Dramaturgie redaktorova života
Nad knihou Jana Mervarta
PhDr. Jan Mervart (1946), člen Syndikátu novinářů, ne tak dávno, již v tomto miléniu také člen celostátního Řídícího výboru, působil téměř celý produktivní život v médiích. Rodák z Hradce Králové, vyrůstal ve Slatiňanech. Po absolvování studia na Filozofické fakultě tehdejší Univerzity J. E. Purkyně (historie, český jazyk a literatura a filmová věda) v roce 1968 se mu pro další roky stalo domovským městem Brno.
V roce 2023 vyšla v Kartuziánském nakladatelství v Brně jeho autobiografická kniha Dramaturgie redaktorova života aneb Veselé i neveselé historky z mediálního zákulisí. Vázaný svazek o rozsahu 241 stran je doplněn fotografiemi z archivu autora. Vzpomínky se soustředí k vlastní profesní orientaci se směřováním k uplatnění v hromadných sdělovacích prostředcích, kde pak nalezl uplatnění a seberealizaci. Prostředí, v němž vyrůstal, přibližuje jen v nezbytné míře; bylo podpůrné, podnětné. Otec byl lékařem, matka zdravotní sestra, prvý z jmenovaných doufal v následnictví svého povolání, akceptoval však synovu volbu. Ten po vojenské prezenční službě byl do roku 1973 středoškolským profesorem na oděvní škole, odtud přešel do brněnské televize, s níž již předtím spolupracoval.
Část knižní publikace věnovaná zdejšímu působení autora je nejrozsáhlejší. Autor nastoupil v Redakci zábavných pořadů, působil jako dramaturg, vedoucí redakce, uplatnil se i jako scénárista. Pamětníkům se připomenou např. oblíbení Bakaláři – televizní povídky na náměty diváků. Vysílány byly v trojici příběhů, s krátkým průvodním slovem. J. Mervart byl dramaturgem brněnských, často i autorem scénářů. Pamětníci si připomenou třeba pořady ze slavné éry orchestru Gustava Broma, tehdy s nezapomenutelným kapelníkem. Z protilehlého pólu hudebních žánrů Moravanku Jana Slabáka, která vylétla na vrchol popularity, téměř jako v roce 1961 pohotový, svižný hit J. Hniličky a G. Broma na počest prvního letu člověka do vesmíru. Od uvedení šestidílného seriálu Slovácko sa nesúdí podle Galuškovy knížky Slovácko sa súdí, uplynulo již dobrých čtyřicet let. Na možnosti brněnského studia bylseriál počinem s velkým diváckým ohlasem, i když se době nehodilo, aby Slovácko sa súdilo, tož, v titulku sa nesúdilo. Autor připomíná řadu dalších zábavných pořadů – Všichni se ptají, komu to hrají, Písničky pod rentgenem a další, také uvedení inscenace Commedia dell´ arte Divadla na provázku na obrazovce z Brna. V roce 1981 přešel J. Mervart ze svého asi nejpestřejšího televizního působení do Redakce vysílání pro děti a mládež, pak do samostatné Redakce vzdělávacích pořadů. Ta mu jako historikovi byla zvlášť blízká.
Deset let poté přešel ke klasické novinařině v brněnské Rovnosti, později Deníku, kde zastával pozici vedoucího oddělení příloh a do listu hojně sám přispíval. V roce 2001 došlo k televiznímu návratu, řízením osudu do té samé budovy, kde působil dřív. Nyní zde působila soukromá televizní stanice BST. Zaměstnanců tu bylo míň, práce hodně, dost odlišné: upravování dialogů zahraničních seriálů, drobné zpravodajské a publicistické pořady na zakázku… Závěrem novinářské dráhy se stala redakční práce v brněnském nakladatelství Moba.
Za svého nejdelšího působení v brněnském studiu tehdejší Československé televize získal J. Mervart několik ocenění. Zvlášť cenná je pro něho ale stříbrná pamětní medaile výboru Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně, kterou obdržel v roce 2018 za vlastní návrh projektu Vysídlení 1938, na paměť našich občanů postižených nacistickým záborem. Cílem bylo připomenout a přispět k vyváženému a objektivnímu přístupu k našim novodobým dějinám. Záštitu nad projektem převzal brněnský primátor Petr Vokřál, finančními dotacemi přispěly Krajský úřad v Brně, Magistrát města Brna, některé jihomoravské obce aj., místo poskytlo město Mikulov se starostou Rostislavem Koštialem, zásluhy na realizaci má řada dalších. I o tom se v knize dočteme.
V té autor věcně a zajímavě přibližuje prostředí, v nichž působil, pozornost upoutají setkání s řadou mediálně známých osob, s nimiž spolupracoval. Vzpomínání redaktora, který úspěšně naplnil své profesní zaměření, má svůj význam i jako příspěvek a jeden ze zdrojů k období historie naší televize pohledem přímého účastníka. Svou knihu Jan Mervart uzavírá přílohou Stručná historie ČST a ČT Brno.
