Jiří Mahen byl srdcem i svědomím Brna
Jiří M a h e n, dramatik, dramaturg, divadelní kritik, prozaik, básník, kulturní publicista, knihovník, člen Národního divadla v Brně v letech 1918-1922. Zemřel v květnu 1939.
Jedna z nejvýznamnějších osobností brněnského kulturního života prvních čtyř desetiletí minulého století Jiří Mahen, vlastním jménem Antonín Vančura, se narodil 12. prosince 1882 v Čáslavi, jako třetí ze třinácti dětí v rodině pekaře. Pseudonym Jiří Mahen je odvozen ze jména jedné postavy Zolova románu Germinal, horníka Meheua. Na definitivní podobě pseudonymu má podíl tiskařská chyba. Po studiích v Čáslavi a Mladé Boleslavi studoval na pražské filozofické fakultě obor čeština-němčina. Za studentských let patřil k anarchistickému kroužku literátů, který se sdružoval kolem Neumannova časopisu Nový kult. Ve školním roce 1907–1908 působil jako suplent na reálném gymnáziu v Hodoníně a další dva roky na obchodní škole v Přerově. Do Brna přišel Jiří Mahen koncem roku 1910 již jako uznávaný autor básnických a prozaických her – románu Kamarádi svobody a především divadelní hry Jánošík. Zatímco Kamarádi svobody jsou bilancováním s anarchismem a Mahenovou vlastní účastí v tomto hnutí, Jánošík se stal jedním z vrcholů Mahenova díla. Hra měla premiéru v pražském Národním divadle s Eduardem Vojanem v titulní roli v roce 1910.
V Brně se Jiří Mahen uplatnil zprvu jako činoherní kritik v Lidových novinách a později ve Svobodě. Od roku 1918 byl prvním dramaturgem brněnské činohry a zasloužil se o uvedení mnoha novinek světové dramatické literatury. Mnohé z nich uvedl zasvěcenými promluvami, shrnutými později do knih Před oponou a Pryč s divadelní idylou.
Z dalších jeho divadelních her připomeňme lyrickou komedii Ulička odvahy, hru o boji za svobodu přesvědčení Mrtvé moře a hru o životě studentské mládeže Chroust. Významné je rovněž drama Dezertér, situované do doby první světové války, komedie Nasredin z orientálního folklorního podání a lidové moudrosti a dvojdílné drama Rodina. Napsal také lyrickou pohádku Lavička, skeč Náměsíčný a politickou hru Generace. Poslední Mahenova dokončená hra Mezi dvěma bouřkami vyšla tiskem v roce 1918, jevištně byla uvedena až po osvobození.
Jiří Mahen měl vztah i k poetickému divadlu, který prokázal svou knihou šesti filmových libret Husa na provázku, jež nebyly zfilmovány, ale většina z nich byla inscenována na jevišti jako Poklad krále Kadma, Trosečníci v manéži nebo Klaun Čokoláda.
Meziválečné období zobrazil ve svém románu Nejlepší dobrodružství. Značnou odezvu měly Mahenovy literární úvahy a publicistické práce. Jmenujme alespoň Knížku o čtení praktickém, Kapitolu o předválečné generaci a zejména Knihu o českém charakteru, z nichž citujeme: „Člověk musí zkrátka věřit, že se probijeme k nějakým mohutnějším, lidštějším obzorům a že v nich charakterově dorosteme… Větřím, že český člověk uplatní jednou své velké myšlenky i velkými činy. Věřím, že jeho srdce doroste na lidské srdce, kterému bude ničemný individualizmus cizí…“
Mahenův umělecký odkaz tvoří desítky knih prozaických i básnických, dramatická díla, umělecká publicistika i odborné práce rybářské a knihovnické. Do všech vkládal Jiří Mahen mnohostranné znalosti a životní zkušenosti. Podněty, nápady a výpady je název uceleného souboru knih, které napsal, každou pod jiným pseudonymem, často je však nedovedl až do konce. Otevíral spíše cestu, vytvářel podmínky a možnosti pro svoje následovníky.
Roku 1921 založil brněnskou městskou knihovnu a vedl ji až do své dobrovolné smrti. Po čtyři léta učil na dramatickém oddělení brněnské konzervatoře. Ve dvacátých a třicátých letech se aktivně zúčastňoval akcí levicově orientované umělecké avantgardy v Brně, byl členem brněnského Devětsilu a přispíval do jeho Pásma.
Výrazem vděku a uznání a přihlášením se k Mahenově odkazu jsou také význame instituce, které nesou jeho jméno: Mahenovo divadlo, Knihovna Jiřího Mahena, rybářský spolek, Divadlo Na Provázku, které zvolilo název podle Mahenovy knihy. V Mahenově ulici č. 8, v domě, kde Jiří Mahen v závěru svého života bydlel a tragicky zemřel, je Mahenův památník. Společnost Jiřího Mahena, jejíž předseda, spisovatel Ludvík Kundera charakterizoval Jiřího Mahena jako Velkého iniciátora. Spisovatel František Kožík o něm řekl, že byl srdcem Brna, ale i jeho svědomím.
Zemřel dobrovolně 22. května 1939 v Brně.
