Velká ryba pluje Hudební scénou Městského divadla Brno
Premiéru muzikálu Velká ryba (Big Fish) jsem navštívil spíše náhodou, jako náhradník za nemocného. Nic jsem nevěděl, prvních asi deset minut jsem se obával, že mě čeká naivní děj, nuda, propadák. Rychle jsem však změnil názor, příběh je docela zajímavý, je uvěřitelný, ze života. Dobrá hudba, provedení na úrovni, líbily se mně technické finty na scéně, referoval mně kamarád.
Viděl jsem reprízu až ve středu 3. května. Viděl jsem to, co celé zaplněné hlediště Hudební scény Městského divadla Brno. Precizně nastudovaný americký muzikál, skvělé herecké i pěvecké výkony, zpívající balet, reálnou scénu s bravurními světelnými efekty. Samozřejmě nápadité kostýmy a dobře znějící velký orchestr, který spatříte jako vyvrcholení až po představení, je skrytý na scéně vzadu za dekoracemi. Tedy to, co v městském divadle na Lidické ulici vídáme už po léta a věříme, že potrvá i dlouhá léta následující. Samozřejmě v této souvislosti hold i ostatním brněnským scénám, vždyť v našem městě máme snad nejvíce divadel i divadélek na počet obyvatel…
Ale zpět k Velké rybě, Big Fish. Je to muzikál, který může „jen“ pobavit, protože příběh je smyšlený, ale taky přimět k zamyšlení, protože něco takového se alespoň částečně mohlo stát. Autoři, pánové Andrew Lippa (hudba a texty písní) a John August (scénář) převedli do jevištní a muzikálové formy „román mytických rozměrů“ nazvaný stejně, tedy Big Fish. Přívlastek A Novel of Mythic Proportions připsal autor, jižanský spisovatel Daniel Wallace. Předobrazem hlavního hrdiny byl autorův otec, jenž – podle spisovatele – „mluvil po celý život o tom, že opustí své rodné městečko a vydá se do velkého města, protože nechce být velkou rybou v malém rybníku.“ V románu i v muzikálu je otcem Edward Bloom, obchodní cestující zdržující se málo doma. „Svému synu Willovi vždy vyprávěl o svém životě příběhy plné fantazie, krásy, lásky a dobrodružství, historky se hemžily čarodějnicemi, obry, mořskými pannami a hrdinskými činy, které překračovaly hranice uvěřitelnosti. Tak ze svých vyprávění vystavěl v očích svého syna mýtus nesmrtelného hrdiny. Dospělého Willa však už otcovy fantastické příběhy nebaví a trvá na racionálním, nikoli fantastickém popisu jeho života,“ píše dramaturg Miroslav Ondra v obsáhlé stati v brožuře k inscenaci. Divák v průběhu představení proplouvá časem. Na scéně vidíme již dospělého a také chlapce Willa. Děj graduje, když se dospělý syn snaží odhalit v množství otcových příběhů ten skutečný, pravdivý. Je tam i náznak milostné zápletky…
Hlavní postavu Edwarda Blooma nastudovali Lukáš Janota a Aleš Slanina. Viděl jsem prvého z nich, nepochybuji o kvalitách druhého. Oba nesou tíhu představení z velké části na svých bedrech. Zvládají postavu mladého, o dívku usilujícího muže, dále dobrodruha v nejrůznějších situacích i tatínka a později otce dospělého chlapa. Janota dokáže výrazně odlišit jednotlivé fáze života své postavy, přesvědčivý je i v jeho závěru, kdy roste napětí mezi ním a synem. Svým mluveným projevem i zpěvem patří k nejlepším v ansámblu Městského divadla Brno. Spolu s ním proplouvá časem Radka Coufalová (v alternaci s Terezou Navrátilovou) v roli Sandry, manželky Edwarda. Je mladá temperamentní teenka usilující o angažmá v cirkusu; v této scéně využívá své výrazné pohybové i pěvecké přednosti, když tančí a zpívá s dalšími dvěma tanečnicemi při scéně Malé jehňátko z Alabamy. Potlesk na otevřené scéně zaznívá také po její písni Bez domu či s ním. Patří i po hudební stránce k tomu, co na diváka nejvíce zapůsobí. V milující manželku i ve stárnoucí ženu čekající na vnouče se mění kromě svého hereckého umění i zásluhou slušivých kostýmů z dílny Andrey a Adély Kučerových.
Velká ryba je skutečná podívaná, divák zhlédne, pokud jsem napočítal správně, celkem 78 postav. Někteří herci ovšem obstarají deset i více rolí. K tomu ještě dva páry tanečníků swingu. Z hlavních postav po zásluze vyzvedněme Daniela Rymeše (alternace s Marco Salvadorim) v roli Willyho, syna Edwarda Blooma. Zaujme výrazným zpěvem i výkonem činoherce. Líbí se i chlapec Will, na zmíněné repríze jej se zaujetím dobře vystihl Kryštof Helbich, střídá se s Matyášem Mičulkou. Z dospělých umělců nelze vynechat výkon Elišky Skálové coby Williamovy snoubenky a novomanželky Josephine, alternuje s Mímou Krajčovou. Do smyšleného příběhu zavede suverénní Markéta Sedláčková v parádním kostýmu čarodějky, který sluší i Martě Matějové. Fantazii podněcuje také nadměrně vysoká postava Karl Obra, bravurně zvládá Ondřej Halámek, nepochybně i Dušan Vitázek. O svých kvalitách přesvědčí též Dagmar Křížová (Eliška Horňáková) v postavě Jenny, dávné přítelkyně otce Edwarda.
Profesionální je výkon orchestru a hudební nastudování Emy Mikeškové a Matěje Vody, střídají se za dirigentským pultem. Scéna osvědčeného Christopha Weyerse, jednoho z nejznámějších evropských výtvarníků, je reálná i snová, rychle se měnící i se světelnými efekty Davida Kachlíře. Rychle se měnící scény využívá k nejrůznějším nápadům i režisér a autor úpravy Stanislav Moša, ředitel městského divadla. Již samozřejmostí bývá u výpravných muzikálů účast Petra Hlouška, autora scénických projekcí. Vyčaruje také tady cokoli, vedle exteriéru či interiéru třeba nádherně zelený trávník, takový jsem viděl koncem dubna v Toskánsku.
Někteří diváci na facebookové diskusi kritizují přílišnou délku představení, trvá tři hodiny. Je to věc názoru, viděl jsem, že s nadšením „přečkaly“ i menší děti. Většina obecenstva na premiéře i na zmíněné repríze odměnila divadelníky závěrečným potleskem ve stoje.
O tom, že mezi zmíněným románem a představením existuje na stejné téma film, se dočtete v brožuře k představení. Mne nejvíce zaujala první stať spisovatelky Aleny Kastnerové nazvaná Vyznání vypravěčky. Nepíše přímo o Velké rybě, nýbrž o tom, co je a jak vnímáme vyprávění, smyšlená i fiktivní. Zajímavé, milé, poučné.
