Vzhůru do světa amatérského filmu…
Amatéři mají dnes techniku srovnatelnou s profesionály
Kde jsou ty časy, kdy každý řádný mužský měl nějaký fotoaparát a někteří dokonce malou kameru a natáčeli rodinné výlety a maminku v kuchyni a dětičky jak rostou… Někteří amatéři potom měli vyšší cíle, zúčastňovali se všelijakých soutěží a přehlídek, jiní se věnovali technickým finesám při natáčení, vyvolávání a promítání filmů a sdružovali se v klubech, a vedení podniků a taky strana a vláda rozvoj filmového amatérismu podporovala nebo aspoň mu nebránila, protože kdo si hraje, anebo kutí, nezlobí…
Ty doby jsou za námi, ale ostaly možná v šuplících a v kilometrech úzkých filmů kdesi na půdě a ve ztrácejících se vzpomínkách. Ale prý i dnes jsou mezi námi nadšenci, kteří s moderním vybavením natáčejí rodinné výlety, maminku v kuchyni a dětičky jak rostou… Zeptal jsem se Josefa Strubla, prezidenta Českého výboru UNICA – Celostátního svazu neprofesionálního filmu a předsedy Klubu historie amatérského filmu…:
Jsou? A jak se jim dnes daří?
„Jsou, a není jich málo. Ale amatérský film se velice proměnil. Amatéři mají dnes k dispozici techniku srovnatelnou s profesionály. Díky tradici vytvořené v minulosti i za časů socialismu jsme velmocí v přehlídkách a soutěžích amatérského filmu a na mezinárodním poli dobře bodujeme.“
Jak dnes vypadá amatérská filmová scéna v Brně?
„Existují zde autoři mladí i ti už klasičtí, jako je třeba Petr Baran nebo filmová společnost Foxymon. A také filmové přehlídky. Například Brněnská šestnáctka, druhý nejstarší festival původně neprofesionálního filmu u nás. Ta se ale amatérům poněkud vzdálila. Je tu ale její tradičnější odnož Malá šestnáctka, filmový festival mladé tvorby, určený pro děti a mládež. Ten má svou výchovnou a soutěžní část. Do Brna se také přesunul ARSfilm, přehlídka filmů zaměřených na umění a Seniorforum, přehlídka filmů starších autorů.“
Amatérský film byl léta charakteristický tím, že se filmovalo na úzké formáty filmu. Původně na 9,5 mm nebo na 16 mm, později na levnější 8 mm film. A ve vybavení u nás dominovaly kamery zn. Admira. Jak si amatéři počínají dnes?
„Samozřejmě se dnes (až na amatéry experimentující se starou technikou) natáčí digitálně, je jedno jestli mobilem, videokamerou nebo fotoaparátem. Zpracovává se na počítači s možnostmi, které dřív nebyly. Už se také pracuje s pomocí umělé inteligence. V souvislosti s těmi Admirami je nutno poznamenat, že u nás se už ani kamery ani promítačky nevyrábějí – už nám (vlastně celé Evropě) ujel vlak.“
Ale ještě dnes se v domácnostech někde ve skříních či na půdě najde osmimilimetrová kamera Admira. Byla nejčastějším vybavením amatérů a tvůrců rodinných snímků – málokdo ale ví, že jejím konstruktérem a výrobcem byl v třicátých a čtyřicátých letech pan Jindřich Suchánek a jeho brněnská továrna. Připomeňme její vznik, působení a význam…
„Když někdo Admiru zná, většinou ví, že ji vyráběla Meopta. Ovšem to bylo až po znárodnění. Admira byl Suchánkův název pro jeho kamery, který mu navrhl spolupracující drogista Norbert Havlíček z Brna-Bystrce. Kamer bylo více typů a jejich podoba se proměňovala. Suchánek za války připravil další modely, prototypy, ty se ale do výroby už nedostaly. Jeho výrobky byly srovnatelné se zahraničními, ale znatelně levnější, čímž skutečně zpřístupnil filmování v Československu širokým vrstvám lidí. Spolupracoval i s vysokými školami a umožnil také vznik prvních amatérských animovaných filmů Jaroslava Mackerleho. (Byl to průkopník amatérského animovaného filmu v Československu. První kreslený film vytvořil už během studií na brněnské architektuře. Natáčel na formát 9,5 mm, zpočátku využíval technického zázemí Jindřicha Suchánka. Snímek s názvem Pejsek Čokl, alegorie na nerovný boj Habešanů proti italské agresi, získal první cenu na celostátní soutěži amatérských filmů v roce 1935…) Jindřich Suchánek začal podnikat v Přerově, zhotovoval mosazné postele. V roce 1931 převzal v Brně malou dílnu na výrobu učebních pomůcek, ale nebylo to úspěšné, proto využil zájmu o levný 16 mm film. Vyrobil si přístroj k jeho perforování a od 16. září 1931 z levně nakoupeného 35 mm neperforovaného filmu řezal různé formáty úzkých filmů, užívaných v amatérské a vědecké kinematografii, zatímco manželka, paní Milada Suchánková, zajišťovala jejich vyvolávání. Veškerá činnost firmy v té době probíhala přímo v bytě a v dílně na dvorku. V roce 1936 mají Suchánkovi už firmu se sedmnácti zaměstnanci a přesouvají ji do bývalé textilní továrny na Hybešově 46. Ve výrobním programu se soustřeďují na kamery, promítačky, optické kopírky, stativy aj., ale v nabídce mají i diaprojektory či zvětšovací přístroje. Promítačka Popular byla v modifikaci pro Baťu používána v osmi stech obuvnických prodejnách pro předvádění Baťova žurnálu Okno do světa. Suchánkovy výrobky se vyvážely do světa, koncem třicátých let mu bylo nabídnuto, aby firmu přestěhoval do Švýcarska, ale jako vlastenec odmítl… Za války byl zatčen gestapem a v letech 1941 a 1942 vězněn v Kounicových kolejích, kde mu hrozila poprava. Nakonec byl převezen do koncentračního tábora Mauthausen a později přesunut do Buchenwaldu, kde zůstal až do konce války. Po válce byl podnik vrácen do Suchánkových rukou. Slibně se rozjíždějící novou výrobu v letech 1945-1947 zarazily únorové události roku 1948. Přesto se Jindřich Suchánek stačil odvděčit řadě svých nejbližších spolupracovníků velkorysými dary. Vypráví se, že nejbližším, např. prokuristovi Kopečkovi daroval automobil a ženám z továrny třeba kuchyň nebo šicí stroje. Několika nejlepším zaměstnancům motorky.
