Sejdeme se na MAKER FAIRE 2023?
Také v letošním roce probíhají v některých velkých městech naší republiky festivaly MAKER FAIRE. Tak například v letní Praze to byl již 6. ročník festivalu, zatímco Brno očekává teprve ročník čtvrtý.
Ten festival jsem navštívil poté, co se objevila v mojí emailové schránce pozvánka. Byl jsem nejenom vedený určitou zvědavostí na to, co přesně pojem „maker“ (čti „mejkr“) v našich aktuálních podmínkách znamená, ale také, jak se takový festival odlišuje například od někdejších veletrhů ZENIT a podobných výstav vědecko-technické tvořivosti? Navíc bych se býval celkem rád setkal se starými známými, s nimiž jsme se v podobné oblasti pohybovali před desítkami let. Občas po vystoupení na pražském nádraží procházím kolem ulice U půjčovny. Vždy si na tomto místě vzpomenu na dobu, kdy se zde otevřelo, v moderně zařízeném podkroví, významné centrum, které mělo pomáhat mládeži k užitečnému naplňování volného času na principu vědecko-technické tvořivosti. Dnes ona budova smutně zeje prázdnotou, dveře a fasáda jsou znečištěny od sprejů… Naproti tomu, po návštěvě festivalu, mohu s radostným překvapením a naprostou jistotou tvrdit, že se jedná o významnou a společensky hodnotnou akci, výstižně charakterizovanou podle jejích organizátorů, jako: „Festival, který propojuje nadšence a odborníky, ale zároveň slibuje chytrou zábavu i rodinám s dětmi – kombinuje v sobě moderní technologie, tradiční řemesla, design a vědu… festival plný workshopů, interaktivních aktivit a především nadšených a zvídavých lidí…své projekty a prototypy tu prezentují tzv. makeři.“
Ředitel MAKER FAIRE ČR Peter Bédi.
Na festivalu samotném jsem získal mnoho inspirace a zajímavých kontaktů. Poněkud mě však překvapilo, že jsem zde nepotkal nikoho z mých známých či bývalých spolupracovníků ze své někdejší profese metodika, kterou jsem na přelomu 80. a 90. let vykonával v jednom z center pro volný čas (běžně jsme se přece v Praze vídávali na celorepublikových poradách, nebo když jsme odjížděli na německé Veletrhy mistrů zítřka apod.). Při procházení jednoho z pavilonů jsem se setkal přímo s ředitelem MAKER FAIRE ČR, panem Peterem Bédi. Rozhodl jsem se tedy zeptat na historii a návaznosti těchto festivalů i naplňování jejich cílů, tak říkajíc, „přímo u pramene“. Hned na začátku rozhovoru jsem se dověděl, že jde o návaznost na podobné americké akce a první festival Maker Faire proběhl roku 2006 v San Francisku. Ačkoli je to inspirace americká a festival je organizovaný v americké licenci, vše je přizpůsobeno pro český fenomén – „zlatých českých ručiček“. Snahou českých pořadatelů je, aby se festival dostal do měst k těm lidem, kteří by mohli mít k dané problematice určitý vztah. Jak mi dále řekl pan ředitel: „Před tím to byli kutilové, kteří neměli tolik prostředků, neměli ani tolik možností, ani nákupu materiálu v obchodech. Když si například chtěli udělat sekačku, tak prostě něco zbastlili. Dnes je tomu poněkud jinak: Lidé mají přístup k technologiím a my jim dáváme prostor k tomu, aby mohli poznávat vhodnou komunitu, aby mohli mezi sebou komunikovat, aby mohli své projekty vzájemně sdílet. Je zde mnoho mladých lidí. Mladí lidé se hodně pohybují na sociálních sítích a většinu těch technologií znají z nějakých videí, nebo zajímavých pořadů. My se snažíme, aby tady si to mohli zkoušet, osahat… My nejsme veletrhem, kde jsou letáčky a není možné si tam na nic sáhnout. Tady jde o to, aby si návštěvníci mohli své nápady vyzkoušet a najít odvahu setkat