Politické harakiri
Dosud se mi nedostalo potěšení stát se součástí průzkumu veřejného mínění. Vždy skončíme s tazatelem či tazatelkou na otázce, zda náhodou nejsem osobou zainteresovanou. Hrdě přiznávám profesi žurnalisty, a tak jsem rázem diskvalifikován, pravděpodobně proto, že ta správná veřejnost se skládá toliko z osob s minimálním přehledem.
Zkusil jsem, zatím mezi svými známými, sondovat, jak by se stavěli k možnosti, že by byl zvolen prezidentem republiky cizí státní příslušník. Ve třiceti případech se mi dostalo toliko záporných odpovědí. V tom bude nějaká zatuhlost, úzkoprsost, neevropanství, uzavřel jsem raději své neanonymní dotazování.
Proč by ale proboha nemohl na hradě sedět cizinec? Však by to nebylo ani zdaleka poprvé. Francouz, Němec, Polák, Rakušan, Uher… A navíc ví jen čert, jakým jazykem mezi sebou mluvili Přemyslovci. Proto bych se ani trochu nezlobil, kdyby to příště vyhrál stylem „když se perou dva, třetí vyhrává“ ten Japonec. Nejvíc by se mi na známkách líbil Haiato Okamura. To je podle mne čestný chlap. Ten by v případě nového Mnichova volil samurajskou tradici!
Autor článku:
