Vykrystalizovalo na festivalu
Nezávislost jako touha…
Dne 2. října 2026 v 19.00 v CO.LABS Brno, světová premiéra…! – lákal nedávno návštěvníky brněnský umělecký soubor Ensemble Opera Diversa nasvém portálu… Hrál se kus Prázdný dům, komorní opera Adama Závodského, tvůrce hudbya Kateřiny Křivánkové, libretistky a režisérky…
Ale možná, že už jste o Ensemble Opera Diversa slyšeli, možná víte, že existuje už dvě desetiletí, že je hudebním společenstvím, které pořádá na dvě desítky vystoupení ročně a že, dle vlastních slov, jeho jedinečnost je způsobena, kupodivu, jeho trojjediností – kteroužto tvoří autorské hudební divadlo, orchestrální nebo komorní koncerty s objevnou dramaturgií a koncerty komorního souboru Ensemble Versus. Dramaturgie souboru pak usiluje o dialog s posluchačem, který je otevřený netradičním hudebním přístupům.
Nuže, protože se za takového považuju, zavítal jsem do prostor CO.LABSu, které se nacházejí na Stadecu, jak se říkávalo budově Stadionu na Leninově, zčásti v prostorách bývalé kavárny Melodie…
Pro pochopení následujících řádků nemusím myslím vysvětlovat, že CO.LABS je kreativní centrum nezávislého umění. Je to otevřená platforma pro jednotlivce i kolektivy pro tvorbu, prezentaci, sympozia a tvůrčí dílny, přičemž COLLaboration znamená spolupráci, COproduktion koprodukci, COwork sdílenou práci a v názvu můžeme ještě číst artLABoratory – uměleckou laboratoř… CO.LABS vzniklo v roce 2021 z brněnského divadla BuranTeatr…
Nuže v tomto inspirativním prostředí se odehrála cca hodinová zpěvohra, i když autoři hovoří o opeře, ale v opeře se zpívá a zde se i mluvilo, a tím slovem byla pověřena známá brněnské režisérka, výtvarnice a vysokoškolská pedagožka, zakladatelka Ateliéru výchovné dramatiky Neslyšících na JAMU paní profesorka Zoja Mikotová, která ztvárnila roli babičky, rozumné, realistické a milující. Jenže její vnoučata a tchán propadli sektářství a manipulaci, žijí ve vysněném světě, v němž čekají na Proroka, jehož příchod jim neustále připomíná a slibuje Prorokova prostřednice. Babička ovšem je z reálného světa a z poblouzněných dětí je nešťastná – pak ale ve vnímavé vnučce přece jen vzklíčí pochyby, co když Prorok a onen vysněný svět, v němž se setkají se svou maminkou neexistuje… No nebudu to dál popisovat, nakonec, přes mnohé peripetie, pochybování a touhy po příštím štěstí Prorokova prostřednice přesvědčí tchána a malého Péťu, aby vypili sklenku nápoje, který je přenese do Prorokovy náruče… Vnučka odolá a šampusku nevypije. Televize nám pak ohlásí, že tam a tam, tehdy a tehdy, došlo k vraždě a předpokládá se, že oběti byli členy jisté sekty…
Režisérka Kateřina Křivánková říká, že chtěla postihnout nejen obecný fenomén mnoha náboženských hnutí, ale i mechanizmy manipulace, neochvějnou víru v nesmyslno i lidskou touhu po štěstí, a že bezprostředním impulsem byly i konkrétní tragické případy sektářského násilí a vražd.
Pokud mohu hodnotit provedení, tak bych pochválil všechny, najmě paní profesorku Zoju Mikotovou, která v roli babičky strpěla i hrubé zacházení ze strany divadelního tchána, operního pěvce Pavla Slivky. Představení dominovala Aneta Bendová v roli babiččiny vnučky Klárky. Jako její mladší bratr si odbýval první krůčky v opeře Ondřej Süss. Průvodkyni ze sektářského společenství sehrála vznosná Zuzana Revai. Ale hudbu a ostatní prvky opery Prázdný dům hodnotit a popisovat nebudu, nepíšu recenzi, ostatně ani bych si nedovolil, anžto opeře moc nerozumím.
