O drůbeži veřejnoprávní
Kolika namyšleným kohoutům (i slepicím) šlápli nejen na muří nohu či kuří oko investigativci Janek Kroupa, Pepík Klíma nebo Marek Wollner? Po zobáku v našem ne vždy libě vonícím kurníku (a většinou po zásluze) dostal nejeden kokrháč. I přiškrcený brojler však ještě dokáže citelně klovnout!
Především proto, že se úsilí zmíněných bardů poněkud liší od díla signovaného Ralphem Naderem, Amou Goodmanovou nebo Carlem Bernsteinem či Bobem Woodvardem (Watergate). Schází zejména systémové pokračování a tudíž i hmatatelné důsledky. To proto, že na investigativní lopotu obvykle už nenaváže úsilí orgánů, jež si v Česku dominantně nárokují přívlastek „činné“. Abychom ale bagatelizováním nekřivdili všem ve vyšetřovacím, případně trestním řízení, přiznejme, že také čile šetří, zkoumají, soustřeďují materiály, porovnávají, upřesňují a hojně posudkují. Dokonce tolik, že v opakovaně odkládaném finále mnoho nedošetří. Tak se obvykle mezitím už docela vychladlá věc odloží pro nedostatek důkazů. Jindy se zase zrodí absurdní verdikt, to když si důkazy a pseudodůkazy protiřečí (jak také jinak). Stoka i Bečva tekou dál…
Úplně stačí, aby si dvě kvočny protřepaly volata a cíleně popíchnuty, zakdákaly o bossingu či sexuálním obtěžování. Geniálním ředitelem ustavená interní etická komise však nic z kvoků s realitou neztotožní. Stejně lichým šetřením končí i verdikt pražského útvaru PČR. Přesto otec toppořadu Reportéři ČT po „vzájemné dohodě“ veřejnoprávní stanici opouští, nejspíše zklamán postojem jejího vrcholového vedení.
To je však již včerejšek, minulost připomínající zažloutlou novinovou stránku. Česká televize má dnes relativně čerstvého generálního ředitele. V souvislosti s nástupem Jana Součka do funkce byl zveřejněn také jeho plat. GEO ČT dostává měsíčně bezmála 300 tisíc. Stojí si tedy, v laickém přepočtu na přínos a společenskou důležitost, právě uprostřed mezi prezidentem (350) a premiérem (250).
Pro běžného opeřence je to abstraktní číslo. Jeho absurdita navíc roste, když se přičte 2,5 mega říďovy roční odměny. Demokracie je drahá, co naděláš, zní opakovaně nad nádvorní močůvkou. Jenomže na plat GEO ČT se skládáme všichni my státoprávní koncesionáři! Poplatky, poplatky, poplatky, nejlépe z každého displeje, nejen obrazovky. Navíc hleďme! Vrcholový management ČT si každoročně rozdělí více než 50 milionů. Tak proto ta reklama i v hlavním večerním zpravodajství a čilé přeprodeje úspěšných státoprávních seriálů ryze komerční Nově a ziskové Primě.
Jak to asi celé vzniklo? Marně hledáme opodstatnitelné zdůvodnění. Plat GEO ekonomického subjektu a jeho dozorčích orgánů se v anglosaském světě leckdy odvozuje od výše obratu a burzovní bonity. Česká televize, jak vidno, toho obrací hodně. To Český rozhlas ovšemže nic moc neprodává, zato aktuálně provozuje, počítáme-li správně, šestadvacet stanic, z toho plný tucet celoplošných. Přesto jeho podíl na rozhlasovém koláči neroste, spíše vytrvale štíhlí, DAB nedlab. Nikoli už jeho rozpočet. Ředitel ČRo René Zavoral marně už několik let kypří zatím neúrodnou půdu ve sněmovně argumentem, že od roku 2005 reálně klesla hodnota nerostoucího rozhlasového poplatku z nominálu 45 Kč na inflační třicetikorunu. Chtěl by, čtverák jeden, šedesát! (Kopu!)
A co na to příslušné státoprávní dozorčí a správní orgány, takto partičky poskládané volenými všemocnými z odložených politiků a jejich kuřic/kuřiců? Nic, protože ekonomiku „svěřených“ podniků, majíce dostatečně nasypáno, zásadně a z principu neřeší. Berou ji šmahem na vědomí a hašteří prkotinami, někdy, stodolo div se, i halasně.
Jedno vyhublé kuře zatím ještě křepce krákoře, kroužíce po mediálním dvoře: „Kolik jen tučných odměn si za posledních deset let odnesli na své hřady (hrady) střídající se ředitelé trvale ztrátové České pošty, která mezitím rezignovala, žádná třeskutá novina, i na prodej časopisů…“
