Vladimír Churchill Svoboda – Dialog s časem, světlem a tichem
Vladimír Churchill Svoboda (1962) je synem známého brněnského malíře Vladimíra Svobody (1937–2023). Osobním zaměřením i profesní orientací směřoval k exaktním oborům, sám se dnes označuje za emeritního fyzika. Prostředí, v němž nejen vyrůstal, ale i v dospělosti byl ve stálém a blízkém spojení s rodiči. Jeden z pokojů jejich prostorného bytu v blízkosti centra Brna se tehdy změnil v ateliér vonící malířskými barvami. Zde vznikaly otcovy obrazy, když skončila dílna řezbářů a restaurátorů Kotrbových v Brně, v nejtěsnějším sousedství katedrály svatých Petra a Pavla. Léta tam pracoval poslední z brněnské větve Kotrbů – Heřman (1913–1989), k němuž přibyli o generaci mladší řezbář a sochař Vlček (1939–2019) a malíř Vladimír Svoboda. Už je to dávno, kdy tvůrčí dílna těch tří byla i přitažlivým a ojedinělým místem k zastavení mnoha lidí nejen z uměleckého okruhu, ale i zajímavých či svérázných osobností… Ta zvláštní atmosféra místa a úvah tu pronesených, vážných i humorných, jistě je dodnes vepsána a usazena ve starém zdivu někdejší dílny, nejen jak ve vzpomínkách rychle ubývajících pamětníků.
Malíř Svoboda přenesl kus té atmosféry do vlastního obydlí. Syna to prostředí dál silně ovlivňovalo. I sem přicházeli lidé z výtvarné branže, přátelé umění, ale i řada dalších. U Svobodů byly dveře vlastně stále otevřeny a návštěvníci vítáni. Svoboda mladší byl léta tichým pozorovatelem i posluchačem spousty slov a úvah, třeba kolem kompozice či vnitřního světla obrazu. Tak postupně pronikal ke svému druhému směřování, blízkému otci. Co otci štětec, jemu fotoaparát, od malička velký koníček. Až záliba ve fotografování a technických možnostech přerostla či srostla se zájmem o uměleckou fotografii. Organicky takto skloubil své technické nadání, směřování, dovednosti a preciznost s výtvarným viděním a citem.
Za svou velkou školu považuje dlouhodobou, dokumentaristickou práci, vrcholící přípravou otcovy monografie, kdy dokonale zvládl techniku digitálního obrazu. K vlastní výstavě se odhodlal až po otcově smrti a sklidil úspěch cyklem Tváře Egypta – oslavou lidské důstojnosti v kontrastu s drsnými, životními podmínkami.
Výstavou v Galerii Platinium v Brně, na Veveří 111, se prezentuje svou obraznou instrospekcí – obecně v podobě zátiší, se symboly stálého lidského hledání a směřování, zde často v kontrastu s křehkosti a pomíjivosti uplývajícího času a konečnosti života, podtržením v působivém šerosvitu.
Výstava v galerii Platinium byla zahájena 13. května a potrvá do 24. června 2026. Neměl jsem bohužel možnost dostavit se na vernisáž, rád jsem však výstavu navštívil, byť se zpožděním. Devět velkoformátových děl ve velkém prosvětleném prostoru galerie se výtečně vyjímá. Autor sám se sobě vlastním, vědeckým fundamentem opatřil racionálně výstavu zasvěceným úvodním slovem, a nejen to. Každý obraz provází výstižná explikace, i v anglickém překladu. Za důležité považuji dodat, že celou kolekci přibližuje slovy „Vanitas pro 21. století.“ Vědomě tu navazuje na barokní obrazy, zobrazující marnost a pomíjívost pozemského, lidského bytí s jistotou smrti.
„Autor obrazů tuto výstavu věnuje s hlubokou láskou a úctou své matce Vlastě Svobodové, která jej v jeho tvorbě vždy tiše podporovala a která nedávno odešla do jiných světů,“ píše závěrem. (RNDr. Vlasta Svobodová 21. 2. 1937–23. 3. 2026, geoložka, po roce 1989 politička, byla první senátorkou za Brno-město.) Odchody blízkých, úzkostné obavy, jak dlouho s námi zůstanou, když nikoho nevyjímaje, pánem je neúprosný koloběh lidského bytí. – I to jistě je součástí tématu, jenž pojí a snaží se vyjádřit devět obrazů V. Ch. Svobody.
