Carmen diváka uhrane
Nad světovou premiérou muzikálu španělských autorů, kteří preferují Brno
Skladatel a spoluautor libreta nového muzikálu Carmen na Hudební scéně Městského divadla Brno Iván Marcías učinil velmi dobře, když do své původní muzikálové hudby „zamontoval“ motiv z nejčastěji ve světě hrané stejnojmenné opery Georgese Bizeta. V prvním jednání muzikálu slyšíme variaci orchestru, na začátku druhého dějství variaci pro klavír, ostatně skladatel je výborným klavíristou. Byl to hold Bizetovi, jenž zažil (jen počáteční!) neúspěch své opery, aby po třech měsících trápení zemřel ve věku pouhých 36 let…
Pro Carmen předepsal nižší dramatičtější mezzosoprán, zatímco představitelka titulní role nejnovějšího muzikálu Kristýna Daňhelová má širší hlasový rozsah potřebný pro muzikály. Zvládá náročné vyšší i nižší polohy, což dokazuje i v muzikálu Carmen. Zpívala na světové premiéře v sobotu 24. října, opět prokázala také své herecké i pohybové schopnosti. Již zmíněný Iván Marcías a spoluautor libreta a autor textů Félix Amador převedli příběh nespoutané vášnivé cikánky z konce 19. století do současného New Yorku a hlavní hrdinku změnili na hispánskou imigrantku narozenou v Mexiku. Daňhelová ji interpretuje, jak jsme zvyklí z opery. Nespoutanou, temperamentní, zamilovanými muži nezkrotnou, vědomou si své převahy nad nimi. I nad jejím nejbližším partnerem, vášnivě zamilovaným policistou Joeym, jehož operní předlohou je Don José. Na premiéře zpíval Marco Salvadori. Je vynikajícím protějškem Carmen ve zpěvu i pohybu, zřetelně rozlišuje polohu začínajícího a trochu naivního policisty od nešťastného a rádoby drsnějšího zločince. Ono je těch prostupů a změn postav z původní novely Prospera Mériméeho a operního libreta pánů Henriho Meilhaca a Ludovica Halévyho více. Třeba z vedlejší postavy toreadora Lucase, samozřejmě zamilovaného do Carmen, vytvořili Bizetovi libretisté a sám skladatel výraznou postavu toreadora Escamilia. Do muzikálu „pronikla“ rovněž postava mladé policistky Micaely (u Bizeta Micaëly), nešťastně zamilované do Joeyho. Na premiéře zpívala Esther Mertová, její dlouhý sólový zpěv ke konci prvního dějství oceňují diváci i v diskusích na sítích. Má sytý a již pevně posazený hlas, nejdelší potlesk pro sólistu na premiéře patřil jí a samozřejmě autorům. Mnohé diváky, spíše divačky dojímaly její další árie, přesvědčivě vyjadřovala své city.
Oba autoři byli na sobotní světové premiéře přítomni, o den dříve mluvili s novináři. Konstatovali spokojenost s vysokou kvalitou Městského divadla Brno i s jeho osobnostmi, především s šéfem a režisérem i tohoto představení Stanislavem Mošou. Také s ostatními tvůrci, kteří se podíleli na jejich muzikálu Medicus uvedeného v říjnové premiéře roku 2022. Druhé hned po prvním uvedení ve Španělsku, odkud oba autoři Carmen pocházejí. Píšeme o scénografovi Christophu Weyersovi, dirigentovi i sbormistrovi Danu Kalouskovi, o kostýmní designérce Andrei Kučerové, překladatelce Zuzaně Čtveráčkové. K inscenaci Carmen ještě sluší doplnit dirigenta a sbormistra Matěje Vodu, autora projekcí newyorských mrakodrapů Petra Hlouška a též choreografa Michala Matěje s Davidem Kachlířem, tvůrcem světelné režie. Oba posledně jmenovaní se podíleli na velmi působivé úvodní i závěrečné scéně, kdy v prostoru stojí postavy zahalené v černém s kapucemi a osvětlen mají jen obličej. Postupně se pohybují, tančí s rozevlátými toreadorskými plášti, kdy najednou vyniká červená barva, a sborově zpívají. A pohyb divák vnímá v průběhu celé inscenace. Režisér Stanislav Moša využil mezi scénami neustálého posouvání velkých staveb znázorňujících americké velkoměsto. Divákovi nabízí sice známý příběh, ale s upřesňujícím podtitulem Příběh z New Yorku a doplněný novými reáliemi. Celkově lze autorům a domácím inscenátorům vyjádřit obdiv za odvahu, neboť jejich muzikálové zpracování je nejnovější, ale nikoli první. Věřme, že bude hodnoceno jako nejlepší. I vzhledem ke slušivým, pestrým a nápaditým kostýmům. Carmen samozřejmě ve vášnivě červeném, barevnějším odvážnějším, ale i ve vážnějším bílém. Citlivého diváka uhrane.
Milou postavu Frasquity, ženy narozené jako muž, zazpíval a zatančil na premiéře Rastislav Širila. Svými pohyby dokonale maskoval své mužství, nejvíce ho prozradila nižší hlasová poloha. Novou postavou je v muzikálu světoznámá operní hvězda Camillo v premiérovém podání Lukáše Janoty. Roli sebevědomého fanfaróna si užívá, úmyslně s humornou nadsázkou přehrává. Milou postavou je Mamá Lupe, Joeyho matka, na premiéře podaná Janou Musilovou. Má více činoherních pasáží když mluví s obavami o syna, tleskalo se i po jejích společných scénách s Micaelou. Milan Němec (také asistent režie) se musí tentokrát spokojit s postavou seržanta Zúñigy, nepříjemného člověka drsně osočujícího Carmen. Divák věří, že takový opravdu je. Postav je mnoho a jejich výčet by byl nudný. Jen připomenu Roberta Jíchu, Jiřího Macha, Alana Novotného, Tomáše Saghera, Lucii Bergerovou. Všichni jmenovaní účinkovali na premiéře, všechny role jsou alternovány, čímž se omlouvám všem, které jsem nejmenoval. Jen uvedu alternantku Carmen – Lesanu Krauskovou. Náročnou roli nastudovala i Nikol Wetterová.
Skladatel Macías využívá pochopitelně flamenco, slyšíme i jiné španělské rytmy. V pětadvacetičlenném orchestru vynikají kytaristé, klavíristé a hráči na dechové nástroje. Nevím, jestli se z muzikálu ujme nějaká píseň jako je v opeře třeba árie Habanera v podání Carmen. Popová hudba je nicméně příjemná, vyjádřil to mohutný závěrečný potlesk i časté aplaudování mezi výstupy.
Jak oznámil Stanislav Moša, na podzim roku 2027 by měl být nový muzikál uveden v Madridu a pak na více místech v rámci španělského turné. Zájem projevili i v jiných zemích.
