Rasová segregace a genocida se už nesmí opakovat
Památník holokaustu Romů a Sintů na Moravě nedaleko Hodonína u Kunštátu (okr. Blansko) zažil ve čtvrtek (20. 8.) tradiční srpnový pietní akt k připomínce zdejšího jednoho z největších hromadných transportů romských mužů, žen a dětí k likvidaci do koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz II-Birkenau (21. 8. 1943). Čeští a zahraniční účastníci pietního shromáždění tam uctili památku nacistických protektorátních obětí rasově motivované perzekuce a genocidy.
V amfiteátru hodonínského památníku vyslechli proslovy zástupců institucí, vzpomínkové dokumenty i pěvecká vystoupení romského dětského souboru z Ostravy. Po komentované prohlídce zejména baráku vězňů položili delegace kytice květů a věnce na sousedním nouzovém masovém pohřebišti Žalov a na závěr též na obecním hřbitově v nedalekých Černovicích. Vzpomínkové doklady přednesla v památníku Jana Horváthová, ředitelka Muzea romské kultury v Brně, Anna Míšková, historička téhož muzea, kterou doplnili další řečníci. Účastníci pozorně vyslechli i projevy Kateřiny Pešatové, náměstkyně ministra kultury ČR, také vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Edity Stejskalové a na pohřebišti Žalov rovněž Heleny Danielové z Iq ROMA servis.
Koncentrační tábor pro Romy a Sinty z Moravy byl v letech 1942 a 1943 v Hodoníně u Kunštátu (pro Romy z Čech byl v Letech u Písku). Vězeňské baráky měly sloužit pro asi 300 osob, avšak policie do nich soustředila ke „konečnému řešení cikánského zlořádu“ skoro 1400 členů romských rodin. Kvůli přeplněnosti zařízení spávali i venku na zemi (matky s dětmi), byli nasazeni na těžké fyzické práce v táboře i venku, například s lomovým kamenem pod dozorem a surovým zacházením od českých protektorátních četníků. Špatná strava, vyčerpanost a zejména katastrofální hygienické a zdravotní podmínky způsobily obyvatelům lágru epidemii tyfu a jiných nemocí, na které vězni umírali. Zejména děti byly zprvu pohřbívány podél zdi na obecním hřbitově v Černovicích. Pak v nouzovém hromadném hrobě vedle hodonínského koncentračního tábora v lesní lokalitě Žalov, než byli vězni hromadnými transporty do Polska odesíláni k likvidaci plynem.
Z vězněných 1396 mužů, žen a dětí, převážně Romů z Moravy, nejméně 207 internovaných pobyt v hodonínském táboře za nelidských podmínek nepřežilo. Sto dvacet jedna zemřelých bylo uloženo do tří šachtových hrobů v lesním hřbitůvku zvaném Žalov. Šedesát sedm vězňů tábora se pokusilo zachránit útěkem, většina z nich neúspěšně. Přes 260 osob bylo z tábora propuštěno – většinou proto, že byli na základě rasových hledisek označeni za „necikány“.