A toto je úvod.
Protože páteční a následně nedělní představení Prázdný dům souboru Ensemble Opera Diversa bylo součástí přehlídky nazvané Festival brněnských nezávislých divadel neboli Festival BND. Probíhal v Brně od 1. do 10. října na různých místech….
Ještě před představením představili festival jeho organizační pracovníci, mladá dívka a mládenec… Dozvěděl jsem se, že festival je oslavou různorodosti a rozmanitosti tvorby brněnských nezávislých profesionálních divadel, unikátní akce, která spojuje nezávislé a neformální scény. Během jednoho týdne představí svěží, neotřelou tvorbu a oživí menší kulturní centra, která možná ještě neznáte… A že se přehlídky účastní čtrnáct nezávislých souborů, které budou hrát osm dní na osmi místech…
Překvapilo mne to. V Brně že je kromě klasických stálých divadelních profesionálních scén ještě dalších čtrnáct či patnáct, ne-li víc menších, nezávislých…? Když je jich v Brně tolik, kolik jich musí být v Praze?
Nu ano. Hned vám ty brněnské vyjmenuju. Ale ještě předtím si musím postesknout. Ti dva mladí produkční byli milí, neformálně odění, budiž, ale jejich řeč byla plná obecné, rovněž neformální češtiny, až s pražskými koncovkami… říkal jsem si, že snad při takové oslavě divadla, kterou přehlídka je, měla by být i průvodní řeč oslavou češtiny, vždyť divadlo je na krásné češtině založeno, nejde-li o češtinu účelově užitou… Ale i herci často, zejména v neformálních hovorech mluví většinou jak jim zobák narost, obvykle pražskou češtinou….
Tak tedy, která vesměs mladá, profesionální a nezávislá divadla v Brně jsou? Uvádím především ta, která se zúčastnila říjnového festivalu. Stručná charakteristika je vzata z jejich materiálů bez úprav a vysvětlivek.
Divadlo 3 + kk
Nezávislé divadlo fungující od roku 2020. Věnuje se autorským, společensky a politicky angažovaným projektům. V jejich inscenacích pracují s prvky participativního a imerzivního divadla a vytváří příležitosti pro nejmladší generaci divadelních umělců a umělkyň. Kromě tvorby divadelních projektů se zaměřují na vytváření příležitostí k setkávání, rozvoji celospolečenské diskuze a na podporu občanské společnosti. Snaží se reagovat na současné globální problémy, jako jsou válečné konflikty, potlačování lidských práv, stupňující se sociální nerovnosti a klimatická krize…
DIP
Nezávislé divadlo, které tvoří pro děti i dospělé. Hrají na různých místech po Brně – v Industře, Vesně, Klubu Leitnerova, Solné jeskyni Star, kavárně Hned vedle, Sauně Andersen a dalších inspirativních prostorech. Jejich inscenace jsou originální především díky úzkému propojení s publikem. Diváci nejsou jen pozorovateli, ale stávají se přirozenou součástí děje. Díky tomu vzniká jedinečný zážitek, do kterého se mohou naplno ponořit děti i dospělí.
ORBITA
Spolek ORBITA je kolektiv nezávislých umělců, kteří tvoří v oblasti pohybu, tance a performance. Zaměřuje se na tvorbu autorských projektů, výuku tance, taneční výzkum a budování taneční komunity. Ve spolupráci s českými i zahraničními umělci různých oborů vytváří interdisciplinární díla, která uvádí převážně v Brně.
MIKRO – TEATRO
je nezávislé divadlo nejen do obýváku, které od roku 2019 vytváří jedinečné kulturní zážitky v těsné blízkosti diváků. Jeho autorské inscenace pro děti i dospělé vznikají pro komorní prostory a malé publikum, díky čemuž umožňují vznik blízkého vztahu mezi hercem a divákem. Kromě obývákových inscenací vytváří také projekty pro jiné mikro-prostory a site-specific lokace. Od roku 2024 má stálou scénu, divadelní obývák v centru Brna na Václavské 10. Se svými projekty však hostuje po celé České republice i v zahraničí.
