Pohlednice z Modré, aneb jeden den je málo
ELITY VELKÉ MORAVY V KLENOTNICI – JIŽ POTŘETÍ
Modrá, obec na Slovácku, čítá, jak se říkávalo, tak sedm set hlav. V nejtěsnější blízkosti sousedí s Velehradem. Do Starého Města i centra regionu – Uherského Hradiště, je to též kousek. Vesnice je vsazena do půvabného přírodního rámce údolí na úpatí Chřibů. Ve znaku má beránka, tradičně je i lokalitou vyhlášenou pěstováním vinné révy. V místě přirozeně nechybí vinařství s bohatou nabídkou kvalitních místních vín. Zajímavostí je, že i experimentuje a pokouší se o výrobu speciálních vín, která přibližují, jaká asi byla a jak chutnala zdejším za Velkomoravské říše. Obec byla založena roku 1786, známa je archeologickými nálezy mnohem staršími, z období přibližně 5000 let před n. l.
Zvlášť významné jsou artefakty z doby Velké Moravy, prvního významného slovanského státu ve střední Evropě (833–907). Nejvýznamnější je objev z roku 1911, kdy profesor Jan Nevěřil (1864–1940) vedl výkopové práce, které odkryly základy kostela. Teprve po čtyřiceti letech se podařilo bezpečně prokázat, že jde o zděný kostel z dob Velké Moravy. V sousedství základů původní stavby z 9. století byla v letech 1999–2000 postavena hypotetická replika – kamenný kostelík sv. Jana. O zbudování se zasloužil starosta obce pan Miroslav Kovářík. Archeologická lokalita Modrá – „Na díle“ je Národní kulturní památkou. Pod kostelíkem byl v roce 2004 otevřen Archeoskanzen Modrá. Jako raně středověký je největším v republice. Odbornými garanty bylo Moravské zemské muzeum a Slovácké muzeum v Uherském Hradišti. Realizaci zajistila obec Modrá.
Opevněné sídliště bylo zbudováno dle podkladů archeologických nálezů. Některé pocházejí přímo z místa. Za hradbami opevnění se nacházejí obydlí, hospodářské a církevní stavby i dílny starých řemesel, k návštěvě zve Palác biskupů, označovaný též jako Metodějský. Seznámení s areálem je současně příjemnou procházkou. Své místo tu má i domácí zvířectvo, pro děti z měst, občas i ze změstštělého venkova tvory až exotické. Na lidi jsou zvyklí, náhodně jsem vyslechl, za většího návalu lidstva, jinak přátelská zvířena bývá trochu již unavena. Pak hledá tichý kout, kde zalehnout, k vnějšímu hluku obrátí se zády, jak mají i lidé rádi, takže: nerušit.
Také u projektu a výstavby skanzenu byl iniciátorem aktivní pan starosta, který život v obci změnil i rozpohyboval. K velkým plánům a projektům, a co je hlavní: realizovaným, získal jistě dobré spolupracovníky i podporu obyvatel, a také kompetentních osob o nosnosti a prospěšnosti záměrů na místech rozhodujících. Zkrátka schopný manažer, se vztahem k obci a těm, kteří tu mají společný domov. Tak odhaduji z pozoruhodného údaje. – Miroslav Kovářík byl zvolen do čela obce ve svých šestadvaceti roku 1990. Od té doby bez přetržky: „Pro Modrou společně“.
V červnu 1924 byl v archeoparku slavnostně otevřen unikátní, podzemní, komplexně moderně vybavený výstavní prostor – Klenotnice Velké Moravy. Je výsledkem mezinárodního, přeshraničního projektu Slovenské a České republiky. Z naší strany je účastníkem obec Modrá, vědeckým garantem Moravské zemské muzeum. Za Slovensko obec Cífer, garantem je Archeologický ústav Slovenské akademie věd v Nitře a na Trnavské univerzitě. V Cíferu vznikl archeoskanzen části sídliště ze 4. století z doby římské.
Do Klenotnice Velké Moravy se vstupuje z interiéru Knížecího paláce, výstup z podzemí ústí v dolní části skanzenu. Výstavní, podzemní prostor sestává z obvodové rampy se třemi nikami, v nichž jsou sochy tří knížat, postupně vládnoucích Velké Moravě. Z rampy sestoupíme do hlavního výstavního sálu. Vybaven je dvanácti válcovitými vitrínami a veškerou moderní technikou, včetně zabezpečovací. Mezi lidmi prý se mluví o moravském Louvru. Tohle, pokud dorazí do Paříže, nemusí místní patrioty potěšit. Ohromný Louvre s množstvím pokladů nelze přece srovnávat s klenotnicí o průměru dvaceti metrů, v neznámé, vzdálené obci se sedmi sty obyvateli! Proč ne? Lidová tvořivost mívá smysl pro humor, často se jím i trefí. Dobrý matematik by jistě z relace počtu obyvatel Velké Paříže k tomu z obce Modrá přesně odvodil přiměřený poměr velikostí obou výstavních ploch. Možná bychom byli překvapeni, nyní však vážně a k faktům. Generálním partnerem projektu Klenotnice v Modré je Moravské zemské muzeum, které organizuje výstavy a zapůjčuje vzácné předměty.
