Káťa Kabanová přijela z Mnichova
Za přehlídkou Janáčkových oper, koncertů a doprovodných akcí
Festival Janáček Brno má za sebou excelentní desátý ročník, probíhal od 13. října do 17. listopadu. Zhruba 28 000 diváků vidělo celkem 71 produkcí. Organizátoři splnili původní zadání, všechny operní produkce jsme viděli v podání domácího operního souboru. Až na výraznou výjimku – Káťu Kabanovou, kterou přivezla z Mnichova Bavorská státní opera. Vedle oper zazněly orchestrální i komorní koncerty a proběhla řada doprovodných akcí, přijelo mnoho zahraničních hostů. Bylo uvedeno všech devět Janáčkových oper, některé ve více verzích, jiné se odehrávaly v netradičních dekoracích, jak jsme zvyklí u současných režisérů.
Právě sem patří zmíněná Káťa Kabanová. Bavorskou verzi jsme mohli v pátek 13. listopadu srovnávat s antverpsko-brněnskou inscenací v režii Roberta Carsona z roku 2020, kde diváci rozhodně nezapomenou na skutečnou vodu (řeku Volhu) na jevišti. Bavorští kolegové situovali Ostrovského příběh do současnosti, podle kostýmů snad do 70. let 20. století. Nejsme na ruském venkově, nýbrž ve městě západního typu, dokonce v baru. Vstoupíte do hlediště a na otevřené scéně lehce tančí několik párů při tichém tangu, které nemá s Janáčkem nic společného. Patří skutečně jen do rozlehlé tančírny. Vše ztichne, začíná předehra. V pravém zadním rohu jeviště vidíme krásnou štíhlou ženu, před zrcadlem najednou provádí výrazné pohybové kreace. Tančí před musicboxem, její netečnou tvář vidíme díky kameře zvětšenou na pozadí scény. Není to baletka, je to Káťa Kabanová v podání americké sopranistky Corinne Winters. Pohybově skvělá, herecky i hlasově rovněž.

Režisér Krzysztof Warlikowski ve spolupráci s autorkou scény a kostýmů Małgorzatou Szczęśniak doplňují prostor ještě menším, zezadu vyjíždějícím pódiem, které je buď příbytkem u Kabanových, nebo Mineral barem, zatímco u Janáčka je to druhá scéna druhého dějství v zahradě. O tom, že jsme v současnosti, dokazují na barové toaletě erotické scény Varvary (Ena Pongrac) s Kudrjášem (Eirik Grøtvedt) a následně i Káti s Borisem, jehož představitele, brněnského pěvce evropských kvalit Pavla Černocha, režisér trochu „svázal“ do podoby citově chladného muže. Sděloval to jeho frajersky ostře žlutý kostým, nápadná kštice a klaunsky bílá, bezvýrazná tvář. Přesto tato inscenace v Brně zaujala, svědčil o tom velmi silný závěrečný potlesk trvající nejméně dvacet minut. Patřil také litevské pěvkyni Violetě Urmaně v roli Kabanichy a Ya-Chung Huangovi coby Tichonovi, manželu Káti. O její představitelce Corinne Wintersové odborné časopisy píší, že tuto roli hrála a zpívala již před čtyřmi lety ve švýcarském Grand Théâtre de Genève v režii Tatiany Gürbacy. Málo příjemného kupce Dikoje příjemně vyzpíval ruský basbarytonista Dmitry Cheblykov.
Vrcholem bavorského představení existujícího od premiéry 17. března 2025 je Katčino hluboce vnitřně přesvědčivé vyznání, přiznání nevěry s Borisem. Je umocněno její tváří přenášenou prostřednictvím projekce na větší plátno. Stojí za tím šikovnost autora videoprojekcí Kamila Polaka. K vysoké kvalitě představení přispívá též citlivá choreografie Claude Bardouila, světelný design Felice Ross a umění sbormistra Pavla Koňárka. Dalším důležitým našincem je dirigent Robert Jindra, jenž operu se souborem v Mnichově nastudoval.
O celém festivalu zasvěceně a souhrnně píše členka Syndikátu novinářů PhDr. Karla Hofmannová v časopise Klasika plus, recenze jednotlivých představení přináší rovněž další úzce zaměřený časopis Opera PLUS.