Brno navštívil Američan
Špičkový nábytkový designér s nezaměnitelným rukopisem
Znáte jméno Karim Rashid? Pokud se nepohybujete v prostředí nábytkového designu, tak asi sotva. Přesto mnozí přišli do styku s jeho objekty pro každodenní použití, ať to jsou barevné plastové židle, které by slušely každé cukrárně, šezlong, vyrobený z vrstvené dýhy ekologickou technologií, nadčasové odpočivné čalounění, které ve mne evokuje automobil LEXUS, banální plastový odpadkový koš a tisíce menších či větších projektů včetně tak obyčejné věci, jako je kryt na kanál, za ním se musíte vypravit až do NEW YORKU, kde jeho autor momentálně žije.
V Česku není poprvé. Byl tu už jednou, před léty, stejně jako jeho kolegové, designéři z Francie či Německa – sama jsem jich na Mobitex do Brna přivezla sedm. Namátkově uvedu: Pascal Mourgue, Ronan Bouroullec, Werner Aissinger či v mládí odsunutý chlapec Peter Maly. Největší rozruch způsobil ovšem charismatický Arik Levy, původně z Tel Avivu, posléze z Paříže.
Ráda na tu dobu vzpomínám. Firmy moc nešetřily a designéři – celebrity a ikony tehdejšího nábytkového designu se měly jako ve vatě. Většinou navštívily vilu Tugendhat, Baťův výtah, tehdy fungující, dnes zbytečně zrušené Designcentrum ČR a nemůžu nezmínit jeho ředitele, charismatického Karla Kobosila .
Cítili jsme, že se děje něco nevídaného, že začínáme patřit do toho velkého světa. A zahraniční hosté pochopili, že nemají před sebou stádo šimpanzů, ale civilizované osoby v civilizované zemi. A pak vypukla první porevoluční krize a bylo po všem.
A pak se matka ZEMĚ párkrát otočila a přijel Karim Rashid. My už ale nejsme ta společnost, která pokukuje přes neexistují zeď, ale stali jsme se v mnoha odvětvích včetně nábytku konkurencí.
Na prvních tiskovkách po revoluci většina posluchačů potřebovala tlumočníka. Kdo se přišel letos podívat na Karima Rashida, ten už uměl anglicky. Jeho impozantní postava, jež nemá daleko do dvou metrů, krásně ladila oku podmalována snědou pokožkou Egyptoameričana . Přes svůj odpor k tetování musím uznat, že k někomu to prostě patří.
Rashidův rukopis je nezaměnitelný. Jeho nábytek lze vidět v trvalých sbírkách světových muzeí. modely srší energií stejně jako on sám. Jeho prazvláštní přednáška je jeden sportovní výkon. Tento dlouhý muž s černou botou ozdobený zlatými prsteny, lakovanými nehty nápadnými brýlemi a prazvláštním minidrdůlkem nad čelem se pohybuje po podiu s úžasnou grácií jako baletka. Ke svému výkonu nepřestává vyprávět. V duchu myslím na své studenty, kteří tento výkon nevidí. Ani rotunda něco podobného nikdy nespatřila. Zasloužil by zápis do knihy rekordů.
A když se všem vyzná ze své slabosti pro růžovou, člověka ledacos napadne. Karim se nijak netají se svým citem pro barvy a materiály. Jeho produkty jsou oděny do optimistických barev. Jako malý chlapec si prý vyhlédl v dámském oddělení růžový kabát a matka mu ho bez diskuse koupila. Tato barva se stala jeho filozofií svobody, optimismu a individuality. Je to barva těla a lásky. Je smyslná a zároveň optimistická jemná a zároveň silná. Možná, že pestrá paleta egyptských květin a slunce ozařující pod vodou barevné ryby v korálových útesech definovaly již zamlada jeho cíl.
(V Textu byly použity materiály z časopisu Interiéry –2025.)