se s makerem. Maker znamená tvůrce, který se nebojí, bádá. Je to vynálezce, kterému jde o zkoušení, co se ještě dá dělat apod. Makeři jsou vlastně tvůrci, kutilové, kteří něco vytváří a nebojí se výzvy. Někdy sice vzniknou i nějaké nedodělky nebo projekty mladších lidí, ale hezké je na tom takové to propojení. Opravdu od Asie až po Evropu je možno potkat takové lidi právě na těchto akcích. Nejde přitom o technický nebo spotřební veletrh, ale o možnost získávání inspirace. Velmi důležitá je zároveň schopnost sdílet to, co umím. Často právě z garáže nebo z panelákového bytu přijde poprvé takový člověk na veřejnost a může tu svoji dovednost ukázat, sdílet. Na festivalu proto motivujeme lidi ke sdílení. Jde nám také o to, aby tvůrci, kteří jsou v počátcích, mohli z této své fáze udělat další, významný krok. To je naše poslání.“
Dále mi pan ředitel řekl: „Cílů máme několik. Naší ambicí je uskutečnit festivaly v krajských městech; pokud možno ve všech, tak, aby ti lidé, kteří rádi tvoří a rádi se inspirují, nacházeli třeba impulz ke studiu nějaké té polytechniky. Mnozí mladí lidé si dnes vybírají humanitní obory, a myslím si, že toto může být i taková určitá jiskra vedoucí k té polytechnice. My rádi takhle uvažujeme… Je také důležité partnerství, které nám pomůže takovouto věc financovat, aby ten konkrétní maker z té garáže, nebo kdo to má jako takové vedlejší, maličké podnikání, mohl na festival přijít, dostat všechno, co je připravené; a poté aby mohl bez problémů tvořit. Takže to je jeden takový cíl. A další náš cíl je, že bychom rádi do účasti na festivalech ještě více zapojovali školy a univerzity, protože jsou tam projekty, výzkum. Budeme pochopitelně rádi, když návštěvnost rok od roku poroste. Snažíme se o velice mírné vstupné, někdy je to dokonce zdarma. Cílem je zároveň umožnit široké veřejnosti, prostřednictvím nízko-prahového způsobu, dostat se na takovéto místo.“
Na festivalu mě nejvíce zaujaly především dva okruhy aktivit, a to workshopy a přednášky. Obojí zvýrazňovalo jednak interaktivně – kreativní ráz festivalu, jednak jeho nevtíravě edukační podstatu. Obsahovou náplň napříč festivalem v letošním roce bude také možno poznat na Výstavišti v Brně o víkendu 21. – 22. října, popřípadě v listopadu na zbývajícím místě konání festivalu, v Olomouci.
V závěru svého článku bych chtěl s radostí podotknout, že festival, dle mého názoru, také přesvědčivě ukazuje možnost těch prvků pro zájmovou činnost, o kterých se na počátku 90. let mnohdy jen snilo, ať již to byla spoluúčast rodičů na zájmové činnosti svých dětí, nízkoprahová činnost, spontánní činnost, dostatek materiálu a k tomu i možnost rozsáhlého využívání materiálu druhotného, dobré vybavení nástroji i prostorami, vhodná aplikace robotiky, uplatnění dětských a studentských nápadů včetně jejich podpory, škola hrou a další. Právě Morava má v pěstování zájmových činností a pestrých klubových aktivit hlubokou tradici (můžeme například vzpomenout na podnikové stanice mladých techniků a přírodovědců – SMTaP). Bude tedy jistě potěšitelné, když se na festival MAKER FAIRE BRNO přihlásí co nejvíce makerů (tvůrců), když se přihlásí i středoškolští a vysokoškolští studenti se svými projekty a přijdou návštěvníci, kteří pěstují různá hobby. Myslím, že každý z nich zde může najít to své. Nadto, výměna informací, sdílení projektů, praktické vyzkoušení si pracovního postupu a získávání nových kontaktů ve svém zájmovém zaměření mohou být pro všechny účastníky festivalu velmi prospěšné.
