Brněnská legenda profesorka Alena Veselá slaví 100 let
Brněnský hudební život si nelze představit bez této skromné a drobné ženy, která v Brně působí více než půl století. Všichni znají profesorku Alenu Veselou jako varhanici, pedagožku, po revoluci jako mnohaletou rektorku JAMU a v neposlední řadě jako schopnou organizátorku, která se postarala nejen o varhany v Besedním domě i na JAMU, ale také o dokončení rekonstrukce Besedního domu a o nové budovy JAMU. Je stále aktivní a stále prosazuje nutnost postavit v Brně koncertní sál.
Letos 7. července tomu bude 100 let, co se v Brně narodila. V úterý 16. května uspořádal Spolek přátel hudby slavnostní koncert, kterého se zúčastnila a dokonce vystoupila na pódium. S hůlčičkou a za pomoci předsedy Spolku Emila Drápely, viditelně dojatá, odpovídala na dotazy, jak je možné se dožít v tak dobré zdravotní kondici tolika let.
„Je to asi tím, že jsem od mládí sportovala a dokonce jsem vyhrála krajský přebor ve slalomu. Taky jsem ráda lezla po horách, milovala jsem Vysoké Tatry, které mají pro horolezce šest stupňů obtížnosti. Já si troufla ale zvládnout jen pátý stupeň,“ svěřila se skromně. Velký díl přikládala také hudbě, kterou pěstovali doma. „Otec byl chemik, vysokoškolský profesor a rektor VUT, miloval hudbu. Založil smyčcové kvarteto, kterému říkali Chemické kvarteto a hráli u nás doma. To se už dnes nepěstuje a je to velká škoda,“ povzdechla si oslavenkyně. Pak už jen poslouchala výkon svého někdejšího studenta, Petra Kolaře.
Varhaník Petr Kolař je dnes pedagogem na JAMU a ředitelem kůru a hlavním varhaníkem katedrály sv. Petra a Pavla. Celý večer patřil jemu a dal do něho neobyčejnou energii a entuziasmus. Nejprve hrál sám skladby J.S.Bacha, Preludium Es dur BWV 552, pak Chorální předehru „O Mensch bewein, dein Sünde gross“ BWV 622 a Fugu Es dur BWV 552 jako jeden celek. Poté se k němu přidal Martin Opršál na celý soubor bicích a společně zahráli skladbu s názvem Krajiny patmoské pro varhany a bicí nástroje Petra Ebena. Skladbu napsal autor pro Bachovu společnost v Heidelbergu podle Zjevení sv. Jana. Je to pět obrazů, líčících Apokalypsu, které barevností dynamiky i rytmizací vytvářejí emočně vypjatou atmosféru. Spíš by se dalo říct, že jde o skladbu pro bicí s doprovodem varhan, na jevišti bylo neuvěřitelně mnoho bicích nástrojů, které mnohý posluchač nikdy neviděl ani neslyšel, natož aby je pojmenoval. Xylofon, zvonkohra, zvony, krotaly, bonga, tomtomy, malý buben, gong, činel, tam-tam, tem bloky, kravské zvonce, na to vše hrál až s ekvilibristickou zručností a lehkostí Martin Opršál. Dílo provedla na zahajovacím koncertě Spolku přátel hudby v Brně 17. listopadu 1998 Alena Veselá právě spolu s tehdy mladým Martinem Opršálem. Dílo mělo obrovský ohlas a bicista ochotně o přestávce zodpovídal zvědavé dotazy. „Hráli jsme to s paní profesorkou ještě několikrát pro Spolky přátel hudby. Největší zážitek jsem měl z koncertu v Obecním domě, ve Smetanově síni, kde jsou obrovské varhany a skvělá akustika,“ svěřil se Martin Opršál. Po přestávce hrál znovu Petr Kolař samostatně, nejprve od Paula Hindemitha Sonátu pro varhany č. 2 a poté Preludium a fugu na B-A-C-H pro varhany Ference Liszta. Byla to exploze zvuků a tónů, gejzír emocí a kontrastů pianových něžných ploch, které zněly až mysticky, zatímco fortissima zněla démonicky. To vyvolalo i nadšené ovace a následný přídavek, který nepotřeboval ohlášení. Postludium z Glagolské mše Leoše Janáčka. Poté už varhaník komunikoval s publikem a spolu s ním si zahrál hru, která vyústila ve sborové „Hodně štěstí zdraví….“
Nejbližší přátelé a spolupracovníci, mezi kterými nechyběl současný rektor JAMU Petr Michálek a předsedkyně Nadace Leoše Janáčka Ludmila Němcová, předseda Spolku přátel hudby Emil Drápela a všichni členové výboru Spolku, filharmonie, komorních souborů, a významní umělci, kteří se do malého ředitelského salonku sotva vešli. A spousta kytic a velký dort s číslem 100, který byl ihned rozkrájen a sněden. A také víno a přípitky na zdraví milé paní profesorky na dalších 100 let!
