Malý Mozart si vypráví s brněnským krokodýlem
Na divadle je všechno možné, zkušené autorské trio Městského divadla Brno Stanislav Slovák, Jan Šotkovský a Petr Štěpán tentokrát uvádí na jeviště Wolfganga Amadea Mozarta a krokodýla, známého spíše jako brněnského draka. Dvě nesourodé bytosti skloubili tito pánové do náramného děje plného nádherných mystifikací, zápletek, překvapení. Tomu, kdo neviděl, nelze dopředu prozrazovat, jen tedy ve zkratkách.
Premiéra na letní scéně Biskupského dvora pod katedrálou sv. Petra a Pavla v sobotu 3. června skončila nadšeným potleskem a ovacemi. Byl jsem až na pondělní repríze 5. června, kdy scénu i diváky zkrápěl slabší, nicméně vytrvalý déšť. Pohodu a radost z viděného a slyšeného nepřemohl.
Prozraďme, že slavného skladatele hrají tři: chlapec Wolfgang, mladý muž Amadeus (Libor Matouš) a dospělý muž Mozart (Marco Salvadori). Na protilehlých místech scény se proměňují letopočty: 1767, 1787 a 1791. Brňáci vědí, že první evokuje pobyt 11letého WAM v Brně, druhý letopočet patří k premiéře Dona Giovanniho v Praze a třetí je bohužel rokem předčasného úmrtí skladatele. Všechny tyto momenty všichni více i méně známe, autoři je ovšem okořeňují dalšími událostmi, o kterých jsme nemohli vědět, ale mohly se stát. Proto také označili své dílo balábile, což je podle jistého slovníku „nepřehledný, zmatený, různorodý celek“; tady jen různorodý, přesto navzájem spojený. Vždyť, a to prozrazujeme už v titulku, malý Wolfi při pobytu v Brně si vypráví s krokodýlem jménem Friedrich. Kde se to zvíře vzalo? Jak skončilo? Autoři vysvětlují. Aby hned ze začátku bylo jasné, že jsme v balábile, mihne se na scéně Leoš Janáček. Přišel na skok z rovněž úspěšné inscenace Napoleon aneb Alchymie štěstí, která měla premiéru v květnu 2021. Autoři – naše známé skvělé trio.
Podstatnou částí inscenace o krokodýlovi a Mozartovi je hudba, blíže to před novináři a před premiérou určil Jan Šotkovský: „Není ani muzikál, ani opereta. Je to činohra, kde se hodně zpívá.“ Zásluhu má vedle WAM autor hudební koncepce a orchestrace František Šterbák. Snad je to jeho nápad, možná někoho z autorů, když slyšíme nejen hudbu Mozartovu, ale i skladatelů žijících po něm. Beethovena, Prokofjeva. Jednou z vrcholných scén je v roce 1767 dialog Wolfganga s vrstevníkem Jankem, klukem z Moravy. Střídavě sedí u klavíru a hrají. Melodii, na kterou naváže divadelní orchestr řízený Danem Kalouskem. Když začne Wolfi vyťukávat motiv ze Smetanovy Vltavy a orchestr přebírá, Janek se smíchem říká: „Vždyť je to normální Kočka leze dírou! To ani tady v Čechách nezkoušej hrát, to by se ti každý vysmál!“ Zazní i další kusy od Smetany, Dvořáka i Mozarta, nechybí motivy z Beethovenovy Páté i z Bernsteinovy West Side Story, zaslechneme Michala Davida. Orchestr dokazuje své kvality, zahraje vše od bítls po symfonii. Na rozdíl od herců, kteří dokáží hrát a zpívat i v lijáku, jsou hudebníci skryti pod dokonalým přístřeškem.
