Příběhy, skryté v miniaturách
Unikátní výstava v lysickém zámku potrvá do 2. května 2027
Když si nyní chceme připomenout podobu našich nejbližších, kteří z různých důvodů nejsou s námi, je to velice jednoduché. Stačí použít chytrý telefon nebo notebook.
Naši předci, kteří žili v 18. a 19. století, takovou možnost neměli. Ale dovedli si poradit, zvláště pokud patřili mezi majetné obyvatele. Stačilo najít dobrého portrétního malíře a požádat ho, aby pro ně vytvořil portrétní miniaturu milovaného člověka. Tato malá díla, která obvykle měřila tři až deset centimetrů, se pak vkládala do medailónků, broží, tabatěrek, prstenů, hodinek a jiných předmětů.
Zvláště šlechta této možnosti hodně využívala. Svědčí o tom výstava, která od 11. září 2026 probíhá v renesančním salónu státního zámku Lysice. Pořádá ji Národní památkový ústav a má název „Moravská stopa v portrétní miniatuře.“
Prostřednictvím několika vybraných originálů a především panelových fotografií představuje tato výstava miniatury, dochované ve sbírkách deseti moravských hradů a zámků. Jde o Buchlov, Buchlovice, Lešnou, Lysice, Milotice, Pernštejn, Rájec nad Svitavou, Slavkov u Brna, Velké Losiny a Vizovice. Zvláštní pozornost je věnována malířům, kteří se narodili v Čechách či na Moravě nebo byli s moravským prostředím nějak spojení. Patřil mezi ně Patricius Kittner, rodák z Brna, který pracoval pro rod Dubských z Třebomyslic. Pro Emanuela Dubského a jeho ženu Matyldu, rozenou Žerotínovou, vytvořil mimo jiné tablo s portréty jejich dětí. Tablo můžete v lysickém zámku vidět v apartmánu hraběnky Marie. Kittner se soustředil na dětské tváře a snažil se zachytit výraz, který se na nich v době portrétování objevil. Ten mnohé napovídal o jejich povaze.
Z Krnova pocházel malíř Emanuel Thomas Peter, který studoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni. František Dorazil se narodil v Bzenci a vytvořil mimořádný soubor portrétů pro Berchtoldy z Uherčic. Z Doupova přišel do Vídně Richard Schwager, který se tu vypracoval na oceňovaného portrétistu. Další malíř Jan Adámek pocházel ze Starých Benátek a jeho klienty byli především bohatí měšťané.
Pozoruhodný je příběh Johanna Nepomuka Horáka, rodáka z Milotic. Z Moravy vedla jeho cesta přes Vídeň do Londýna, kde se stal královským dvorním malířem. V roce 1861 ho královna Viktorie dokonce pověřila, aby pro ni koloroval fotografické portréty jejího zesnulého manžela prince Alberta.
Ale dosti příkladů z historie. Ráda bych vás upozornila na jednu zvláštnost. Panelové fotografie umožňují, abychom si všimli drobných malířských detailů, které nám při běžném pohledu často unikají. Můžeme si prohlédnout například detaily obličejů, dobových oděvů, medailí, šperků a jiných doplňků. Na výstavě je také fotografie portrétu Dámy z rodu Žerotínů. Autorem je Vilém Theodor Kleinhardt, Šlechtična stojí u stolu, na němž je váza s bohatou kyticí. Na fotografii je detail této kytice. A toho využili zahradníci z lysického zámku a podobnou kytici umístili ke zmíněné fotografii. Dobrý nápad!
Výstava vznikla na základě tříletého výzkumu portrétních miniatur v moravských hradech a zámcích. Je také výsledkem spolupráce tří žen. Historiček umění Ludmily Ourodové-Hronkové, Lenky Vaňkové a restaurátorky Olgy Trmalové. Ty jsou rovněž autorkami publikace Portrétní miniatury ve sbírkách Národního památkového ústavu, Územní správy v Kroměříži. Milovníky umění tato publikace určitě potěší. Každému zámku či hradu je věnována samostatná kapitola. Čtenáři se dozvědí o jeho historii a majitelích. Následuje soupis portrétních miniatur a podrobnosti o autorech. Nechybí popis jednotlivých miniatur včetně datace a rozměrů. A také se opět setkáváme s vyobrazením detailů. Ty například vypovídají o tom, jaké šperky nosily dámy před dvěma staletími. Prozradím, že to byly především bílé perly (samozřejmě pravé), dlouhé zlaté řetízky, černé atlasové stužky se zlatým přívěskem a křížkem, nebo korálové náhrdelníky, které měly symbolickou ochrannou funkci.
V závěru vskutku obsáhlé a výpravné publikace autorky uvedly: „Největším dobrodružstvím našeho výzkumu nebylo jen odhalování uměleckých, historických i technologických souvislostí portrétních miniatur, ale především snaha vrátit jména a životní příběhy tvářím, které se na nich zachovaly.“ Tato snaha byla podle mého názoru korunována úspěchem
Mimochodem – zmíněnou publikaci si můžete v lysickém zámku zakoupit. V době sezóny budete mít příležitost až do 2. května roku 2027, kdy výstava o moravské stopě portrétních miniatur skončí. A kdoví – možná u fotografie portrétu Dámy ze Žerotína bude opět kytice květů ze zámeckého zahradnictví.
