Bosá na kopuli krajského soudu

Bosá na kopuli krajského soudu

Ne, nečekejte horor, zásah hasičů, ani plachtu pod okny. To je jen jedna ze vzpomínek na pestrou a dobrodružnou životní cestu brněnské malířky a výtvarnice, architektky Jany Urbanové. Příležitostí k setkání se stala právě probíhající výstava jejích obrazů (Fun Club Pionýrská 13, pondělí až sobota od 16 hod výše), která je ohlédnutím za dřívější malířskou tvorbou. Jak však napovídá titulek, nedalo se zůstat jen u výstavy, byť  je pro mnohé, kteří tolik nepamatují, příjemným překvapením, a pro všechny pěkným zážitkem.

A jak to bylo s tou kopuli, ať nenapínáme? „Pracovala jsem tehdy na odboru výstavby Národního výboru města Brna. Kopule byla právě v rukou restaurátorů, kteří dospěli k názoru, že koruna na jejím vrcholu, stejně jako malé korunky po obvodu, už nestojí za to opravovat. Památkáři byli však jiného názoru, a tak vyslali komisi, jíž jsem byla členem, k posouzení. Tak jsem si zula boty a tak, jak jsem byla, v sukni a bosá, lezla se čtyřmi chlapy po střeše a lešení také.“ A to ses nebála? zeptala jsem se, když mi mráz přeběhl po zádech. „Ne. Já se dolů nekoukala,“ odpověděla Jana věcně. No a stručně řečeno, královská koruna byla zachráněna. Na závěr toho tématu mě Jana vyzvala, abych si vzala dalekohled a jela se na Rooseveltovu na tu kopuli podívat. Taky že jo. 

Ale dalekohled jsem ve spěchu nenašla, a navíc byla v ten den mlha, takže korunu bych možnánerozeznala, kdybych o ní čerstvě nevěděla, a kopuli, pokud si stačím rozpomenout, jsem asi viděla poprvé. Upřímně se k tomu přiznávám. A tak to s námi mnohými je. Věčně spěcháme, v hlavě plno zbytečností,  koukáme před sebe, abychom nezakopli, ale k nebi oči nezvedneme. Tak až budeme v sezóně opět míjet skupinky zvídavých návštěvníku, jimž průvodce bude ukazovat zajímavosti našeho rodného města, zastavme se na chvíli také, a poslouchejme a koukejme.

Z dalšího vzpomínání jsem usoudila, že Jana nebyla na světě po druhé  jen jednou. To když jako studentka pomáhala při opravě mariánského morového sloupu v Dolní Dobrouči, vysokém asi deset metrů. Na prknech lešení, v každé ruce kýbl, zábradlí žádné, a i kdyby, třetí ruku neměla. Chápete to? Ale jeden podobný zážitek se jí stal osudným. „Jednou jsem šla takhle po zelňáku kolem Parnasu, který byl právě obehnán lešením a v péči restaurátora. Stála jsem opodál a na oba koukala. Ten živý si mě povšiml a zeptal se, jestli se nechci jít podívat. Jakby ne. Vylezla jsem po lešení nahoru a koukala zblízka. Skončilo to pozváním na skleničku, a za pár let svatbou.“

Takže pro dalších třicet let přímá umělecká inspirace, spolupráce a podpora zajištěna.  Jan Urban nebyl jen známým sochařem a restaurátorem, ale také malířem, keramikem, řezbářem a v uměleckém světě výraznou osobností .

Od dětství Jana malovala na všechno, co bylo po ruce (jak jinak), a zajímala se o  cokoliv, co s výtvarnem souviselo. Přály jí také celoživotní šťastné náhody (existují-li náhody vůbec, neboť vše je prý osudově určeno). Už v Lužánkách, v domě pionýrů, vedl děti známý brněnský malíř Josef Štolfa, který učil děti nejen malovat, ale vnímat svět kolem sebe. V jiném kroužku se naučila  pracovat s linorytem, s tiskařským lisem, ručně sázet text.  Na fakultě architektury učili tehdy malíři František Doubrava a sochař Miloš Axman, což nevyžaduje další komentář. Mnoho se také naučila od svého muže, od přátel, spolupracovníků, nebo sama- díky své neutuchající zvídavosti. Z výtvarných technik zkusila snad všechno – olej, pastel, linoryt, monotypy, keramiku, suchou jehlu. Dnes je to převážně  pastel na plátně – malba za mokra, a keramika, k ostatním technikám se příležitostně vrací. 

A když ohlédnutí, a řeč o šťastných náhodách, tak ještě jedna ze vzpomínek:  „Když jsem jako studentka brigádničila na městském národním výboru, na oddělení výzdoby veletržního Brna,  byla jsem takový poslíček pro všechno. Tím nejzajímavějším při vyřizování různých vzkazů byly návštěvy brněnských ateliérů. A tak jsem poznávala nejen Brno, ale také jeho malíře, výtvarníky, sochaře, jimž jsem často koukala přímo pod ruce. Na to moc ráda vzpomínám.“ 


Brněnské ateliéry… Zní to krásně, lákavě, budí to – jak to říct – snad zvláštní romantikou či tajemnem obestřené představy. Tedy jak u koho. Člověk ryze pragmatický by byl podobných pocitů asi ušetřen, jen si teď nejsem jistá, zda ne k jeho škodě.

