Moje postřehy ze Stavebního veletrhu Brno (2024)
V úterý 24. dubna 2024 začal v Brně další ročník Stavebního veletrhu Brno, tentokrát provázený souběžně veletrhem Dřevo a stavby Brno, Festivalem architektury, výstavou Tiny houses jako rychlá cesta k bydlení, projektem Zahrada a inspirace. Nedílnou součástí bylytaké soutěže odborných dovedností středoškoláků (relevantních oborů). Veletržní dění, které probíhalo do soboty 27. dubna, bylo i tentokrát svojí podstatou mezinárodní. Jinými slovy, zastoupenými zde byly Evropská unie, Belgie, Česká republika, Čína, Dánsko, Finsko, Itálie, Katar, Německo, Nizozemí, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Slovensko, Srbsko, Švédsko a Turecko.
Samozřejmě lze souhlasit s tiskovou zprávou, která uvádí příslušné charakteristiky hlavních veletržních akcí. Lze z ní tedy například vyrozumět, že stavební veletrh si položil za cíl prezentovat průřez celým stavebním průmyslem, další z veletrhů zdůrazňoval potenciál dřevostaveb, festival se stal setkáním profesionálů i zainteresované veřejnosti nad otázkami české architektury a stavitelství apod. Myslím však, že je nutno zmínit jednu zvláště pozitivní charakteristiku, a to, že se veletržní dění ve velké míře přibližovalo běžným uživatelům. O tom svědčily mnohé nabídky bezplatného odborného poradenství, poskytované Centrem pasivního domu, Asociací dodavatelů montovaných domů, Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě a Cechem topenářů a instalatérů. Nicméně, snad u každého z vystavovatelů mohl návštěvník veletrhu, dle své potřeby, získat kvalitní a užitečnou odbornou radu, jak jsem také osobně mohl poznat. Vyskytovala se zde navíc široká škála konkrétních ukázek cenově poměrně přístupných domů, dokonce i těch mobilních. V každý výstavní den probíhaly doprovodné programy – přednášky, konzultace, videoprojekce apod. Návštěvníci zde mohli získávat bezplatně nejrůznější informace stavebního charakteru, mladé páry mohly uvítat komentovanou prohlídku ukázek úsporně a promyšleně zařízených malometrážních bytů. Drobní vlastníci starších rodinných domků mohli získat užitečné rady a kontakty na odborníky v rámci renovačního projektu „Oprav dům po babičce“. Probíhaly užitečné přednášky k legislativním otázkám spojeným se stavbou domu a bydlením, k šetření poplatků za vodu a energii v běžné domácnosti, o rekuperaci pro zdravé bydlení a snížení nákladů na vytápění aj. Mnozí vystavovatelé přinášeli konkrétní ukázky postupů a přístrojů potřebných k využívání fotovoltaiky, k možnostem úspor tepla apod. Za všechny bych zmínil alespoň vystavovatele ECOFLOW, který nabídl zařízení jako Power Kits – získávání solární energie pro karavany a ostrovní systémy, nebo „Smart Home Panel“ potřebný k ekosystému domovních akumulátorů elektřiny, na který bylo možno připojit celou řadu elektrických obvodů v domácnosti. Při konkrétním pohledu šlo o systém, který propojuje akumulátory, solární panely nebo chytré generátory, umožňující překlenout případné výpadky elektrické energie, ale především snížit výdaje za elektrickou energii. V nabídce solárních panelů měl tento vystavovatel také různé varianty solárních panelů. Byl to nejen, asi nejvíce známý, solární panel rigidní, ale také solární panel přenosný, panel oboustranný, nebo panel ohebný. Ten poslední z nich byl předváděný návštěvníkům jako vhodný pro umístění na balkony. Ochotní pracovníci této expozice měli pro návštěvníky přichystány hezké a užitečné dárky, a tak jsem obdržel termo-hrneček, mimochodem, jaký jsem si již dávno chtěl pořídit k používání při cestách na různé vzdálenější konference a kulturní akce, ale stále mě odrazovala cena takového produktu.
