Když Kati v Británii přijdou o práci
Nová inscenace hry Kati na scéně Divadla Bolka Polívky přišla na svět v době narůstajícího napětí mezi tímto divadlem, velkou brněnskou radnicí a Národním divadlem Brno. Hra dramatika irského původu Martina McDonagha s tím samozřejmě nemá nic společného, nicméně Polívkovo divadlo více zviditelňuje a bere munici těm, kteří tvrdí, že principál tohoto divadla produkuje málo autorských her.
Kati, tedy popravčí, je černá komedie z autentického prostředí ve Velké Británii, kde bylo v roce 1965 schváleno zrušení trestu smrti. Jen za trestný čin vraždy, až v roce 1998 byl trest smrti zrušen definitivně. Na jevišti bez opony vidíme naturalistické dekorace anglické hospody. Funguje v ní skutečná pípa, z níž vytéká skutečné pivo, které herci na scéně skutečně pijí. Nejdříve však reflektory ukáží jen výseč jeviště, popraviště, kde jeden ze dvou titulních hrdinů, kat Harry Wade, popravuje svého posledního odsouzeného. Ten, s patřičným vzrušením, tvrdí, že je nevinen, dotyčné dívce neublížil, byl přece úplně jinde. Blesk, rána, poprava dokončena, později zápletka s nevinným pokračuje.
Děj se pak odehrává na osvětlené scéně zmíněné hospody. Ze scény fakticky neodejde hlavní protagonista, jehož jméno autor složil ze jmen skutečných katů – Stephena Wadea a Harryho Allena, jenž v roce 1964 vykonal poslední popravu ve Spojeném království. Roli jako by psal McDonagh na tělo Petru Halberstadtovi, v tomto divadle nehraje poprvé (snímek nahoře). Je impulsivní, přímočarý, rozhodný, krutý i střízlivě uvažující. Skvěle reprodukuje autorův text s nadávkami, vulgarismy… Bez nich by to nešlo, protože v hospodách se tak prostě mluví. Bez vulgarismů by hra byla sterilní. Hra ovšem stojí především na šťavnatých dialozích s ostatními postavami. Katovi sekunduje jeho pomocník, herec výrazného projevu Jaromír Dulava, jenž účinkoval ve stejné hře v pražském Činoherním klubu (viz dále), až po přestávce přichází Wadeův bývalý kolega Albert Pierrepoint v podání Boleslava Polívky. Skutečně existoval, byl pověřen popravami nacistických válečných zločinců, ve hře se o tom také mluví. Dialog obou katů je hereckou lahůdkou. Potěší též Radim Fiala v roli spíše opatrného detektiva v civilu a inspektora Frye, i oblíbený herec Jakub Uličník coby novinář místního plátku. Domácnost a osazenstvo hospody doplňují skvělými emocionálními projevy rovněž známá herečka Eva Novotná v roli Wadeovy manželky a Nicole Halberstadt jako jejich dcera, toho času (v roli) v pubertě. Dějem prochází trochu záhadná postava mladého muže Mooneyho v podání Václava Šandy. Zajímavou trojicí, kterou představuje Bolek Polívka jako „herce z libosti“, jsou amatérští herci Luděk Horáček, Jaromír Barin Tichý a Norbert Komínek. Zvláště první dva znají milovníci dřívějších Polívkových nejen televizních pořadů. Své nikoli krátké texty zvládají s přehledem. Celý ansámbl označuje Polívka jako dreamteam. Režijně vede Ondřej Sokol, jenž svého oblíbeného autora McDonagha také překládá. Katy režíroval již v roce 2016 v Činoherním klubu. „Nesnáším režijní výklady,“ odpověděl nyní v Brně novinářům na dotaz a dodal: „Divadlo dělám přes herce. Vybírám si hry, které se mně líbí, takže nemám důvod je autorům měnit.“
Scéna zkušeného scénografa Adama Pitry vytváří dokonalou iluzi zapadlé hospody, kterou vede bývalý kat. Rovněž kostýmy top kostymérky Kataríny Hollé jakoby byly vytaženy z oné hospody v inkriminované době. Hudba Davida Rottera citlivě odděluje a předznamenává rozhodující výstupy; snad je příliš hlučná, ale ladí s divokým dějem.
P. S. Divadlo Bolka Polívky se ocitlo, ne vlastní vinou, v problémech se svým sídlem. Kauzu náš syndikátní web sleduje a nadále sledovat bude.
