Bez odpovědnosti není svoboda
Před brněnským vlakovým nádražím ubylo lidí bez domova
K řešení dění okolo Hlavního nádraží ČD v Brně se radili zástupci sociálních služeb, zdravotnictví i policie s vedením města. V červnu vypudili z tohoto veřejného prostoru desítky povalujících se osob bez domova (v Brně je na 3500 bezdomovců), aby tudy procházející tisíce lidí denně měly alespoň na chvíli pocit bezpečí a čistého prostředí.
Když v kapitalistickém systému nedokáže společenská elita řešit podstatu problému lidí, kteří přicházejí o práci, o bydlení a majetek, o rodinu, vytlačili bezdomovce do okolních náměstí a parků. A poté dál od centra Brna. Dosavadní ubytovny a azylová místa pro ně v péči města či charity potřebě ani zdaleka nestačí, což bývá nejhorší v zimním období roku.
Primátorka města Markéta Vaňková před blížícími se komunálními volbami uvedla, že „na zlepšení situace spolupracuje Odbor sociální péče a další organizace věnující se sociální práci, příslušníci městské i státní policie a v neposlední řadě také zdravotníci. Ačkoli se podařilo aplikovat preventivní kroky a stav se v přednádraží výrazně zlepšil, je nutné na dalším řešení spolupracovat. Naše setkání vnímám jako první důležitý krok v práci na takto široké platformě.“
Každý se série brněnských primátorů se občas zasadí v průběhu let o zlepšení dlouhodobě problematické lokality před nádražím. Shlukovali se zde lidé bez domova, velmi často ovlivněni alkoholem, případně dalšími závislostmi. Projekt pocitové mapy odhalil, že takto jej vnímá i veřejnost. Lidé se zde necítili bezpečně a obecně se jim místo nelíbí. I přesto, že v okolí hlavního nádraží působí sociální kurátoři a další sociální pracovníci, často narážejí u lidí bez domova na neochotu přijmout nabízenou pomoc k řešení jejich životní situace. Také restriktivní složky mohou uplatňovat právo jen do určité míry – správní poplatky (pokuty) jako forma trestu zhusta nefungují.
Od dubna se na hlavním nádraží pohybuje více hlídek strážníků městské policie, po celých 24 hodin denně. Zvýšila se sociální práce v terénu sociálních kurátorů a pracovníků neziskových organizací. Situace se na hlavním nádraží na čas uklidnila a místo působí lépe i díky zvětšenému důrazu na úklid ze strany městské části Brno-střed. Monitoring zde trvá stále a můžeme sledovat přesun bezdomovců do jiných částí centra města. „Musíme si uvědomit, že problematiku lidí bez domova u hlavního nádraží nebo kdekoliv jinde je nutné řešit komplexně a dlouhodobě. Zkušenosti z velkých měst ve světě ukazují, že nikdy nedosáhneme úplné řešení. Což samozřejmě neznamená, že pomoc a kvalitní sociální služby pro nás nejsou priorita,“ nastínil náměstek primátorky pro sociální péči Robert Kerndl.
Statistiky ukazují, že hlavní nádraží není primárně nebezpečné z pohledů páchané kriminality, ale hlavní problém je jeho estetická a funkční hodnota. Tento faktor zohledňuje i vedení městské části, která se intenzivně věnuje úklidu. Do budoucna město počítá s umístěním velkokapacitních květináčů a dalšího mobiliáře, které nejen lokalitu zpříjemní napohled, ale také budou fungovat jako přirozená bariéra proti bivakování. Pamětníci varují před opakováním špatného rozhodnutí v minulosti, kdy vedení města dalo rozmístit po nástupištích do vozidel MHD velké betonové skruže, naplněné zeminou se zasazeným stromkem. Cestující protestovali, protože skruže překážely pohybu lidí po peronu v dopravní špičce a mnohým posloužily jako odpadkové koše.
Dle zkušeností neziskových organizací a odborníků z Odboru sociální péče je nutné řešit alkoholovou a závislostní problematiku a kombinaci těchto jevů. Kontaktní centrum pro lidi se závislostí ve Vlhké ulici, které provozuje Společnost Podané ruce, pracuje se stovkami lidí ročně, ale má omezené kapacity. Vzniká zde potřeba většího množství skutečně nízkoprahových míst, která nabídnou komplexní pomoc pro lidí bez domova i v situacích, kdy tito nechtějí přijmout další pomoc, jen chtějí třeba pobývat na tomto místě. Taková centra by měla být přístupná i v noci.
