
Koncerty ve vile Löw-Beer mají své kouzlo
Vilovou čtvrť, která začala vznikat od druhé poloviny 19. století v Brně nad parkem Lužánky, na svazích pod Černými poli, osidlovali bohatí průmyslníci, vesměs židovští. To byl i osud vily, kterou koupil textilní podnikatel Arnold Löw-Beer, který zde žil s rodinou do roku 1939. Jeho dcerou byla Greta, která se svým manželem Fritzem Tugendhatem vybudovala na svahu v zahradě vilu Tugendhat. Propojené společné zahrady po rekonstrukci vil vytvářejí neopakovatelnou atmosféru a zvou k nevšedním pohodovým zážitkům.
Koncerty a výstavy a další společenské akce, stejně jako svatby, se v obou vilách konají pravidelně a navštěvuje je mnoho lidí, kteří vyhledávají spojení krásy, klidu, přírody i umění. V pondělí 26. června zde Česká kytarová společnost realizovala koncert, na kterém se představili brněnští i zahraniční umělci a zazněla zde i jedna horká hudební premiéra, za přítomnosti autora.
V první polovině koncertu se představila dvojice kytaristů, brněnský umělec Vladislav Bláha, který se koncertováním proslavil po celém světě. Jeho partnerkou je Tania Drobysh, běloruská umělkyně, narozená v Praze a žijící nyní v Brně. Ta hrála na mandolínu a spolu s kytaristou vytvářeli půvabné hudební fresky. Nejprve hráli čtyřvětou Sonátu g moll od Antonia Vivaldiho, následovalo Rondo brilante Niccoly Paganiniho a poté zazněla premiéra skladby brněnského barda a skladatele Miloše Štědroně, který byl provedení přítomen. Měl i úvodní slovo, ve kterém prozradil, že použil motiv na mandolínu ze začátku 2. aktu opery Don Giovanni, který v celkem pěti miniaturách varioval. Con eleganzia, Tardando e molto cantabile, Quasi menuetto, Tembri a Vivo, to bylo pět malých drahokamů, zavěšených na pomyslné hudební šňůře, kterou vytvářeli Vladislav Bláha na kytaru a Tania Drobysh na 120 let starou mandolínu ze Sicílie, která měla vedoucí hlas. Poté následoval ještě Golliwogg´s Cake Walk od Claude Debussyho. Pak už vyměnila Tania Drobysh mandolínu za dombru, obdobu mandolíny se třemi strunami, oblíbený lidový nástroj národů střední Asie. Má výrazný, i když mírně tmavší témbr, než sladká mandolína. Zazněla skladba Café 1930 Astora Piazzolly a Aqua y vinho (Voda a víno) Engberta Gismontiho. Výborně sehraná dvojice přinesla do sálu pohodu a zářivé tóny hudebního zážitku.
Po přestávce patřilo pomyslné pódium další dvojici umělců. Kameliya Naydenova z Bulharska na housle a Giovanni Grano z Itálie, který provázel na kytaru. Hráli skladby, většinou původně pro flétnu a kytaru, ale skladba Niccoly Paganiniho je samozřejmě originálně pro housle. Zazněla Serenata op. 109 D dur od Ferdinanda Carilliho, Sérenade op. 54 Leonarda Von Call a jako poslední zazněla třívětá skladba již zmíněného Nicolly Paganiniho, Sonata č. 1 z cyklu Centone di Sonate. Energie, vložená do muzicírování především ze strany houslistky, vzbudila obdiv a ovace a následovaly logicky přídavky, Oblivion od Astora Piazzolly a na závěr umělci zopakovali poslední část Rondoncino od Niccoly Paganiniho. Poděkování a setkání se umělci nevyhnuli, ale ochotně odpovídali na zvědavé dotazy. Takže až teď v kuloárech vyšlo najevo, že houslistka hned na začátku pobytu v České republice rozbila své housle a koncert odehrála na houslích půjčených, což byl také důvod jejího energického výkonu.
Krásný teplý večer využili mnozí návštěvníci koncertu k pohodové procházce po parku, což umocnilo krásu koncertu, který měli možnost zde ještě v sobě nechat doznít. Rozhodně koncerty ve vile Löw-Beer stojí zato navštívit.