No a jelikož pragmatická zřejmě nejsem, ba ani dva moji přátelé, které jsem k první návštěvě Janina ateliéru vzala s sebou, stoupali jsme do čtvrtého  poschodí starého činžáku právě s těmi pocity, a s očekáváním zajímavé, snad ještě nepoznané atmosféry. Ba i vůně. Ono má totiž všechno svou vůni, ateliéry pak obzvlášť, ale to  vnímají především lidé, co se dovedou pohybovat tak trochu mezi nebem a zemí. 

Cestou nahoru, s občasným zastavením a vydechnutím, jsem počítala schody, zatímco nás majitelka ateliéru nahoře u zábradlí vyhlížela. Bylo jich skutečně osmdesát osm a já nechápala, jak je může zvládat, když už asi deset let má problémy s chůzí, které se zhoršují. Doma se dnes pohybuje raději s chodítkem, ve chvílích, kdy je sama, je to asi jistější. Dokonce má natrénováno, jak se postavit na nohy, kdyby upadla. Nejen to, ale zvláště  každodenní trénink na schodech, za dohledu ošetřovatelky, zaslouží obdiv. Někdy sejde do poloviny a zpět, někdy až dolů…

„Schody musím zvládnout, jinak bych se těžko dostala ven. Dole mi už syn nebo někdo z rodiny či přátel pomůže dopravit mě kam potřebuju,“ říká bez sebemenší známky sebelítosti. Naopak, s humorem dodává: „já jsem vcelku zdravá, jen mám opotřebovaný tělo. Do čtyřiasedmdesáti jsem chodila a byla schopná všeho.“ A pak vzpomene na pravidelné až dvacetikilometrové výšlapy se skupinou kamarádek. „Říkaly jsme si Otylky. Jednou  jsme ušly čtyřicet kilometrů, to když jsme  zabloudily v Jeseníkách.“  

Též vzpomínek je plno, je o čem vyprávět, většinou s humorným podtextem, není tedy divu, že ji přátelé rádi navštěvují. Diář má pěkně zaplněný, takže chvíli hledá okénko pro další příznivce, mezi něž se už – s trochou drzosti – počítáme také. 

V Janině ateliéru bylo natolik co obdivovat, že jsme tady už na druhé návštěvě – opět s kamarádkou malířkou a kamarádem, který právě oslavil sto prvé narozeny. (Zájem o život a poznávání, jak vidíte, nemusí být omezeno ani vysokým věkem.) A poněvadž  už plánujeme návštěvu třetí, podělíme se o své dojmy příště. Tento ateliér si rozhodně zaslouží samostatnou kapitolu…

                       A nyní ještě na skok za obrazy do Fun clubu…

Jen vejdete, obejme vás rodinná atmosféra. Střídají se tady stálí návštěvníci, přátelé, a kdo vstoupí poprvé, je hned vřele přijat do rodiny. Tady se i obrazy cítí dobře. Různorodost námětů mě překvapila. Afrika, černošky, ptáci… „Ptačice!“ – opravila mě Jana. A jak ji rozeznám od ptáka? Ptám se. „No podle ženských atributů, koukej, támhleta drží paraplíčko! „Kde bereš tolik inspirace?“ „Všechno mě něčím inspiruje. Dokonce i program v televizi. Cestopisy, cizí krajiny, hudba, povídání, tanec… Miluji květiny, pořád musím doma nějaké mít. Inspirují mě lidé, návštěvy, životní příběhy… Hory, mraky, stejně jako voda, její víření, déšť. V pravou chvíli může zapůsobit cokoliv, a pak už se to odvíjí samo.“

 A z jejích obrazů je to znát. (Vlastně nejen z jejích, naučíte-li se dívat.) Vtahují vás do neznámých nebo tušených dálek. A osudů. Každý námět má svou historii, která se nezrodila v představě malíře nebo na malířském plátně. Tam je jen  její pokračování. A vy můžete jít po té stopě zpátky, až bůhvíkam, a může to být dlouhá, dobrodružná cesta. Malíř přidá námětu podobu, svoji energii, vnímání. Jana navíc jistotu. Jistotu tvorby  jako životní samozřejmost. 

Ing. arch. Jana Urbanová žije a pracuje v Brně, tady také vystudovala Fakultu architektury VUT. Její povolání přirozeně vyplynulo z prostředí, které ji obklopovalo v mládí. Jako absolventka našla uplatnění na odboru výstavby tehdejšího Národního výboru města Brna. Spolupracovala s architekty na řešení veřejných prostorů, zúčastňovala se řady veřejných soutěží (cena za návrh Pomníku Jana Krčína z Jelčan v Třeboni – spolupráce se sochařkou Danou Markovou, z realizací jmenujme keramickou mozaiku Jaro pro chatu Vlněny ve Škrdlovicích, ve spolupráci s Janem Urbanem Keramické zábradlí u restaurace Zagreb v Králově Poli a kašnu Plamen v Řečkovicích).

