Ještě k inscenaci Národního divadla Brno v rámci festivalu Moravský podzim – V Mahenově divadle se rozjel Kočár do Vídně
Scénický koncert Kočár do Vídně podle proslulého filmu Jana Procházky a Karla Kachyni s hudbou Jana Nováka v Mahenově divadle jsem viděl až dlouho po světové premiéře, která byla 15. října jako součást festivalu Moravský podzim. Spolu s pěti herci na scéně účinkuje komorní orchestr Ensemble Opera Diversa řízený Gabrielou Tardonovou. Zážitek velký, přesto jen několik řádek; v době umístění na náš web zbývala už jen dvě uvedení – 8. a 9. prosince.
Inscenátoři vyšli ze scénáře zmíněného stejnojmenného filmu z roku 1966, z filmové povídky Jana Procházky a z hudby Jana Nováka. Děj se časově i prostorově zhušťuje na přední část jeviště, zatímco v jeho zadní části sedí orchestr zajímavě nasvětlený reflektory shůry. Vytváří to zajímavou atmosféru, přičemž sólové varhany, které hudbě dominují, téměř nevidíte. Filmový historik Petr Gajdošík píše v programové brožurce, že většina ze společných filmů režiséra Karla Kachyni (1924 – 2004) a spisovatele a scénáristy Jana Procházky (1929 – 1971) patří k tomu nejlepšímu, co ve své době vznikalo. Kočár do Vídně je příběhem válečné vdovy Kristy a dezertujícího německého vojáka Hanse. Žena chce pomstít popravu svého muže na zmíněném vojákovi, ve vyhroceném momentu se vše mění. Příběh končí tragicky. Gajdošík ve své zajímavé stati sděluje, že film byl na letním karlovarském festivalu 1966 přijat velmi kladně laiky i odborníky, i když tuzemští publicisté vytýkali radikální převrácení ideologických hodnot či slabou charakteristiku postav. Nečekaně, zdůrazňuje Gajdošík, byl film po roce 1968 uložen do trezoru.
Scénické provedení je orámováno ze záznamu průvodním slovem Ivy Janžurové, která ve filmu hrála postavu mladé ženy. V činohře Národního divadla Brno ji ztvárňuje Hana Drozdová, vojáka Pavel Čeněk Vaculík. S nelehkými party se oba velmi dobře vyrovnávají, ve vypjatých scénách nepřehání, jsou přesvědčiví. Tomáš David hraje raněného umírajícího frajtra, na Michala Bumbálka a Petra Kubeše v rolích partyzánů zbývá už jen přepadení, znásilnění, zabití. Na prázdné přední části scény vidíme jen jednu dekoraci znázorňující kočár. K inscenaci zní Novákova hudba, kterou napsal pro film. Je uklidňující, ve stylu baroka, které začneme nejvíce vnímat v první vypjaté scéně. V této souvislosti musím opětně doporučit divadelní brožuru, v níž muzikolog Martin Flašar přibližuje Nováka a jeho vztah k filmu. Hudební vědec, skladatel a pedagog Miloš Štědroň zaznamenává pozoruhodnosti z Novákova životopisu, píše také o jeho vztahu k latině, kterou mistrně ovládal. Mám na to osobní vzpomínku z rané dospělosti, kdy Jan Novák hovoříval s mým tátou, muzikologem, plynně latinsky. Byly to dlouhé dialogy milovníků tohoto krásného jazyka, samozřejmě si v latině také psali. Prof. Štědroň vzpomíná rovněž na uvedení svého latinského ludus Novákem v roce 1966 na prestižním koncertu v Besedním domě ke kongresu Antiquitas Latinograecorum ac tempora nostra. Novák, jehož 100. výročí narození připomínala dramaturgie festivalu Moravský podzim, napsal hudbu k řadě latinských textů.
Představení Kočár do Vídně je ojedinělé svým ztvárněním, k jeho kvalitě výrazně přispěl také Štěpán Pácl, autor jevištní adaptace a režijní koncepce. Režii nemohl dokončit, ujala se jí mladá kolegyně Aminata Keita. Autorem s obsahem ladící výpravy je Michal Spratek.
(tr)