LE CABARET NOMADE
Le Cabaret Nomade je kolektiv sídlící v České republice. Je tvořen z umělců různých backgroundů (pohybové divadlo, fotografie, hudba, klaun) a různých národností (Česká republika, Francie, Rusko, Slovensko), všechny spojuje touha po cestování a nadšení do společné tvorby. Le Cabaret Nomade figuruje na české divadelní scéně od roku 2016. Ve svém repertoáru má různorodá představení (Plume, Nidos, Kaleido, Cabinet of Memories, NITROSCOPE, Tabernaculum). Svoje nápady zpracovávají skrze fyzické divadlo, loutky a objektové divadlo, hudbu a výtvarné umění. Jedním ze specifik souboru je, že se téměř všechna představení hrají pro omezený počet diváků a současně každý divadelní zážitek probíhá v prostoru, který není pro divadlo až tak obvyklý (karavan, malé i větší šapito, site-specific prostory,…). Klade důraz na osobní setkání s divákem, tvoří prostor pro zážitek a vznik poetických okamžiků. Kolektiv věří, že se dá tvořit a hrát představení i v méně rentabilním formátu, a že je důležité nabízet vedle masových projektů oázu klidu a intimity.
DIVADLO KJÓGEN
Divadlo kjógen, založené v roce 2001, se specializuje na tradiční japonskou komedii kjógen a další lidové, rané i alternativní divadelní formy. Vzniklo z iniciativy českého dramatika, režiséra a mima Huberta Krejčího a mistra kjótské školy Ókura Šigejamy Šimeho jako soubor zaměřený na studium, inscenování a uvádění japonských frašek kjógen v českém prostředí. Svým zaměřením představuje světový unikát. Členy souboru spojuje nejen zájem o tradiční japonské divadlo, ale také o rozmanité podoby lidového divadla, například commedii dell’arte, alžbětinské divadlo, jarmareční divadlo, klauniádu či grotesku.
DIVADLO ALDENTE
Aldente je divadlo, kde se potkávají mladí herci a autoři s Downovým syndromem a profesionální divadelníci bez handicapu. V tomto spojení (dialogu) vidíme šanci vytvářet profesionální inscenace se svébytnou divadelní poetikou. Boří hranice handicapu. Rozšiřují hranice umění a mají za to, že lidé s Downovým syndromem mají ojedinělé vidění světa a specifické performativní dovednosti. Divadlo vzniklo v roce 2008, ale jako divadlo herců s DS se vyprofilovalo až v roce 2014. Nemá stálou scénu, v Brně hrají v Divadle Barka a Klubu Leitnerova. Jezdí na festivaly. Vytváří dílny k inscenacím pro školy, které studentům pomáhají uchopit jevištní tvar a sblížit se s lidmi s jinakostí. Spolupracují na výzkumných projektech s Divadelní fakultou JAMU v Brně a svou tvorbu reflektujeme formou artistic research. Usilují o vznik plně profesionální scény po stránce provozní i umělecké, inspirují se u podobných souborů v zahraničí.
DIVADLO LÍŠEŇ
bylo založeno jako nezávislé a experimentální v roce 1998. Pracuje s loutkami, maskami, objekty, pohybovou a zvukovou stylizací. Pro širokou veřejnost i školy uvádí inscenace, workshopy a doprovodné vzdělávací programy. Zaměřuje se také na lidskoprávní a politická témata. Dlouhodobě spolupracuje s romskými tanečníky a muzikanty. Navštěvuje znevýhodněné publikum v ústavech a stacionářích. Pořádá festivaly. V místě svého sídla, v Brně-Líšni se podílí na komunitním rozvoji obce a iniciovali jsme vznik spolku Líšeň sobě. Hraje po celé republice i na zahraničních festivalech, v Brně nejčastěji v Klubu Leitnerka a na různých místech v Líšni.
