Nejen o krásném písmu s divným názvem
Pokud to jde, vyhýbám se silným výrazům, ať už jde o sprostá či přímo zakázaná slova. Takových „odtržených od života“ je nás víc, ale o to teď nejde. Jde o míru využití tohoto typu slov zejména v psaných projevech, kde platí, že všeho moc škodí a jen ojediněle, příležitostně uplatněný silný výraz může být působivý a vzbudit náležitý ohlas.
Nedávno jsem si s potěšením četl v zářijovém měsíčníku Host (2023) obsáhlé články o Édouardu Louisovi, Václavu Kahudovi a zejména o svých oblíbencích Milanu Kunderovi a Ladislavu Fuksovi. Po přečtení Hosta mě napadlo podívat se do jeho tiráže – a ejhle, v čele třetího sloupku mě trkl údaj „Písma / Kunda (Superior Type) a Atyp (Suitcase Type Foundry)“. Tento font se vyznačuje mimo jiné tím, že osmička má horní kroužek větší než spodní – podobně jako vysoko umístěné kostelní sochy svatých s nepoměrně velkými hlavami oproti tělu. Ale co vedlo typografa k tomu, že opatřil své krásně čitelné písmo takovým provokativním názvem?
I pustil jsem se do pátrání a dozvěděl se mnohé. Především že autorem písma Kunda Book je typograf Vojtěch Říha (*1989), který se písmu věnuje od roku 2008. Roku 2013 založil písmolijnu Superior Type, kde tvoří písma na zakázku. Zakládá si na zvláštních názvech svých písem, například Pramen, Kakao, Vegan Sans, Slavia, Dres, Novina, a získal za ně několik mezinárodních cen. Sám říká: „Písmo je nehmotná věc, jejíž hodnota není tak zjevná, jako když někomu postavíš dům. Je těžké vysvětlit, kolik práce za tím stojí, co všechno obsahuje a proč by si měli kupovat licenci na font, který třeba nebudou mít napořád.“
Těžko říct, co vedlo V. Říhu, že pro jedno ze svých písem zvolil název Kunda. Snad proto, že vzniklo za éry prezidenta Miloše Zemana, jehož jeden z mnoha neuvážených výroků způsobil invazi tohoto slova do médií?
Sám výraz, nic zlého netuše, si putuje světem a v různých jazycích označuje různé věci. Tak například první pozůstatky po lidském osídlení jsou prý spojovány s takzvanou kundskou kulturou, která vznikla v 7. tisíciletí př. n. l. v okolí dnešního přístavního města Kunda na břehu stejnojmenné řeky na severu Estonska. Češi tam rádi jezdí a pořizují si nesmírně originální selfíčka u cedule při vjezdu do města. Google je těch fotografií plný. Na jedné pózuje pod touto tabulí i Miloš Zeman (ať žije fotomontáž!).
Kunda je také jazyk afrického kmene Kundů žijícího v Zimbabwe, Zambii a Mosambiku. Ve svahilštině je zase tímto slovem pojmenován jeden druh listové zeleniny. Ani Evropa nestojí stranou: ve španělštině je kunda název pro šprýmaře a v Madridu tak označují „drogový taxík“, vozidlo dopravující drogově závislé z centra na periferii, kde jsou drogy levnější.
Ovšem nejpravděpodobnějším zdrojem Říhovy inspirace byla nepochybně Indie, respektive sánskrt. V tomto jazyce má frekventované slovo kunda mnoho významů: mísa, nádoba na vodu, džbán, studna, vodní nádrž, vodní pramen, objekty mající kruhový tvar, například rituální jáma v zemi, prstence kolem Měsíce, ale i květ jasmínu či vonný oleandr. Užívá se i jako ženské křestní jméno, které znamená květina. Nejznámější je v podobě pojmu kundalini, což je označení prvotní energie, hadí síly, tedy kosmické energie spočívající jako spící had v první čakře, tj. bodu, kde se setkávají takzvané energetické kanály.
Pikantní čeština
Prof. MUDr. Antonín Doležal, DrSc., výrazům domněle i skutečně nemravným či obscénním věnoval knihu Pikantní jazykověda, která ve třetím, doplněném a upraveném vydání pod názvem Zakázaná slova (2017) dosáhla rovných tří set stran. Tam na ženské pohlavní orgány zaměřil tři kapitoly: Orgány ženské, Vulva – klitoris a Ženský klín. Podrobně popisuje původ názvosloví od staročeského lůno přes hanbu, hambopysky, hrmu až ke štěrbině stydké a kundě. O tomto pojmu píše: „Jak je patrné z etymologie, jeho původ je zcela vznešený, prastarý, kdo z nás by se mohl pyšnit tak dávnými předky někdy z doby bronzové. Nicméně toto slovo je pokládáno za krajně nevhodné, vulgární, při jeho vyslovení pokládají přítomné dámy za svoji povinnost dát najevo své rozhořčení. Mají-li nabídnout termín jiný, nevědí jaký. Existuje výraz klín stejného významu a ten v českých zemích používán být může. Sancta simplicitas! (Svatá ty prostoto!)“ (s. 112) A dále: „Indická bohyně Kunda, známá pod mnoha jmény, Durga, Kálí, Párvatí, byla manželka Šivova. S jejím jménem se spojuje tantrismus (tantra doslova tkanivo) – uctívání kundy.“ (s. 113) A právem autor vyzývá k zavedení tohoto slova do normálního kulturního slovníku, pro což mluví i důvody mezinárodní.
