Oskar Nedbal, skladatel výpravných baletů a půvabných operet
(ke 150. výročí narození skladatele)
Oskar Nedbal vynikal v rozdílných oborech své umělecké činnosti: byl vynikající dirigent, skladatel, interpret. Narodil se 26. března 1874 v Táboře, kde byl jeho otec Karel advokátem. Nedbalova přihláška na konzervatoř, kde se hlásil na houslové oddělení, přišla pozdě, ředitel konzervatoře A. Bennewitz poznal jeho výjimečný talent, nechal jej studovat první dva roky trubku a bicí nástroje. Později přešel do houslové třídy a absolvoval houslovým koncertem H. Wieniawského.
Svým robustním založením i silou levé ruky byl předurčen pro to, aby byl violistou. Skladbu studoval u Antonína Dvořáka, který dovedl ocenit pohotovou odpověď, i když nebyla ve shodě se školským řádem. Jednou přišel Oskar Nedbal do hodiny k Antonínu Dvořákovi přímo z flámu, který se protáhl až do rána, a rozespalý se krčil v zadní lavici. Dvořák mluvil tenkrát o instrumentaci a ptal se, jak by posluchači instrumentovali klavírní skladbu Schubertova „Moment musica“. Žáci měli různé nápady, ale Dvořák je všechny odmítl. Náhle objevil schovaného Nedbala a otázal se ho, co by s tím udělal on. Rozespalý Nedbal odsekl: „Já bych s tím nejraději praštil.“ Dvořák vítězně zvolal: „To je to pravé. Tak ryze klavírní skladba se vůbec instrumentovat nedá.“ Významný český violoncellista a pedagog prof. Hanuš Wihan sestavil v té době z žáků pražské konzervatoře smyčcové kvarteto, které pak po dlouhá desetiletí patřilo k nejlepším souborům na světě: první housle hrál Karel Hoffmann, druhé housle Josef Suk, violu Oskar Nedbal a violoncello Otta Berger.
Od roku 1896 pravidelně Oskar Nedbal řídil Českou filharmonii, od roku 1900 byl jejím prvním dirigentem. V těchto letech absolvoval Oskar Nedbal přes sto koncertů s Českým kvartetem a v roce 1904 řídil mimo koncertů s dalšími evropskými orchestry jen na koncertech s Českou filharmonií v Rusku ze 143 koncertů plných 43. Při dlouhých přejezdech vlakem nemohl zahálet – tak vznikla baletní pantomima Pohádka o Honzovi, která po vídeňském úspěchu učinila z Oskara Nedbala slavného skladatele.
Ve Vídni bylo v roce 1907 založeno nové orchestrální těleso Tonkünstlerverein, které hledalo uměleckého šéfa. Nedbal v konkurzu snadno zvítězil nad jinými dirigenty a v neuvěřitelně krátké době přivedl nový orchestr na vysokou úroveň a absolvoval s ním turné po evropských zemích. Jeho popularita ve Vídni byla nesmírná. Měl pro lehkost tamního života vše. Jeho chuť k jídlu byla pověstná a jeho postava se zaokrouhlila úměrně k jeho labužnictví. Dobromyslní Vídeňáci se jeden čas znamenitě bavili karikaturou, na které byl vyobrazen, jak kráčí po ulici s husou pod jednou paží, s kachnou pod druhou. Karikatura nesla nápis: „Oskar Nedbal před přesnídávkou.“ Vliv Vídně se u Oskara Nedbala projevil i tím, že neodolal touze po další popularitě a rozhodl se rozmnožit řady operetních skladatelů.
V českém baletu a operetě představuje Oskar Nedbal zakladatelskou osobnost. V roce 1910 zkomponoval Cudnou Barboru, pak následovala Polská krev, kterou se stal Nedbal klasikem české i světové operety. Opereta Vinobraní snad ještě předstihuje mistrovství Polské krve. Proti operetním skladatelům měl obrovskou výhodu ve svém hudebním vzdělání, takže mohl své operety vybavit i potřebným technickým uměním, které obyčejně operetním skladatelům chybí. Triumf Polské krve a Vinobraní se již nepodařil Nedbalovi v jeho dalších operetách Krásná Saskia, Mamsell´ Napoleon, Erivan a Donna Gloria již zopakovat.
V baletech Pohádka o Honzovi, známém baletu Z pohádky do pohádky, který bývá často uváděn na baletních scénách, Princezna Hyacinta, Čertova babička, Andersen uplatnil pohádkové náměty. V baletních dílech jsou patrny pantomimické prvky a hudební forma je založena po vzoru P. I. Čajkovského na uzavřených číslech.
V poválečné době ve Vídni nebylo pro Nedbala – Čecha – místo. Stal se terčem nenávisti, především vídeňských Němců. Vrátil se rád do vlasti, ale i zde nastaly jiné poměry. Na rozhodující místa přišli noví lidé, kteří je nemínili uvolnit Oskaru Nedbalovi. Zásluhou Jaroslava Kvapila byla rozvinuta rozsáhlá akce pro založení Slovenského národního divadla, ale nebylo vše finančně řádně podloženo. Proto několik pokusů vždy po jedné sezóně ztroskotalo. A tak byl v roce 1923 vyhlédnut Oskar Nedbal, umělec světového jména, aby svou vysokou uměleckou profesionalitou zachránil to, co se později ukázalo, že zachránit nešlo. Je nepochopitelné, že Nedbal přistoupil na smlouvu, kdy ručil za veškeré finanční závazky divadla při minimálních subvencích. Umělecká úroveň Slovenského národního divadla za Nedbalova vedení velice vzrostla. Ale politické a národnostní štvanice i finanční starosti s vedením divadla doléhaly na Nedbala stále nesnesitelněji. S posledním vypětím sil se snažil zabránit neodvratně blížícímu se konci. Ještě v roce 1930 slavil úspěch v Budapešti. Doma se ale bál, že bude zatčen jako bankrotář a vystaven ironickému posměchu svého okolí.
Tento vynikající a všestranný hudebník vyskočil 24. prosince 1930 z okna divadelní budovy v Záhřebu, kde řídil svou Pohádku o Honzovi. Český rozhlas vydal lakonickou zprávu: „Dnes dopoledne skončil dobrovolnou smrtí svou pozemskou pouť zasvěcenou hudebnímu umění Oskar Nedbal. Pro hudební a všechen kulturní život český je Nedbalův odchod tím větší ztrátou, poněvadž on byl jedním z nepatrného počtu českých lidí, kteří jsou známi v celém kulturním světě a mají tu své vážené jméno.“
Krásně se vyjádřil světový český houslista Váša Příhoda, že Nedbalova životní prohra nebyla prohrou umělce, nýbrž jen „nedostatečná“ počtáři, jemuž byla neznámá lidská faleš.
