Island oslovuje neposkvrněnou, čistou přírodou a divokou krásou
Horká skvrna planety. Tak se někdy říká Islandu, malému státu na severu, na pomezí Atlantského a Severního ledového oceánu. Má jen něco přes 300 tisíc obyvatel, kteří obývají především jihozápad ostrova. Sever je divoký a člověkem netknutý a zprostředkování jeho podmanivosti na fotografiích okouzlovalo.
„Se skupinou přátel jsme se vydali na neobydlenou, severní část ostrova, kde jsme našli úchvatnou, divokou přírodu, neporušenou zásahem lidí. Fotografie, které jsem tam udělala, jsou nyní na výstavě ve Výzkumném ústavu veterinárního lékařství v Medlánkách, v jejich Malé galerii. Fotografovala jsem především objekty, které dokazují, že se na Islandu dějí geologické změny. A samozřejmě mne zaujala i zvířata, která byla námi lidmi vyrušena a nelibě to nesla“, svěřila se autorka výstavy, PhDr. Alena Borková, pianistka a muzikoložka, která je i náruživou cestovatelkou.
Fotografie hýří barvami, které kreslí příroda jednak díky atmosférickým a geologickým vlivům na podloží, které je mnohdy velmi nestabilní. Třicet fotografií zachycuje bizarní tvary skal, vytvořených větrem a mořem, studenou a divokou krásu hor. Jsou tu Duhové hory, hrající všemi barvami a také Čarodějné hory, ponuré a strašidelné, ohromují čedičovými varhanami, které stvořila příroda. Bílý sníh a led a černá lávová pole jsou v kontrastu impozantní a není divu, že se zde daří pověstem o trollech a o dalších pohádkových postavách. To vše podtrhuje rudé slunce, zapadající nad nízkým obzorem. Studenou nádherou oslňuje Ledovcové jezero, obsypané ledovými krami, které ale postupně podléhá oteplování, neboť až sem jezdí lodě. Strach nahánějí zemské desky, Americká a Evropská, které se postupně od sebe oddělují a vytvářejí v zemi obrovskou puklinu, do které již lze vstoupit. Ostrov leží na středoatlantském hřbetu a je vulkanicky i geologicky velmi aktivní. Však v minulém roce daly o sobě vědět aktivní sopky a stálo to život celé jedné vesnice. Ze země vyvěrají horké prameny, v bažinách bublá sirné bahno a rybáci si žárlivě a bojovně střeží svá hnízda před lidskými vetřelci. Příroda je zde ještě lidmi nepokořená a nepošpiněná. Z fotek Aleny Borkové čiší nebeská čistota i velebnost divokých útesů nad bouřícím mořem.
Výstava se těšila zájmu návštěvníků, kteří oceňovali odvahu i fantazii autorky, která projevila smysl pro dramatičnost i pro nadpřirozenou krásu přírody.