Suchánkova továrna byla znárodněna ve druhé vlně v roce 1948. Převzetím firmy byl pověřen národní podnik TESLA a teprve později byla firma včleněna pod správu Meopty. Při vyvlastnění byli Suchánkovi připraveni o byt a nuceni se přestěhovat na chatu v blízkosti Brněnské přehrady. Meopta pak žila z podstaty vytvořené Suchánkem další desítky let.“
Amatérské filmování bylo za našeho mládí řazeno do tzv. zájmové činnosti a bylo nasměrováno do filmových klubů a v podstatě evidováno krajskými orgány. Jak je to dnes?
„Ano, byla to zájmová činnost, stejně jako dnes. Do klubů filmových amatérů nebyl nikdo směrován, ale dobrovolně a rádi se tam lidé hlásili a nevím o žádné případné výrazné kontrole krajskými orgány. Spíš byly podporovány, zejména podnikové kluby bývaly slušně vybaveny. Například klub První brněnské strojírny nebo kousek dál Přerovských strojíren, kde měli amatérští filmaři celý domek jen pro sebe, kameru Pailard Bolex, střihací stůl a podobně. Na Moravě se také léta organizovala filmařská setkání BOPO – z prvních písmen Brno, Ostrava, Přerov, Olomouc. Amatérští filmaři z těch měst se střídali v organizaci a měli na víkend k dispozici zdarma rekreační střediska různých podniků.
Dnes je technika každému dostupnější, zato organizování soutěží a přehlídek je očistec, zejména „díky“ neustále se měnícím a stále komplikovanějším dotačním procesům a dalším předpisům, které ztěžují například kontakty se zahraničím…“
Dnes patrně nikdo nikomu neříká, co smí a nesmí – je ale možno amatérský film zařadit pod pojem nezávislý film? Či to je pojem určený jen pro profesionální produkci?
„Dnes už snad, doufejme, nám nikdo říkat nebude, co smíme a nesmíme, ale ještě před pár měsíci – za ministrování pana Rakušana – jsem měl obavy. Ale jestli narážíte na časy totality, tak amatérský film na tom byl jinak než profesionální. My jsme opravdu mohli točit co jsme chtěli a nikdo nám nic neříkal. Alespoň já jsem se s tím nesetkal. Tedy vlastně ano, nesmělo se natáčet například nádraží a výhybky, to mělo strategický význam. Jiné to bývalo na soutěžích, při rozboru filmu porotou. Tam mi o jenom mém filmu řekli, že zkresluje socialistickou skutečnost. No a měli vlastně pravdu, protože já jsem to zamýšlel skutečně jako ukázku toho špatného, co jsem viděl kolem sebe. Ale – byl to prý jednostranný pohled, a záměrný. Kritiku nepřijali…
Dnes zase aby se člověk bál někoho natočit. Znám filmového amatéra, který si od každého, kdo mu ve filmu promluví, nechává podepsat několikastránkový právnický dokument.
Co se pojmů nezávislý a amatérský týče, tak to je opravdu komplikované. Pojem amatérský film (i když je to z francouzštiny „film, dělaný z lásky“) je vnímán hanlivě, v lepším případě obdobně jako „home video“, proto se nahrazuje pojmem „neprofesionální film“. Také se v některých publikacích používá termín „alternativní film“. Mezinárodní filmařská organizace UNICA ještě používá termín „nekomerční film“, ale jsou to všechno z větší části synonyma. No a aby byl „nezávislý film“ dalším synonymem, to už by bylo trochu moc. V zahraničí, tedy na Západě, je to označení pro profesionální filmy natáčené nezávisle na hlavních produkčních centrech, jako jsou velké televizní kanály nebo Hollywood – tak se toho držme.“