Ve Slovníku spisovného jazyka českého, v Pravidlech českého pravopisu a naprosté většině dalších slovníků termín kunda nenajdeme. Zato je logicky ve Slovníku nespisovné češtiny (4. vydání, přes 19 000 slov, 2020), kde jsou uvedeny tyto výklady: 1. ženské přirození, vulva; 2. hanlivě žena; 3. brněnsky krompáč, motyka; 4. vulgární nadávka (kunda z ryby). A lze dodat i používání tohoto slova coby vulgarizujícího prvku vět (Do psí kundy!, Kunda práce!, pozdrav Kunda pták – z německého Guten Tag). Prakticky stejný výklad najdeme už v Českém etymologickém slovníku (2001) Jiřího Rejzka.
Etymologie slova kunda (19. st.) je neurčitá, ale ukazuje na praevropský archetyp ženského lůna jakožto něčeho skrytého, co dává zrod. Kate Listerová v Podivuhodné historii sexu (česky 2002) uvádí, že někteří etymologové soudí, že kunda pochází z protoindoevropského kořene gen/gon, což znamená vytvářet, stávat se (viz gen, genitálie, genetika). Jiní hledají původ v kořeni gune, což znamená žena (viz gynekologie), ale nejvíc z nich se kloní ke kořeni cu, s kterým souvisí latinské cunnus (vulva, lůno), staroněmecké Kunt i anglické cunt. Listerová píše, že podle oxfordského slovníku bylo slovo cunt poprvé uvedeno roku 1230, a to jako označení londýnské ulice ve čtvrti červených luceren, „rozkošně pojmenované Gropecuntelane (Ulička osahávání kund) (s. 33), a že podobné názvy lze nalézt i v jiných městech – uvedeno jich je celkem 14. Což ovšem bylo pro středověk zcela běžné, neboť tehdy byl sex „zdrojem značného humoru i erotiky a představoval naprostý středobod manželského života; přístup k sexu jako k něčemu hluboce pohoršlivému se rozvinul až v raném novověku“. (s. 35) Teprve tam si kunda vysloužila postavení nejsprostšího slova v západním světě, u nás nejinak. V knize Listenové je (s. 45) uvedeno, že slavná Lawrenceova kniha Milenec Lady Chatterleyové (1928) obsahuje 14 kund, český překlad pouze 5.
Ve Slovníku spisovné češtiny, ve Šmírbuchu jazyka českého od Patrika Ouředníka (2005), v kolektivním díle Hacknutá čeština 2.0 (2018) a jinde najdeme desítky odvozenin od slova kunda, k nimž ale kupodivu nepatří příjmení Kundera, odvozené od jména Konrád (z německého kuoni /odvážný/ a rāt /rádce/, podobně i další jména jako Kundra, Kuneš či Kuneta, což znamenalo švec).
Zajímavé je, že v Lidových rčeních (1947) Jaroslava Zaorálka je pouze výraz kundanina (já ti zatopím kundaninou – dám ti co proto). Zato v lidových písních, vyprávěnkách, anekdotách, hádankách, rozpočítadlech a nápisech – samozřejmě jen v těch, které obrozenečtí sběratelé necenzurovali – najdeme kundu, píču a jejich vynalézavá synonyma dost často. Stačí si prolistovat spisy Jana Jeníka z Bratřic (1756–1845), který pořídil první sbírku českých lidových písní – viz Písně starodávné lidu obecného českého, namnoze nezbedné a pohoršlivé (Klub přátel poezie, 1989). Jednu z nejrozsáhlejších sbírek českého folkloru shromáždil a v letech 1932–1939 vydal pod názvem Kryptadia (řecky: skryté nebo tajné věci; 3 díly, reprint 1999) Karel Jaroslav Obrátil (1866–1945); jejich část vyšla v opravené verzi coby Velký slovník sprostých slov (1999). Ovšem nevyčerpatelnou studnicí lidového humoru nejhrubšího zrna je více než třísetstránková (S)prostonárodní čítanka (2003) Václava Spána.
Všimněte si, že všechny v článku citované knihy vyšly až po listopadu 1989. Do té doby jako by vulgarismy oficiálně neexistovaly. Až pak se s nimi roztrhl pytel…
Roku 2009 provedli Vojtěch Franče a Munír Hassairi Výzkum na téma vulgarismy v ČR, jehož součástí byla i „frekvence užívání genitálních slov v okolí“. Z ní vyplynulo, že nejpočetněji užívanými vulgarismy jsou v sestupné řadě píča, šukat, kunda, mrdat a píchat, z nichž první čtyři se nepatrně víckrát vyskytují na Moravě než v Čechách, jenom u posledního je to naopak.
Hle, kam jsme až dospěli. Proto při četbě pozorně čtěte i tiráž. Vyplatí se to.