DIVADLO FESTE
je nezávislé divadlo působící v Brně osmnáctým rokem. Za tu dobu uvedlo více než 50 inscenací, které prezentovalo v ČR i v zahraničí. Jedná se o autorské divadlo a často jej najdete mimo divadelní budovy. Zaměřuje se na tabuizovaná, sociální a politická témata, často pracuje ve veřejném prostoru měst. Divadlo FESTE propojuje svět umění se světem humanitních věd – spolupracuje s univerzitami a neziskovkami. Název přebralo od postavy šaška ve hře Williama Shakespeara Večer tříkrálový. Šašek Feste ve hře provokuje otázkami a nastavuje zrcadlo politice hraběcího dvora. A tak i FESTE usiluje o rozvoj otevřené občanské společnosti kladením divadelních otázek.
BAZMEK INTERTAINMENT
je nezávislé divadlo se základnou v Brně v kulturním centru co.labs. Jenže my nejsme jenom divadlo. Potkej se s námi na profesionálních divadelních představeních bazmek entertainment, v celoročních divadelních dílnách bazmek kitchen nebo v rámci kreativních workshopů pod názvem bazmek skills. bazmek entertainment je veden ve dvou, režisérka a scénárista, oba tak trochu dramaturgičtí inženýři či archeologové, Eva Lietavová a Patrik Boušek. Kopou hluboko a staví vždy od nuly.
BÁSNÍCI V ČESKU
je spolek věnující se realizaci pořadů veřejného čtení básní. V roce 2026 uvádí cyklus Skrytá tvář české literatury V., který pokračuje v podobném duchu jako předchozí cykly: opět propojí autory zemřelé se živými a opět poskytne prostor i básnířkám pohybujícím se na poli duchovně orientované poezie. Inspirováni večery poezie v Divadle U stolu Františka Derflera volně navazují na cykly Skrytá tvář české literatury I až IV z roků 2022 až 2025, ve kterých uváděli jak básníky ze stejnojmenné knihy Zdeňka Rotrekla, tak další žijící i zemřelé duchovně orientované autory. Cyklus vzniká ve spolupráci s projekty Káznice žije spolku Tripitaka a Básníci v káznici spolku Odjinud.
Tento výčet nezávislých divadel není úplný, v Brně se pohybují například Reverzní dveře, nebo – jednou a možná i jiní, na které jsem zapomněl…
Šestnáct z nich je zastoupeno v oficiálním sdružení Nezávislá divadla z.s. (zapsaný spolek). Spolek jedná s úřady, reprezentuje navenek…
Společným jmenovatelem všech je nezávislost. Skloňují ji ve všech pádech. A ve všech materiálech a vystoupeních a dovedu si představit, že i ve všech žádostech o grant. Protože z grantů tato divadla žijí, jsou na nich zcela závislá. Pravda, něco utrží za vstupenky, něco za trička… Ty granty jsou většinou na provoz, není to na uživení. Proto mnoho herců a hereček, muzikantů a dalších divadelníků má při svém působení v nezávislém divadle i zaměstnání, vyučují na ZUŠkách i jinde ve školách, mají i jiná angažmá…
A tak přemýšlím, v čem vlastně tkví jejich nezávislost. Paní profesorka Mikotová si myslí, že jsou nezávislá například proto, že nemají stálou scénu, hrají v podstatě kdekoli kde to jde, nemají fixní příjem daný smlouvou s ministerstvem nebo městem či krajem… a ke zpracování a realizaci si vybírají témata aktuální, živá, konfrontační… To je hezké, říkám si, ale v tom jim přece nikdo nebrání… Není to snad jen snaha upoutat pozornost…?
Ještě k těm grantům. Pro rok 2026 schválilo město Brno pro oblast divadlo, performance a cirkus dotace ve výši 2,923 mil. Kč. Na tento festival přispělo 1,49 mil Kč. Patrně proto mohly být obě premiéry doprovázeny poměrně bohatým pohoštěním… Nezávislé kultuře přispívají i kraje a ministerstvo kultury, soubory i jednotlivci mohou získat i individuální dotace… Ale nestačí to. Soubor Opera diversa neví, zda ještě letos, nebo zda kdy vůbec bude moci uspořádat reprízu finančně náročného Prázdného domu… Touha po nezávislosti není levná…
