Richard Novák oslavil své 95. narozeniny zpěvem
Mimořádný hudební večer v Praze a setkání s legendou brněnské opery v Redutě
Byl to dobrý, současně sám sebou nabízející se nápad, zařadit do programu právě probíhajícího 10. mezinárodního festivalu Janáček Brno, koncert legendy brněnské opery. Byl současně připomínkou a oslavou 95. narozenin pana Richarda Nováka (*3. října 1931). Vynikající pěvec, disponující skvěle znějícím basem, výbornou hlasovou technikou a procítěným zvládnutím šňůry stěžejních, pro něj jak napsaných rolí, svým umem přesáhl hranice města i republiky. V průběhu až neuvěřitelně dlouhé pěvecké kariéry získal řadu ocenění i srdcí generací návštěvníků operních scén a komorních síní. V brněnské opeře byl sólistou ve svých devadesáti, na koncertních pódiích i na nových televizních a rozhlasových záznamech dosud.
Den svých 95. narozenin, a to ve stálé aktivitě, přál si oslavit, jak jinak – zpěvem. Koncert s názvem Hudební setkání… se konal v Sukově síni Rudolfina v Praze, v koprodukci a pod záštitou České filharmonie. Na klavír doprovázel Miroslav Sekera (*1975), koncertem prolínaly mluvené vstupy a vzpomínky jubilanta. Otázky kladl a spolu s ním vzpomínal moderátor Petr Kadlec.
Richard Novák je znám a obdivován nejen jako operní pěvec, ceněn je také jako interpret svým uchopením písňových skladeb. V Sukově síni zazněly i pěvci zvlášť blízké Biblické písně Antonína Dvořáka. A dodal bych, že pražské publikum si oblíbilo i jeho zajímavé a rázovité vstupy, vzpomínky a reakce na kladené dotazy.
20. října 2026 v Mozartově sále brněnské Reduty konal se mimořádný koncert, současně zdejší oslava velkého jubilea v domovském prostředí pěvce, náležejícího k velkým jménům brněnské opery. Právě v Brně mělo možnost slyšet, zhlédnout a obdivovat Mistra zvučného a podmanivého basu Richarda Nováka nejvíce přátel opery a klasické hudby řady generací v různých obdobích života této stálice, za jeho unikátní dlouholeté a nekončící pěvecké pouti.
Vstupenky byly přirozeně téměř okamžitě vyprodány. Sám již nevím, z kterého média jsem vyčetl či vyslechl, že na tento koncert nejlíp s předstihem… Již řadu let bydlím na Vyškovsku, a tak jsem přivykl, že do rodného Brna takto raději vždy, i když i tak bez záruky, že dorazíte včas. Tentokrát se zadařilo, na místě jsem byl jedním z prvních.
Lidí však rychle přibývalo. Varování či životní zkušenosti zafungovaly. Vědomí, že židličky v sále nejsou číslované, nutkalo též k časnému příchodu. Jak jsem se dozvěděl, počítalo se i s možností, kdyby na poslední chvíli dorazili nečekaní mimořádní hosté. K tomu myslím nedošlo, Mozartův sál byl však záhy obsazen v souladu s jeho kapacitou. Koncert půlený přestávkou trval dvě hodiny, v blocích členěn krátkými intermezzy.
Jubilant připravil program výběrem z děl svých oblíbených skladatelů. Pěvecký výkon byl brilantní a obdivuhodný, s přihlédnutím k věku interpreta úžasný, bez hluchého místečka a bez viditelné známky únavy. Pro přítomné, a to všeho věku, za vysoké pravděpodobnosti oproti oslavenci mladších, jistě byl v mnohém i inspirující. Klobouk dolů! Stručně a jasně možno hovořit o koncertu jako vskutku výjimečném, a totéž o celkové atmosféře, s jakou byl přijat a sám vytvářel. Po každém písňovém bloku velký potlesk, ten závěrečný pak, jako by nebral konce, souběžně s bezprostředním, spontánním stand up a s výkřiky „bravo!“ K děkujícímu oslavenci přistupovali gratulanti, v jednu chvíli byl jimi až obklopen, při nekončícím aplausu všech přítomných. Pěvec a klavírista měli možnost opět děkovat a opakovaně se uklonit početnému sboru, jehož potlesk provázel oba až do neviditelné části sálu, a o to víc a silněji, když se odtud vynořili a opět stanuli před publikem. V sále, jak se někdy pěkně píše, náhle rozhostilo se ticho. Zkušený návštěvník se těší i utiší vědomím. – Přídavek bude. A byl! Pak znovu srdečná odezva množství dlaní, vyjma těch svírajících chytré mobily čile fotící či dění nahrávající. A tentokrát loučení závěrečné.
Richard Novák zvolna opouští dějiště, provázen Ondrejem Olosem. Jeden z kmenových dirigentů Janáčkovy opery ND Brno je výborným klavíristou, jak potvrdil také zde svým citlivým doprovodem celého pěveckého recitálu. Oba se vzdalují, možno si představit jako by procházeli špalírem rytmického souzvuku dobře sladěného sboru dlaní.
Hlediště dotud neopustil snad jediný spěchající. Teprve, když dvojice zmizí v útrobách sálu, chviličku ticha střídá šum, klapot obuvi, rozevírání východu. Lidé spokojeně i zamyšleně opouštějí sál s prožitky, které jen tak neodezní. Z mimořádného setkání s osobností, která hudbou žije, rozdává ji vlastním hlasem a neuvěřitelně dlouho, až se tají dech. Koncert byl uměleckým a emočním zážitkem, podtržený mistrným hlasovým projevem a přednesem pěvce, který nedávno překročil svých 95 let. I to dodalo na silném diváckém ohlasu hudbymilovného publika. Nejednomu z návštěvníků bylo celé večerní setkání možná i podnětem k širšímu zamyšlení…
Hudba a zpěv, ať aktivně provozované či vnímavě přijímané jsou snad těmi nejlepšími „tabletami“ k radosti a „elixíry života“. Svým dílem mohou přispívat i k dlouhověkosti. Ta ovšem souvisí s více faktory, z nichž některé ovlivní jedinec málo, nebo vůbec ne. Myslím však, že člověku, pokud chce a zdraví dovolí, prospěje zachovat si co možno z dřívějších aktivit. Pokračovat dál v tom, co bavilo, těšilo, uspokojovalo. Opakem je přístup, kdy jedinec odchod do důchodu, který je vlastně jakýmsi oficiálním glejtem stvrzujícím stáří, odevzdaně přijme a dle toho jedná a chová se. Dosažený kalendářní věk nelze nevnímat, rozhodně však ne jako diktát, jemuž je třeba plně se podřídit. Všichni máme a známe kolem sebe osoby, které se velmi odlišují rozdílem věku kalendářního od „reálného“.
Richard Novák, nejen silně oslovil svým písňovým recitálem, současně pozitivně inspiroval vlastním příkladem, výjimečným, jakých je málo, o to víc však třeba. I za to náleží dík Mistru basu, kterému bych závěrem rád popřál to nejlepší při pevném zdraví, ať mu to dále a stále zpívá – a na shledanou při dalším hudebním setkání!