Za vrcholnou scénu považuji intermezzo, dialog (Emanuela) Schikanedera s Mozartem pod letopočtem 1791. V září měla ve Vídni světovou premiéru Kouzelná flétna, jejímž byl dotyčný libretistou. Skladateli zbývaly poslední měsíce života. Schikanedera zpíval hudebně vzdělaný Lukáš Janota, opět předvádí své kvality (je také Janáčkem). Na hudbu ze slavné árie Královny noci zpívá vtipný text o řvoucím ještěrovi. Bravurně dosahuje sopránové výšky, když interpretuje slovo krokokokokokokokodýl. Nemohl jsem při tom výstupu nevzpomenout na rovněž úspěšnou (jak jinak?) inscenaci MDB Amadeus z pera Petera Shaffera v režii Zdeňka Černína z roku 1998, kdy tuto árii zpívala v originále slovenská operní pěvkyně Yvetta Tannenbergerová. Zemřela také předčasně – v roce 2012, žila jen o devět roků déle než Mozart.
Autoři nevynechali ani slavnou scénu záhadného muže pod maskou, který přichází k Mozartovi objednat requiem. Do Mozartovy smuteční hudby ovšem vstupují tři brněnští konšelé jménem Ponava, Svitavský a Svratecký (Milan Němec, Robert Jícha, Jonáš Florián). Sranda jim čiší z očí i v předchozích výstupech. Tady ve smutné scéně, známé z Formanova filmu, je taky legrace, protože konšelé skáčou neznámému do řeči s tím, že přišli dříve. Nakonec mu strhnou masku a objeví se… Kdo ještě neviděl, může hádat.
Dobrým nápadem bylo zařazení trojice tanečníků, muže a dvou dívek (Richard Pekárek, Renáta Mrózková, Alžběta Janíčková). Procházeli inscenací, spojovali scény, pěkné. Pochvala choreografce Haně Kratochvílové. Režisér a spoluautor Stanislav Slovák využívá ke spojování scén rovněž dvou glosátorů Pana Rozumného a Pana Veselého. Herci Igor Ondříček a Patrik Földeši jim dávají vtip a švih. Šarmantní je v roli hraběnky Marie Josefy Schrattenbachové Pavla Vitázková, role ředitele divadla (Stavovského v roce 1787) sedne osvědčenému komikovi Tomáši Sagherovi. Dovolím si ocitovat diváka ze serveru I-DIVADLO.CZ. Inscenaci dal vysokých 90 procent a napsal: „Bláznivé, skvělé a originální! Z popisu to působí jako slátanina všeho, ale ono to všechno dává fakt smysl. Již známí brněnští autoři opět napsali výtečnou věc, smekám! Ideální představení na letní scénu pro brněnské i přespolní diváky – všichni se pobaví. Z herců vyzdvihnu Libora Matouše, Lukáše Janotu, Roberta Jíchu, Jonáše Floriána, Jakuba Przebindu, Pavlu Vitázkovou, Martu Matějovou, Igora Ondříčka a dětské představitele Wolfganga a Janka. V tanečním triu bylo zajímavé vidět Richarda Pekárka, který se zde blýskne po všech těch hezkých rolích, které má na kontě, i jako výborný tanečník. Opravdu to stálo za to. Jdu znovu!“
Pochvalu zaslouží všichni. Též Dušan Vitázek v postavě Mozartova otce Leopolda, Eliška Horňáková coby Constanze Mozartová, Karel Mišurec jako hrabě Schrattenbach a další. A ta největší pochvala patří snad klukům ztělesňujícím Wolfganga a Janka. Kryštof Helbich se střídá s Matyášem Mičulkou, který nastudoval obě role. Janka hraje také Prokop Helbich. Kluci hrají s jistotou a sebevědomím.
Přirozenou přívětivou kulisu dotvořil Jaroslav Milfajt, přimaloval na plátno architekturu Biskupského dvora. Petr Hloušek oživil závěrečnou scénickou projekcí rozevírající se tlamy krokodýla.
Představení si užívají všichni, přijďte se pobavit.
