Myšlenky filozofů starověku mají co říct i člověku dnešní doby
Z nedávné produkce nakladatelství JOTA s potenciálem oslovit širokou škálu čtenářů náleží Malá kniha stoicismu Jonase Salzgebera, s podtitulem Stoická filozofie pro moderní spokojený život. V anotaci se píše: „Kde najít radost? Odkud získat sílu? Jak čelit různým strachům? Jak se vyrovnat se smrtí blízkého člověka? A co si počít s depresivními myšlenkami, které se stále vracejí? Zatímco tradiční vzdělávání nám na takové otázky neodpoví, starověké filozofické školy se zabývaly právě takovými: Učily, jak žít a překonávat strasti, jak je přináší život.“
Kniha, v českém překladu vydaná roku 2022 o 384 stranách textu je v pevné vazbě, pěkně vypravená, a hlavně: přehledná a čtivá. Po jejím otevření nalezneme poslání, příslib. – Nadčasová moudrost k získání odolnosti, sebedůvěry a klidu. Obdobné nabízí více titulů z okruhu soudobé psychologie v praxi. Zde se autor opírá o myšlenky a učení dávných myslitelů, především stoiků. Jsou ověřeny staletími a mají své místo i v soudobém poradenství a psychoterapii. Stoikové doporučovali žít v souladu s přírodou, opírali se o etiku, středem jejich zájmu byl lidský jedinec. Hledali i nalézali odpovědi, jak se vyrovnávat s problémy, překonávat je, najít svou životní cestu.
Zakladatelem stoicismu byl Zénón z Kitia (333-261). Když ztroskotala jeho obchodní loď a přišel o majetek, změnil přístup k životu. Později prý vyhodnotil událost jako šťastnou plavbu. Jde vlastně o jeden ze základních kamenů jeho filozofie. – Člověk se trápí vnějšími ději, které sám nemůže ovlivnit. Problém, který máme řešit, není mimo nás, ale uvnitř nás. Záleží na tom, jak vnější vnímáme, zpracujeme, jak se k němu postavíme. Člověk se má učit rozlišit, co sám může, a co naopak nemůže ovlivnit. K tomu, mimo dosah vlastního vlivu, má zvolit moudrý stoický postoj, směřovat k žití v harmonii sám se sebou. (Nezaměňujme však s pasivitou a netečností!)
Základy stoicismu položili čtyři římští představitelé: Seneca (4 př. n. l., 65 n.l.), Musonius Rufus (30-100), Epiktétos (55-135) a Marcus Aurelius (121-180). Přibližme každého jedním z citátů, vystihujících „ducha stoické filozofie“. – Seneca: „Je zhola zbytečné se ptát, má-li život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme.“ M. Rufus: „Stejně jako je zbytečné lékařské umění, pokud nevede ke zdraví lidského těla, tak je zbytečná filozofická doktrína, pokud nevede ke ctnosti lidské duše.“ Epiktétos: „Je jenom jedna cesta za štěstím, a to přestat se trápit nad tím, co je mimo naši moc.“ M. Aurelius: „Všechny svízele jsem vyhostil. Neboť nebyly kolem mě, nýbrž ve mně – v mých představách.“ „Pohrdá mnou někdo? Jeho věc. Moje věc je, abych nebyl přistižen, že činím nebo mluvím něco hodného opovržení.“
Stoicismus vede k vnitřnímu klidu a sebejistotě, k životu v souladu s vlastním ideálním já. Zásadním principem je soustředění na to, co máme pod vlastní kontrolou. Neznamená to přitom lhostejnost či rezignaci na vnější dění. Náš rozum a charakter rozhodují, jak reagujeme na to, co sami ovlivnit nemůžeme. Lepe je moudře, jak hloupě.
Přehledně i poutavě napsaná knížka seznamuje s myšlenkami stoiků, jejich současným uplatněním, nabízí i řadu praktických cvičení. Obsahuje dost užitečného a zajímavého pro každého, kdo se svým zaměřením či profesí věnuje jednání s lidmi. Také všem, kteří usilují o vlastní sebeovládání a seberozvoj. „Život není ani dobrý, ani zlý, je prostor pro obojí,“ řekl Seneca. Člověk má možnost volby, a hovoří za něj činy. Dokonalý není nikdo. Ani učitelé. Seneca vzpomíná, jak ho roztrpčila návštěva, kde mu nabídli místo málo čestné. Po návratu domů se sám nad sebou zasmál, jak ho něco takového mohlo rozhodit. Záleží snad, na jakém místě usedne náš zadek? A císař-filozof Marcus Aurelius ve svých Hovorech k sobě si ulevil docela nestoicky: „I kdybys i zlostí pukl, přes to budou lidé stále jednat stejně.“
