým nápadem je dominantní postava Krále, jehož předlouhý splývající plášť posázený opět pozlacenými prvky skrytě drží vysoká pojízdná konstrukce. Král tak převyšuje ostatní více než o výšku postavy a z něj samotného vidíme jen hlavu nad širokým límcem. Zásadním přínosem inscenace jsou členové juniorského Baletu NdB 2, kteří spolu se staršími kolegy pod vedením choreografa Marka Svobodníka vytvářejí nádherné kreace výrazového tance. Skladatel k tomu dává více příležitostí.
Dramaturgyně Patricie Částková podává ve své stati Celeste Aida v programové brožuře zevrubné informace o vzniku opery. Více vědět už ani nemusíte, snad jen když ještě nahlédnete do Kroniky opery (Fortuna Print Praha, 1999). Geneze vzniku je zajímavá, Částková cituje dopisy skladatele, libretisty i dalších osobností včetně autora původního námětu. Tím je francouzský archeolog a literát Auguste Mariette, jenž – podle Částkové – předložil v dubnu 1870 egyptskému místokráli Ismailu Pašovi povídku vycházející ze starověké historie Egypta jako možný základ pro operní libreto… Skladatel nejprve odmítá, libretistu Antonia Ghislanzoniho nakonec sám zajistí. Operu dokončil osmapadesátiletý Verdi v roce 1871; původně byl místokrálem požádán o pouhou ódu pro nové divadlo v Káhiře, jehož otevření patřilo k oslavám zahájení provozu v Suezském průplavu. Verdi ódu odmítl. Světová premiéra Aidy byla nakonec přece jen v Egyptě, i když později; podrobně, včetně peripetií s prusko francouzskou válkou, líčí dramaturgyně.
Hluboký hudební a herecký zážitek zprostředkovávají v této inscenaci špičkoví zpěváci. Na pozadí velkých scén a v nádherných dekoracích, v době, kdy dva národy spolu válčí, interpretují komorní příběh egyptské princezny Amneris, která miluje vojevůdce Radama. Lásku neopětuje, protože jeho srdce patří zajaté otrokyni Aidě ze znepřátelené Etiopie. Vše míří k tragickému shakespearovskému konci. Obdiv a potlesk diváků patřil maďarské sopranistce Csille Boross, která je známá českému publiku z pražského i brněnského Národního divadla. Nyní vytváří titulní postavu, která neopouští svoji lásku v ten nejkritičtější moment. Nádherně odlišuje lyrické i dramatické pasáže. Postavu nešťastné Amneris podává mezzosopranistka Václava Krejčí Housková, také ona je přesvědčivá v pěveckém i hereckém výkonu. Radamem je Jihokorejský tenorista Sung Kyu Park. Všichni dávají svým postavám patřičný výraz. I když Radam snad nemá tentokrát vžitou podobu válečníka, divák cítí ze zpěváka Sung Kyu Park opravdový prožitek. Stejné hodnocení patří vedle obou zpěvaček též hostujícímu španělskému barytonistovi Luisi Cansinovi v roli Amonasra, otce Aidy, také Janu Šťávovi s jeho výrazným basem v roli Egyptského krále a Davidu Szendiuchovi v roli vznešeného Ramfise. Výčet není úplný bez Daniely Strakové coby Kněžky a Petra Levíčka v postavě Posla. Z dirigentského pultu vše s přehledem a bezchybně zvládá Jakub Klecker. Divácky patrně nejvíce oceňovaným místem jsou fanfáry pověstných dlouhých trubek aidovek; skladatel je nechal zhotovit již před světovou premiérou podle starověkých vzorů. Brněnská opera je nechala vyrobit znovu, ty starší z inscenace z roku 2003, která měla obnovenou premiéru v režii Václava Věžníka o sedm let později, už dosloužily. Současní sólisté troubí – z obou stran jeviště – naprosto precizně.
