Profesorka Alena Štěpánková – Veselá
Zapátrala jsem ve svém archivu a našla tento rozhovor. Je z roku 2003. Nejsmutnější na něm je, že je absolutně aktuální, nic se na něm nemusí měnit. Jen jeden časový údaj, datum vzniku.
Profesorka Alena Veselá 7. července 2023 oslavila 100. narozeniny!!! A to koncertem na varhany v jezuitském kostele, které před dvaceti léty ještě v kostele nebyly.
Vybudování koncertního sálu v Brně je absolutní prioritou
Drobnou, vyrovnanou a usměvavou ženu s jiskrnýma černýma očima zná brněnská veřejnost již spoustu let. Vypadá stále stejně, jako by se jí čas netýkal.
7. července slavíte významné životní jubileum…
To je hrozné, jak ten čas utíká. Ale je tak důležité, jak dlouho člověk žije? Není důležitější čím ten život naplňuje?
Je pravda, že náplň Vašeho života by vydala na životů několik. Umělkyně, pedagožka, propagátorka a organizátorka české hudební kultury a v neposlední řadě rektorka JAMU. Kterou z těchto činností jste dělala nejraději?
Jednoznačně uměleckou. Varhany jsou nádherný nástroj, žádný jiný neumožňuje takové zvukové a barevné hudební vyjádření. Navíc jsem měla štěstí, že jsem mohla koncertovat v zahraničí a poznat svět. Hrála jsem téměř ve všech státech Evropy, ale i v USA a v Kanadě. Krásné vzpomínky mám na koncertování ve Skandinávii nebo v Anglii, v Royal Festival Hall v Londýně nebo King‘s College Chapel v Cambridgi. V Anglii jsem objevila v muzejních archivech neznámé skladby starých českých mistrů, jako Myslivečka, Stamice, Vaňhala…
Působíte také pedagogicky, určitě jste zahraničních zkušeností mohla plně využít…
Jistě, člověk si nemůže nechat pro sebe, co vstřebal. Měla jsem mnoho žáků, někteří dnes působí jako pedagogové vysokých uměleckých škol a konzervatoří a jsou laureáty mezinárodních soutěží. Mimo výuky na JAMU jsem vedla mistrovské kurzy české varhanní tvorby v Norsku, Švédsku, Německu, Anglii, v Kanadě….Dnes již neučím, ale jsem v uměleckých radách vysokých uměleckých škol a ve správní radě AMU. Mladé brněnské umělce se snažím prosazovat na koncertech Spolku přátel hudby, jehož jsem předsedkyní i prostřednictvím různých nadací.
Prozradíte mi, kde berete životní energii?
Asi ze sportu. Jako mladá jsem závodně lyžovala a lyžuji dodnes. Letos jsem byla na sjezdovkách v Dolomitech. Věnovala jsem se i horolezectví, osudné mi byly Vysoké Tatry, tam jsem v oddílu poznala svého manžela. A ráda hraji bridž, udržuje to mozkové závity.
Všechno, co jste tu uvedla by někomu stačilo na tři životy, co vás vedlo k tomu, že se ještě staráte o zlepšení podmínek brněnského hudebního života? Vždyť prosadit instalaci varhan do Besedního domu v době totality proti vůli tehdejšího ředitele filharmonie….
Máte pravdu, nebylo to lehké.
Co se Vám vybaví v souvislosti s funkcí rektorky JAMU?
Hlavně cihly. Stále jsme něco rekonstruovali. Modernizace Marty, potom budovy na Mozartově pro nově vzniklou Divadelní fakultu, rektorát na Beethovenově, rekonstrukce budovy na Komenského, přestavba Astorky . A také přebudování pedagogického sboru, rehabilitace osobností, které za totalitního režimu nemohly učit.
Na rekonstrukci Besedního domu máte také svoji zásluhu…
Jenom na dokončení, protože hrozilo zakonzervování z nedostatku finančních prostředků. Podařilo se mi získat z ministerstva financí 70 milionů. Jsem na to hrdá, protože považuji Besední dům za nejkrásnější sál pro komorní hudbu v této republice.
Ale přesto si nemyslíte, že situace pro provozování hudby v Brně je vyřešena?
Považuji situaci pro pořádání koncertů symfonické hudby za kritickou a neudržitelnou! Filharmonie zkouší v Besedním domě, do jehož sálu se hudebníci stěží vejdou a množství decibelů na tak malém prostoru ohrožuje přímo zdraví filharmoniků.
Absence koncertního sálu v Brně je přitom proklamována již více než sto let!
Jsme městem Janáčkovým, v příštím roce oslavíme 150 let výročí jeho narození – a nemáme kde provádět jeho Glagolskou mši či Tarase Bulbu , vyžadující velký orchestr a varhany.
Několikrát se konaly pokusy o napravení tohoto manka. V současné době probíhá architektonická soutěž na nový sál, které se zúčastnilo 76 architektonických týmů. Neměli bychom dopustit, aby tato věc opět ztroskotala. Podle mého přesvědčení je to absolutní kulturní priorita, jakékoli kompromisní řešení je špatné.
Ale vždyť investic do kultury v Brně stále přibývá, infrastruktura se rozšiřuje….
Ano, ale ne v oblasti koncertní. Víte, kdy byl postaven v naší republice poslední koncertní sál? Obecní dům v Praze, roku 1912! A na Moravě klasický koncertní sál není vůbec!
Vstupujeme do Evropské unie. Neměli bychom promarnit historickou šanci začlenění Brna mezi přední kulturní centra Evropy. Bez kvalitního koncertního sálu zůstáváme jen provinčním městem.
Je to Vaše přání k narozeninám?
Určitě .
To přání k narozeninám bohužel i po dvaceti letech trvá.
Já paní profesorce také něco přeji. Aby se sálu dožila. Aby mohla vidět, jak roste a jak bude krásný. A aby ještě byla natolik fit, aby mohla při jeho otevření zahrát na nové varhany
K tomu jí přeji, aby nepřestala cvičit. Jen to ji může udržovat v tak záviděníhodné kondici i v tak nezáviděníhodném věku.
Hodně zdraví a optimismu, milá paní profesorko, jste vzorem a inspirací pro nás pro všechny!