28. dubna 2026 byla v Klenotnici Velké Moravy zahájena již třetí výstava s názvem Elity Velké Moravy, tentokrát na téma Křesťanství. V tiskové zprávě se píše. – „Vystaveny jsou originální předměty, často nevyčíslitelné, historické hodnoty, spojené se společenskými i náboženskými elitami, doplněné o nálezy z oblasti písemnictví a architektury a také o modely nejvýznamnějších raně středověkých staveb.“ Pro základní orientaci je cenné rozdělení do dvou částí. Vystavené předměty jsou umístěny ve dvanácti válcovitých, prosklených, bezpečně chráněných vitrínách. Menší část věnovaná elitám, je ve vitrínách 1 až 3 a 8, 9. První přináší rekonstrukci hlavy velmože vytvořenou na podkladu lebky z hrobky kostela v Uherském Hradišti. Elitní bojovníky představují různé části výzbroje a oděvu. Ženy přibližují dávné ozdoby, šperky. Zbývajících sedm vitrín nabízí k prohlídce relikty nového náboženství: víry v jediného Boha a Ježíše Krista. Většinou jde o originální předměty, vystaveny jsou i dokonalé, cenné duplikáty. Důvod je prostý. Některé nálezy jsou poškozené, jindy jde o torza. Vědecké duplikáty opřené o odbornou znalost artefaktů, je plně nahradí, jsou dokladem o umu dávných řemeslníků. Vystavené předměty jsou z více moravských nalezišť, menší část ze Slovenska – unikátní bronzové pozlacené plakety z Bojné jsou však jedinečným nálezem ve střední Evropě.
Vernisáži předcházela tisková konference, na níž uvítal přítomné starosta obce Miroslav Kovářík. Výstava Elity Velké Moravy III. je z těch, které se konají ojediněle a za výjimečných, bezpečnostních opatření. Realizátory výstavy s trváním od 29. 4. do 29. 11. 2026 jsou Moravské zemské muzeum a obec Modrá. Zasvěcené slovo ke koncepci výstavy pronesli nejpovolanější – generální ředitel MZM, historik Jiří Mitáček a Luděk Galuška, vedoucí Centra slovanské archeologie v MZM, autor námětu, libreta a scénáře výstavy. Oba se zasloužili o úspěšnou realizaci projektů s vazbou k Velké Moravě ve spolupráci s vedením obce Modrá. Výčet všech odborníků, nadšenců, z místa, regionu, z Brna a dalších míst Moravy, kteří různým podílem přispěli a přičinili se k dílu trvalé hodnoty s velkým dosahem, byl by dlouhý. Slovo měli samozřejmě hosté ze Slovenska, jako významný partner při důležité, vzájemně prospěšné kooperací přeshraničního projektu. A jak již řečeno, připojili se aktivně vlastními zápůjčkami k nové výstavě. Tiskovka přešla sympaticky a poměrně rychle v neformální, přátelské setkání.
Odpolední vernisáž uvítala řadu významných hostů a mnoho návštěvníků z místa a z blízkých obcí. K vlastní prohlídce bylo třeba přítomné rozdělit do dvou skupin. Obě pak postupně vyšly na denní světlo plny dojmů z viděného. Od zbroje k reliktům, až k precizně a jemně zhotoveným estetickým šperkům. Každá z dnešních žen ráda by se jimi zdobila. Jako ty z Velké Moravy. Zatímco ona sama jediná ví, co dosud ze skrytých pokladů nevydala a tiše čeká na další objevitele. Lidé se mezitím baví v hloučcích, procházejí rozlehlým areálem. Po slunném jarním dni přichází podvečer, postupné loučení s přáteli a známými velmi zajímavém, plném zážitků.
Mají pravdu místní, když říkají, že na Modrou jeden den je málo. Kromě největší pozoruhodnosti, o níž šla řeč, je dost dalšího, co dotváří celek obce s místním koloritem a obklopující ji přírodou. Modrá je dnes velmi atraktivní a přitažlivý, jak se dnes říká: turistický cíl. Před archeoparkem upoutá druhdy stará budova ve vlastnictví obce, nyní vkusně restaurovaný, do prostředí organicky, nenásilně včleněný, moderně vybavený hotel s restaurací. Za ním: zajímavý nápad v zrealizované podobě. – Živá voda. Osmimetrový tunel pod hladinou rybníka. Návštěvníci přes průhledné oblouky mohou pozorovat obyvatele rybníka plovoucí nalevo či pravoboku i nad vlastními hlavami. Po odchodu z hlubin po suchu se pokračuje dál. Po pěkně vystavěné vyvýšené dřevěné lávce. V nížině na trávě užívají si dne pratuři. Před časem sem přibyli z dnešní přírodní rezervace Milovice ve středních Čechách. Dříve vojenský prostor, pak místo dočasného pobytu, dnes známé ochranou přírody a ohrožených živočišných druhů. U nás největší stádo praturů, divokých koní a zubrů.
V Modré místní dlouhodobě věnují velké úsilí revitalizaci životního prostředí, péči o krajinu. Obnovili rybníky, přibyly nové, také mokřady, k ochraně před povodněmi. Do rybníků byly vysazeny nové ryby, o něž se obec stará. Obnovují se staré polní cesty, vysazují stromy i vzácné dřeviny. Změny vedly ke vzniku téměř přírodní rezervace, kde se usadilo vzácné ptactvo a obojživelníci. Modrá tak přitahuje krásnou krajinou, do níž je zasazena a pečuje o ni. Přitažlivá a krásná, i když nejspíš trochu jinak, musela být za Velké Moravy, ba ještě dřív. Jinak by si tohle místo k životu nezvolili. Já za ten den pobyl v archeoskanzenu a v Klenotnici, Živou vodu jsem nestihl, projít obcí a okolní přírodou také ne. Zde jsem čerpal z pěkných a zajímavých webových stránek obce. Tím končím s domácím úkolem: vrátit se, znovu prohlédnout pouze jednou spatřené projít v celistvosti neviděným. Jeden den na dobrou Modrou zkrátka nestačí…