Sedmnáct let vedla kabinet architektury Jihomoravské organizace Svazu architektů, řadu let byla kurátorkou Malé královopolské galerie pod patronací Uměleckého sdružení Parnas, jehož je dlouhodobou členkou s nemalým podílem na jeho vedení. Od dětství ráda maluje, v uměleckém projevu se průběžně vzdělávala. V malbách, kresbách se vlastně odráží celý její život. Už víc jak pětadvacet let téměř nepřetržitě vystavuje na společných i samostatných výstavách. 

Autor článku:
Fotografie:
Dáša Weigelová. Nahoře architektka Jana Urbanová, na dalších snímcích její obrazy.

Štítky

2023 agrotechnika akademický park Alfons Mucha Alžběta II. amatéři anketa archeologie archeoskanzen architektura armáda armáda ČR astronomie balet básně básník benefice bezdomovci bezpečnost bible Bitva u Slavkova Boskovice botanická zahrada Brno budoucnost byty čaj CEITEC Česká filharmonie Česká národní banka Česká televize České Budějovice Český rozhlas Brno čeština cestování charita Chorvati činohra cizinci čtk ČTK Czech Press Photo design děti diskuse divadlo Divadlo Barka Divadlo Bolka Polívky Divadlo Husa na provázku Divadlo na Orlí Divadlo Polárka Divadlo Radost dobrovolní hasiči doprava Dopravní podnik města Brna dražba ekonomika elektro entomologie esej exkurze festival Filharmonie Filharmonie Brno film finance Folk Team folklór fotografie fotožurnalismus fotožurnalistika Glosa Grand Prix Grand Prix Brno HaDivadlo handicapovaní hantec happening hasič hasiči Hasičský záchranný sbor házená žen historické motocykly historie Hodonín hokej holokaust Horácká galerie hrad Veveří hrady a zámky hudba hudba Janáček inovace IZS JAMU Janáček Janáčkova akademie múzických umění Janáčkovo kulturní centrum jazyky jazz jubilant jubilantka kabaret Karel Ouroda Klub Leitnerova kniha kočky komedie Komorní opera HF JAMU koncecrt koncert konference kormorán-škůdce kosmonautika kritika květiny labutě lázně léčba lidové umění lidové zvyky literatura Literatura kniha lodní doprava Luhačovice Lysice Magistrát města Brna malé scény Mariánské údolí Masarykova univerzita Masarykův les Křtiny maso maso uzeniny medailon Mendelova univerzita městská část Městské divadlo Brno mezinárodní ocenění Mládež móda moderní technologie monografie Moravská galerie Moravské zemské muzeum Moravští Chorvaté motosport Motravské zemské muzeum muzeum Muzeum města Brna muzikál nábytek Náměšť nad Oslavou Napoleon Národní divadlo Brno národopis Nejvyšší soud nekrolog nová kniha nová výstavba Nové Město na Moravě nové technologie novinář obrana obuv obytné automobily ochotníci ochotnické divadlo ochrana přírody opera opereta osobnost osobnosti památka památky Památník památník holocaustu Pamětníci pieta pietní akt plakáty podcast podnikání poetická kavárna poezie politika potravinářství potravinová banka pozvánka Praha právo přednáška přehrada příroda Radio Proglas Rakousko recenze recese řemesla Richard Novák Romové Rovnost rozhovor rybníkářství samospráva sanatorium sborový zpěv sbory dobrovolných hasičů senioři show silniční doprava školství Slavkov u Brna Slavkov-Austerlitz slavnostní akt Slovensko sluneční korona sociální politika sociální problematika sociální tematika soutěž soutěže Špilberk Sport startup stavba stavebnictví ŠTETL FEST stréci a tetiny strojírenství sucho Syndikát Syndikát na výletě Syndikát novinářů jižní Moravy tanec Taneční konzervatoř Brno technická památka Technické muzeum Technické muzeum Brno technika technologie televize Teplárny Brno TGM Tip na výlet tramping učňovské školství Ukrajina umělá inteligence umělecká fotografie umělecké školství umění univerzitní kampus Ústavní soud Václav Havel válka Vánoce Věda věda a technika věda a výzkum veletrhy Veletrhy Brno Velikonoce Velká Morava Věstonická venuše vila Löw-Beer víno vodní hospodářství vodohospodářství VUT Brno Výlet výročí výročí založení samostatné ČSR Vyškov Vysoké učení technické Vysoké učení technické Brno výstava výstaviště výtvarné umění vzdělávání vznik ČSR vzpomínka zatmění Slunce závlahy na jihu Moravy Zbrojovka zdraví zdravotnictví zemědělství židovství životní prostředí Zoo Brno zpěv zpěvák žurnalistika