„Opakovaně narážíme na problém, že tyto a podobné služby mokrých či vlhkých center, která se věnují lidem bez domova se závislostním chováním, se nachází v Jihomoravském kraji či Brněnské metropolitní oblasti opravdu pouze v Brně. Lidé s těmito problémy cestují do Brna a zahlcují sociální služby. V dlouhodobém měřítku je nutné, aby se tento druh pomoci rozvíjel v dalších městech. Město Brno nemůže poskytovat sociální služby pro celý kraj,“ podotkla Vaňková.
Zdravotnická záchranná služba zavádí speciální praxi pro osoby bez domova, které nesouhlasí s převozem do nemocnice či ošetřením. Díky spolupráci s neziskovými organizacemi předávají informace o službách, které zajišťují sprchu, jídlo či základní ošetření. Tito lidé jsou tedy po akutním zhodnocení stavu ponechání na místě a mohou se obrátit na vhodné sociální služby a kontakty.
Protialkoholní záchytná stanice funguje v Jihomoravském kraji pouze v Brně v Psychiatrické nemocnici. Kapacita 13 lůžek dlouhodobě nevyhovuje. V poslední době bylo nutné navýšit množství personálu a úpravu prostor z důvodů zvyšující se agrese klientů. Statistiky též ukazují, že počet lidí držených na záchytce pochází ze dvou třetin z okresů kraje a jedna třetina je z Brna. Vloni ošetřila záchytná stanice 2396 klientů, z toho 1099 bylo obyvatel Brna.
Účastníci jednání se shodli na potřebě pokračovat v koordinaci institucí a hledání dalších kapacit sociálních a zdravotních služeb. Město chce v mezioborových setkáních pokračovat.
Za koalici Restart pro Brno (sdružuje subjekty Stačilo!, KSČM, ČSSD, Směr, Domov) připojil stanovisko její lídr Martin Říha: Bezdomovectví se v ČR často redukuje na problém jednotlivců. Hovoří se o osobní odpovědnosti, svobodné volbě a ochotě přizpůsobit se. Tento výklad je pohodlný – umožňuje společnosti i politické reprezentaci odvrátit zrak. Jenže ve skutečnosti je bezdomovectví v mnoha případech důsledek dlouhodobého selhání systému, zejména zdravotní a sociální péče.
Velká část lidí bez domova trpí vážnými duševními onemocněními, závislostmi nebo kombinací obojího. Tyto nemoci zásadně omezují schopnost racionálně jednat, plánovat a přijímat pomoc. Přesto je systém nastaven tak, jako by šlo o plně svéprávné jedince, kteří se svobodně rozhodli žít na okraji společnosti. Tento rozpor nelze nadále přehlížet.
Stát nemůže zbavovat odpovědnosti sám sebe tvrzením, že „pomoc byla nabídnuta.“ Pokud ji člověk odmítá proto, že jeho nemoc mu neumožňuje rozpoznat vlastní ohrožení, pak nejde o projev svobody, ale o symptom závažného zdravotního stavu. Politika, která tuto realitu ignoruje, se ve výsledku podílí na udržování utrpení jednotlivců i jejich okolí.
Koalice Restart pro Brno navrhuje věnovat zvláštní pozornost situacím, kdy osoby bez domova představují riziko pro sebe nebo pro společnost. Opakované krizové zásahy, drobná kriminalita, zhoršující se zdravotní stav či zjevné sebezničující chování nejsou selhání těchto lidí, ale důkaz, že současně použité nástroje nefungují. V takových případech je namístě diskutovat možnost časově omezeného a přísně kontrolovaného zásahu státu.
Omezení osobní svobody jako krajní řešení není popřením demokratických hodnot. Naopak – je jejich naplněním, pokud je vedeno snahou chránit lidský život, zdraví a důstojnost. Skutečná svoboda totiž neznamená ponechání nemocného člověka napospas ulici, ale vytvoření podmínek, v nichž je schopen se léčit, stabilizovat a znovu se zapojit do společnosti.
Legislativa by měla reagovat na realitu, nikoli na ideologické zkratky. Propojení zdravotního, sociálního a právního systému, posílení terénní péče, jasná pravidla pro krizové případy a důsledná soudní kontrola zásahů – to nejsou projevy autoritářství, ale odpovědné politiky založené na faktech.
Bezdomovectví není okrajové téma. Je to lakmusový papírek schopnosti státu chránit ty nejslabší a současně udržet funkční veřejný prostor. Politika, která se tomuto problému vyhýbá, rezignuje na jednu ze svých základních rolí: Nést odpovědnost tam, kde jednotlivec už nemůže, podtrhl Martin Říha.
