Navštívili jsme zámek a památky UNESCO
Byl to opět vydařený zájezd uspořádaný Syndikátem novinářů jižní Moravy pro své členy i jejich rodinné příslušníky a přátele. Vyrazili jsme z Brna ve čtvrtek 21. května směrem západním, zastavili jsme u zámku v Náměšti nad Oslavou. Je z dálky viditelný, nápadná je prosklená terasa na jeho jihozápadním průčelí.
Prohlédli jsme si reprezentační prostory v prvním patře zámku, které byly po odchodu posledního majitele hraběte Jindřicha Haugwitze s rodinou – na základě Benešových dekretů – přestavěny. Náměšťský zámek byl totiž komisí prezidentské kanceláře vybrán jako vhodné letní sídlo prezidenta na Moravě a v letech 1946-1947 byl pro tento účel rozsáhle upraven, zejména jeho reprezentační prostory, zřízena byla prezidentská kancelář a prosklena terasa. Prezident Edvard Beneš zde však pobyl pouze krátce v letních měsících roků 1946 a 1947. O dva roky později byl zámek částečně zpřístupněn veřejnosti a v jeho sálech byla instalována u nás unikátní kolekce tapisérií. Absolvovali jsme celý prohlídkový okruh, kam patří ještě zámecká kaple a vnitřní arkádové nádvoří. Kromě unikátního barokního mobiliáře kaple jsme viděli též jedinečnou expozici o stolování na zámku a bývalou zimní zahradu s terasami na jižní straně zámku. Dověděli jsme se, že zámek je výjimečným dokladem renesančního stavitelství na Moravě. Má bohatou historií spojenou s rodem pánů ze Žerotína, Werdenbergů, Kuffsteinů a již vzpomenutých Haugwitzů, kteří se zasadili o významný hudební život na zámku.
V Náměšti nad Oslavou se konají některé koncerty festivalu Concentus Moraviae, v roce 2026 v termínu 22. června až 16. srpna. A v sobotu 25. července začínají osmidenní Folkové prázdniny.
To nebylo všechno, další část dne jsme prožili v Třebíči, kde jsme navštívili dvě významné památky zapsané v roce 2003 na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví – baziliku sv. Prokopa a židovskou čtvrť se hřbitovem. Dnešní podoba trojlodní románsko-gotické baziliky pochází z první poloviny 13. století, kdy bylo pravděpodobně rozhodnuto o přestavbě někdejšího dřevěného klášterního areálu do kamenné podoby. Tak vznikl na místě opatského chrámu klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, od druhé poloviny 17. století nazývaný bazilikou sv. Prokopa. Příjemná průvodkyně nás informovala, že monumentální stavba byla značně poškozena při obléhání Třebíče vojsky uherského krále Matyáše Korvína v roce 1468 a více než dvě století byla využívána ke světským účelům. Sloužila jako konírna, obilná sýpka i pivovar. Teprve po obnově za vlády Valdštejnů začala bazilika opět sloužit k sakrálním účelům a byla zasvěcena sv. Prokopovi. Obdivovali jsme vysokou kamennou klenbu i unikátní nástěnné malby v opatské kapli. Mnohé zaujala románská rozeta s původní desetidílnou kamennou kružbou, zavedli nás i do krypty podpírané padesáti sloupy. Natáčelo se tam již více filmů, mj. Markéta Lazarová.
Poobědvali jsme v Centru Lihovar, kvalita jídla průměrná, a zamířili jsme zhruba o pět set metrů níž, kde leží třebíčská židovská čtvrť. Je unikátním souborem 123 dochovaných domů. Mezi ně patří obě synagogy, židovské muzeum, budova židovské radnice, rabinátu, také chudobinec, nemocnice a dvě školy. Židovská čtvrť je volně přístupná. Průvodce nám připomněl, že na území Třebíče nikdy nedocházelo k řízené represi vůči tamním židům. Ba právě naopak. V roce 1723 sice přišel zákon o tom, že židé musí žít povinně v ghettech, ale křesťané, žijící na území židovské čtvrti, si „pouze“ vyměnili domy s židy, žijícími mimo brány ghetta. Tato křesťanská tolerance pak byla jedním z důvodů, které vedly k zapsání čtvrti na seznam UNESCO.
Někteří z nás mladších se ještě vyšplhali na zmíněný židovský hřbitov nad řekou Jihlavou a potom jsme zamířili, spokojeni s novými zážitky i vědomostmi, domů.