Rád jsem zaznamenal, že veletrh se opět stal přínosem pro středoškolské odborné vzdělávání. Již tradičně zde totiž dostávají slovo učební obory, při jejichž prezentaci studenti se svými učiteli přibližují návštěvníkům zaměření a obsah studia. Probíhala zde akce Mistři všedních dnů s celostátním kolem soutěží odborných dovedností, z nichž některé již dosáhly svých úctyhodných ročníků – soutěž Učeň instalatér (26.), soutěž Pokrývač (26.), soutěž Tesař (21.), soutěž Klempíř (17.) Dále to byly odborné soutěže Čalouník (12.), Kominík (12.), Zedník, Plynař roku. Možnost těchto prezentačních forem vidím jako velmi důležitou pro jednotlivé soutěžící. Pomáhá jim také v úspěšném kontaktu se zaměstnavatelem, což může být spojeno s mimořádně úspěšným startem v lukrativním zaměstnání. Jak mi sdělili odborní učitelé ze Střední školy stavebních řemesel Brno-Bosonohy, pan Ing. Roman Hypr a pan Ing. František Tesař, kteří u mě před časem získávali vysokoškolské pedagogické vzdělání, ze své práce učitele si pamatují ještě na dobu, kdy „…. se uplatnilo okolo 9 z 10 absolventů. V současné době je to daleko méně. O studium některých oborů je poměrně malý zájem.Týká se to například oboru pokrývač. V praxi se to následně odráží tak, že je nedostatek kvalifikovaných zručných řemeslníků a zákazníci tím mohou na realizaci zakázky čekat až 2 – 3 roky. To ovšem láká různé takové ,šmejdy´, kteří působí v těchto sférách, k tomu, aby nabízeli nekvalitní práci, kterou odvedou sice dříve a rychleji, ale několikanásobně dráže, než by se dalo očekávat od poctivého řemeslníka.“ Další otázkou je, jak dobře spolupracují základní školy v propagování oborů, na něž se mohou jejich starší žáci hlásit. Odborná škola evidentně v tomto směru snahu má. Nabízí například oborové dny, připravené právě pro seznamování starších žáků základních škol s možnostmi volby studijních oborů. Avšak dopad těchto akcí není tak vysoký, jak by se očekávalo. To se, bohužel, ukazovalo také na veletrhu, který postrádal někdejší hromadné návštěvy žáků základních škol, což bývala dobrá praxe, kterou by bylo vhodné opět obnovit. Mimochodem, mohli bychom možná také vzpomenout na kladný vliv odborných zájmových kroužků z 80. let minulého století (tzv. Stanic mladých techniků a přírodovědců – SMTaP), které byly určeny převážně žákům základních škol, ale pracovaly při podnicích, výzkumných ústavech, popřípadě také při učilištích. Zde se mohli odborníci dětem věnovat intenzivněji a žáci, kteří měli pro činnost kvalitní vybavení, se připravovali průběžně na volbu studijní orientace. Potěšilo mě, že jsem se na veletrhu setkal s několika odbornými učiteli, kteří kdysi do těchto kroužků chodili, což mi přesvědčivě dokládá smysl existence takových forem mimoškolní činnosti. Ukazuje to, že v životě si pak člověk může najít dobré uplatnění a má práci, která ho baví. Nemusí být odkázaný na práce, které ho nebaví, je-li tzv. „srdcařem“, jak uvedli odborní učitelé, když jsem s nimi finální verzi tohoto článku konzultoval. Možná, že obnova takových kroužků či využití těch nejdůležitějších zkušeností z této propagace řemesel a budoucího povolání by v mnohém pomohla k nápravě neradostného stavu s volbou studia na středních odborných školách?
