Hra, která se zvrtla. …Totiž, vůbec nezvrtla
Několik slov k premiéře na Činoherní scéně Městského divadla Brno
Když se něco někomu nedaří, může to být velká legrace. Když se nezdary kašírují, hromadí, kumulují a probíhají za sebou na jevišti, je to obrovská švanda. Pokud se to umí. Pro herce o to náročnější, že fakticky nemají možnost improvizace, ani té nejmenší, nejkratší, protože taková inscenace postavená pro maximální humor na jakoby nechtěných scénách musí šlapat jako hodinky.
Tvrdí to herci, tvrdí to i režisér Mikoláš Tyc. Říkali to už herci jiných tuzemských divadel, kde tento dobrý kus uváděli a uvádějí. Poprvé v Česku na scéně Městského divadla Kladno (únor 2019), také v Divadle Bez zábradlí, v Západočeském divadle a zhruba zároveň s Brnem začali v Libereckém Divadla F. X. Šaldy.
Jakkoli nám některé scény mohou připomínat hrdiny čs. seriálu Pat a Mat režiséra Lubomíra Beneše a karikaturisty Vladimíra Jiránka, původ navýsost skvělé komedie Hra, která se zvrtla, je v Anglii. Tam již devátým rokem, jak sděluje dramaturg Jan Šotkovský, patří k největším hitům londýnského West Endu a získala Cenu Laurence Oliviera za nejlepší komedii roku 2015. Začalo to zcela nenápadně, když trojice studentů londýnské divadelní školy Henry Lewis, Jonathan Sayer a Henry Shields založili soubor Mischief Theatre (volně po česku Divadlo lumpáren). A Hra, která se zvrtla, tam zůstává publikem nejžádanější. Šotkovský označil jejich divadlo za „mašinu na legraci“. Všichni tři jmenovaní pánové také vytvořili hlavní role. Celkem je rolí osm a snad kromě Technika sedícího vpravo nad jevištěm jsou všechny role textově zhruba stejně obsáhlé. Zápletka není složitá, soubor ochotníků předvádí klasickou detektivku nazvanou Vražda na Havershamském panství. V tradičně skvěle sestavené programové brožuře se dočtete o klasických anglických detektivkách Gilberta Keitha Chestertona, autora příběhů Otce Browna, o Sherlocku Holmesovi a jeho autoru Arthurovi Conanu Doyelovi, o Agátě Christie i o jiných. Tady jde samozřejmě o parodii na detektivku. Základem velké legrace by jistě mohl být i jiný žánr. Detektivka s vraždou nicméně nabízí spoustu možností. Režisér Tyc i herci je využili beze zbytku. Spolu s dramaturgem Šotkovským situovali děj do Tuřan na Brněnsku, hrát mají tamní ochotníci Divadelního spolku Tyl. Ověřil jsem, že tam žádní ochotníci nejsou, nemusí se tedy nikdo v Tuřanech cítit dotčen, ani poctěn. V Městském divadle Brno hned v úvodu po trochu zmatených slovech Technika a Aničky cítíme, že začíná „průšvihové“ představení. Na scénu vstoupí Režisér, jehož „nezkušený“ osvětlovač zabírá tak, že hlava je ve tmě. Milan Němec tady rozehrává svoji komiku, když představuje sebe nejen jako režiséra, ale také „scénografa, návrháře rekvizit, vedoucího propagace, tiskového poradce, pokladního, dramaturga, choreografa, hlasového poradce, pohybového poradce a pedagoga šermu“. Odchází z jeviště a hra jakoby teprve začíná. Na pohovce leží zavražděný mladý šlechtic Charles Haversham v podání tuřanského herce Emila, ve skutečnosti Jana Valeše. Není pochyb o tom, že jde o legraci. Hýbe rukama, zvedá se… Začíná nekonečný proud komických scén. Odehrávají se v soukromém pokoji zavražděného. Je zařízen jako venkovské sídlo 20. let minulého století. Pochvala tady patří Petrovi Hlouškovi, jenž sice vyšel z podrobného popisu autorů, nicméně musel zajistit, aby vše dobře vypadalo a fungovalo. Padající obraz, zablokované dveře i starý výtah do prvního poschodí. Vrcholem je naklonění roviny horního podlaží, když herec Miroslav v podání Jonáše Floriána podkopne opěrný sloup. Nakloněná rovina se po chvíli ještě více nakloní… Do toho neobratnost herců, výpadky z role, opakování scén. Rekvizity nejsou tam, kde mají být, herci berou do rukou něco jiného, co potom chybí jinde. Hroutí se i další části kulis. Nic se nedaří… Vidíme také prvky grotesky, kdy je postava omráčena zprudka otevřenými dveřmi. „Průšvihy“ se kumulují, až má divák před koncem první půle obavy, zdali bude ještě něco dalšího. Obává se zbytečně, dobrých nápadů autorů a inscenátorů je nepřeberně.
Výraznou postavou inscenace je Kristýna Daňhelová v roli herečky Lindy. Dokazuje, že není jen skvělou muzikálovou zpěvačkou, ale také herečkou se silným komediálním nábojem. Neméně lze ocenit za inspicientku Aničku Martu Matějovou, která této postavě dává krásnou a legrační naivitu. Zmíněný již Milan Němec exceluje v postavě Kryštofa, jenž je ve hře také vyšetřujícím inspektorem. Do výčtu herců patří ještě Jiří Mach coby herec Robert, Martin Mihál jako herec Luděk. Ocenění zaslouží všichni za komediální výkony i za preciznost, kterou taková inscenace vyžaduje. „Nebylo lehké tuto hru zkoušet, není prostor pro hereckou kreativitu. Je přesně dáno, co se má na jevišti dít,“ řekl novinářům před premiérou Milan Němec. Režisér Mikoláš Tyc k tomu poznamenal: „Někdy jsem musel herce upozornit, že jsou na amatéry příliš dokonalí, že musí trochu ubrat.“
O úspěchu hry, která se v městském divadle rozhodně nezvrtne v neprospěch diváka, svědčí vyprodaná představení.
